Na zahradě jedné z chat v obci Modrava stojí kámen s nápisem "Pohraniční stráž ČSSR, 1951-1991". Nechybí emblém psohlavce ani rudá hvězda. Chata se nabízí k pronájmu na dovolenou, kámen patří k posledním místním připomínkám železné opony. Jen pár kilometrů odtud se táhly ostnaté dráty a pohraničníci měli rozkaz zlikvidovat každého, kdo se pokusil z komunistického Československa utéct přes hranice na Západ.
Na první pohled není znát, že v někdejší rybářské a dřevorubecké osadě dnes žije pouhých 99 obyvatel. Na soutoku tří potoků, ze kterých tu vzniká řeka Vydra, je v údolí rozeseto pět desítek domů, většinou penzionů, restaurací nebo půjčoven elektrokol. Turistický ruch přinesl obci peníze - vše je hezky opravené, uklizené. A přesto, že tu na přelomu dubna a května lidé chybí, v létě bude plno.
Modrava, proslavená romány spisovatele Karla Klostermanna o životě v šumavské divočině 19. století, se připravuje na další sezónu. Už dávno tu nežijí čeští Němci, které autor popisoval. Zmizeli z celé Šumavy. S jejich odsunem po druhé světové válce se hory vylidnily, za studené války byly odlehlým pohraničním územím. Od pádu komunismu sem přijíždějí turisté, v roce 1991 vznikl Národní park Šumava, jeden z největších ve střední Evropě.
Plochu naproti modravské radnici pokrývá rozježděná hlína a poskládané dřevo. Už brzy se změní ve velké placené parkoviště. To současné už náporu návštěvníků nestačí. "V létě tu není kde parkovat. Ani kam si sednout," říká starosta Jaroslav Doležal, který obec převzal loni na podzim po zesnulém Antonínu Schubertovi. Ten vedl Modravu nepřetržitě od roku 1994 a byl tak jedním z nejdéle sloužících šumavských starostů.
Pro turisty je obec základním táborem k výpravám dál. Ročně jich na Modravsko přijede podle dat národního parku kolem 120 tisíc. Nechají tu auto a vyrazí do okolí. Pěšky nebo na kole, čím dál častěji elektrickém. Většinou údolím k bavorské hranici, pod horu Luzný k hájovně Březník, známé z Klostermannova románu Ze světa lesních samot. Právě tady stály za studené války hraniční zátarasy, dnes tvoří místní slatě přísně chráněnou první zónu národního parku - a lákají turisty.
"Jen do infocentra nám každý rok chodí 60 tisíc lidí," uvádí Doležal a návštěvnost označuje za strop. Rychle ale dodává, že místním to vrásky nedělá - většina pracuje v penzionech a informačních centrech. "Jsme rádi za každého turistu, většinu z nás živí," potvrzuje Šárka Korčák Šeráková z návštěvnického centra Dřevák. V létě by ale uvítala obec méně plnou.
Další turisty by mohlo přilákat plánované otevření hraničního přechodu Modrý sloup přes údolí od Březníku, který by Čechům usnadnil přístup na horu Luzný ležící na bavorské straně hranice. Ve zkušebním provozu byl už v letech 2009 a 2010, o jeho znovuotevření usilují turisté i současné vedení národního parku. Ministerstvo životního prostředí ale přípravy zastavilo - turisté by podle něj rušili kriticky ohroženého tetřeva hlušce.
Ve 13 kilometrů vzdálených Prášilech, odkud lidé vyrážejí na horu Poledník nebo k jezeru Laka, jsou lidé méně smířliví. "Ti, kdo z návštěvníků neprofitují, jsou naštvaní," říká místní žena, která si nepřála uvést jméno. Ačkoli s turisty pracuje, chtěla by jich méně. "V létě už nechodím do okolí, všude je plno. A na houby jen v neděli odpoledne, kdy odtud lidé odjíždějí," popisuje.
"Nemáme plot, takže nám turisté často vejdou až na zahradu. A ještě bývají oprsklí a neslušní," vypráví žena, jak místním chybí soukromí. "V létě je problém si něco ugrilovat. Pořád se na vás někdo dívá," říká další z místních žen bez uvedení jména.
Starosta Josef Rada je diplomatičtější. "Nechci, aby to vyznělo, že turisty nechceme. Chceme," upřesňuje. "Návštěvnost je ale nevyrovnaná a služby se nemohou nafouknout tak, aby ze dne na den uspokojily osminásobný zájem. Z toho pramení nevraživost místních. Starší občas řeknou, že za vojáků tu byl větší klid," říká s odkazem na minulost. Obec ležela za komunistů v hraničním pásmu, kam směli jen lidé na zvláštní propustku.
Člověk s batohem byl okamžitě podezřelý
Turisty lákala Šumava už za první republiky, kdy v německy mluvících oblastech začal stavět chaty Klub československých turistů. Na Modravě vyrostla ve 20. letech a jméno dostala po spisovateli Klostermannovi. V Prášilech postavil klub i koupaliště.
Přišla ale druhá světová válka, a s odsunem Němců se rozvoj zastavil. Navzdory pokusu o dosídlení zůstala Šumava jen řídce obydlená, mnoho obcí byly srovnáno se zemí a napříč horami vzniklo rozsáhlé hraniční pásmo. Dodnes trpí region sociálními a ekonomickými problémy. Zpočátku se lidé pokoušeli přes šumavské lesy a rašeliniště uprchnout na Západ, jak se ale ostraha zdokonalovala, bylo to čím dál těžší.
Prášily, vzdálené jen tři kilometry od hranice s Německem, spolkl v 50. letech vojenský prostor Dobrá Voda. Zůstala tu padesátka obyvatel a prázdné usedlosti v okolí sloužily jako terče pro vojenská cvičení. Zatímco jinde putovali trampové a turisté, Šumavě se vyhýbali.
"Už 30 kilometrů od hranic prohledávaly hlídky vlaky a autobusy. Kdo měl bágl a mířil do pohraničí, byl podezřelý," popisuje Jaroslav Pulkrábek, místní badatel a ředitel Kulturně informačního centra ve Volarech, ostrahu hranice za železnou oponou. "Když šel obcí někdo, koho místní neznali, v oknech se rozhrnovaly záclony. Každý sledoval, kdo tu je a proč. Každý druhý tu byl pomocníkem pohraniční stráže," připomíná komunistickou éru.
To platilo až do pádu železné opony v roce 1989. Tehdy se zhroutil východní blok vyčerpaný studenou válkou a satelity Sovětského svazu se otevřely světu. Zmizelo hraniční pásmo, ostnaté dráty a na pár let se otevřely nepřístupné šumavské slatě. Do hor vyrazili první turisté, chybělo ale ubytování i obchody. "Kdo měl chalupu, dal do podkroví dvě postele a začal ubytovávat," vzpomíná Pulkrábek na začátky místního podnikání.
Na přelomu tisíciletí se situace začala lámat. Zmizely stopy vojenských zařízení, národní park začal s masivní propagací, dřevorubci se překvalifikovali na hoteliéry a číšníky. V lesích zůstaly pásy asfaltových silnic, které kdysi brázdila kola obrněných transportérů. Privatizace přivedla na Šumavu investory a začalo se stavět, přestože uvnitř parku není možná tak masivní výstavba jako třeba na Lipně nebo v krkonošském Špindlerově Mlýně.
Do hospody už spolu nesedneme
"Snažíme se lidi rozprostřít a směrovat je na celou Šumavu," říká mluvčí národního parku Jan Dvořák. "Propagujeme jižní část hor, okolí Stožce a Nové Peci, kde je návštěvnost nižší. Jinak ale nemáme šanci turisty regulovat," přiznává. I přesto nemá Šumava díky své rozloze takový problém s nadbytkem turistů jako například Krkonoše.
Prášilský starosta Rada přemýšlí, jak obci alespoň trochu ulevit - od jednodenních turistů, kteří tu pouze parkují. "Je mi jasné, že když přijedou, neotočí se a nepojedou zpátky. Musí dostat informaci už v Sušici nebo Železné Rudě. A musí vědět, že mohou jet jinam. Takový systém řešíme s parkem a dalšími starosty, přípravy ale budou v řádu deseti let," říká.
Jeho protějšku z Modravy zatím nával turistů starosti nedělá. Jaroslav Doležal nemá strach ani z dopadu na život místních. Na rozdíl od jeho předchůdce Schuberta, který si stěžoval, že zatímco v sousedním Bavorsku se místní stále scházejí večer u piva, v Modravě tradice zanikla. "Bylo by lepší, co tu bylo kdysi. Jenže podívejte se, jaké mají příjmy v Bavorsku a jaké u nás. My se musíme věnovat práci," říká starosta.
Podobně to vidí i Šárka Korčák Šeráková z návštěvnického centra. "Byla bych raději, kdyby tu byla panenská příroda. Už ale není cesty zpět, turismus nás živí," míní.
Perly v mouru
Série reportáží z míst v Česku, která se vymykají.
"Město jsou jen kulisy." Přeplněný Krumlov je pryč, ale místní se do centra nevrátí
"Není tu nic a k tomu draho." Špindlerův Mlýn kazí apartmány, vyhání turisty i místní
Z klidné vsi přeplněným letoviskem. Na Dolní Moravě jde jen o byznys, naříkají místní
"Hrozí, že lázeňství umře." Karlovy Vary živili Rusové. Jsou pryč a Češi je nenahradí
Ani pro turisty, ani pro místní. Pustnoucí Kutná Hora bojuje s pověstí města duchů
"Je strašný, jak se tu boháči roztahují." Lipnem otřásá spor o budoucnost přehrady
Praha se chce zbavit matrjošek a odlákat opilé cizince. Nově cílí na bohaté turisty
Disneyland bez turistů. "Cetky" vzbuzují pnutí mezi Karlštejnem a prodejci v podhradí
"Pořád se na nás někdo dívá." Šumavu místo pohraničníků křižují davy turistů
