V pondělí vpodvečer to v sále pražského Rock Café zpočátku vypadalo na klidnou diskusi o okolnostech sametové revoluce. Členové takzvaných Blanických rytířů nejdříve představili své zjištění, že vlajkonoši z čela průvodu, který vyrazil před 35 lety z Albertova na Vyšehrad, mohli být příslušníky Státní bezpečnosti.
Analyzovali dobové fotografie z demonstrace a na základě výpovědí lidí, které identifikovali v čele průvodu, tvrdí, že ho estébáci mohli záměrně navést na Národní třídu. Tam policisté 17. listopadu 1989 brutálně zasáhli proti účastníkům průvodu, především studentům vysokých škol. Událost odstartovala pád komunismu v Československu.
Debata se ale změnila v ostrý spor pořadatelů Neely Winkelmann-Heyrovské a Jiřího Františka Potužníka s tehdejšími organizátory a účastníky průvodu. "Nečekali jsme tehdy tak velkou akci, ale říct, že se stala kvůli vlajkonošům, kteří nás nasměrovali na Národní, je demagogie," pustila se do nich z publika Monika MacDonagh Pajerová, tehdejší studentská vůdkyně a nově také předsedkyně rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Na místě se ohradili i další pamětníci.
Pajerová se podivila, proč iniciativa přichází s "objevným zjištěním" o účasti StB v průvodu. "Co tím sledujete? Kdybyste se obdobně zaměřili na všechny demonstrace, na které jsme chodili od srpna 1988, věděli byste, že estébáci a lidé ze Socialistického svazu mládeže se nás drželi jako klíšťata. To je dávno známé. Prakticky s námi žili, chodili s námi na koncerty i na fakultu. Věděli jsme, že jsou s námi, že nás sledují," upozornila.
Verze o manipulaci průvodu estébáky povede podle ní jen k tomu, že ji zneužije Andrej Babiš. A bude znovu tvrdit, že se tehdy po cestě mezi Albertovem a Národní třídou stali ze svazáků revolucionáři. "Jsme jen zvědaví, proč je to jinak, než jsme si tehdy mysleli," oponovala Heyrovská.
Estébáci s červeným karafiátem?
Diskuse se pak stočila ke spekulacím kolem trasy průvodu a toho, jestli protestující po cestě z Albertova přes Vyšehrad někdo záměrně navedl na Národní třídu. I to pamětníky rozčílilo. "Co je na tom tak divného? Odbočka směrem k Národní třídě byla logická a došlo k ní spontánně. Neměli jsme kam jinam jít, když jsme chtěli do centra, a jiné cesty přehradila Veřejná bezpečnost," řekl jeden z mužů.
Na fotografiích z čela průvodu se podle Blanických rytířů objevuje několik dosud neznámých postav. Estébáci infiltrovaní mezi demonstranty měli být podle iniciativy označeni červeným karafiátem v kapse.
Část lidí se jim údajně podařilo identifikovat. Zbylí čtyři vlajkonoši by podle nich mohli být podobní spolupracovníkům Správy sledování Sboru národní bezpečnosti. Ukázalo se totiž, že nikdo z organizátorů pochodu vlajkonoše nepoznal.
Na publikovaných fotografiích údajných členů tajné policie se podle Heyrovské poznal jeden funkcionář Socialistického svazu mládeže. Byli poznáni také dva údajní studenti Vysoké školy chemicko-technologické.
Podle Heyrovské měla důležitou roli sehrát také žena s kostelní svící v rukou, kterou identifikovali jako Ludmilu Vítkovičovou. "Studovala v nultém ročníku fakultu, na které byli profesory estébáci. Řekla nám, že nás vedla na Národní třídu. Prošla změnou pohlaví, dnes se jmenuje Scott Vítkovič a žije v Íránu," popsala. Několik lidí v publiku včetně Pajerové opět nesouhlasně vrtí hlavou.
Další podezření prý vzbuzuje jistý Jan Prádler. "Vidíme ho na snímcích ještě i mnohem později při střetu s pohotovostním plukem. Máme i informaci, že člověk, který vypadal jako on, zatáčel průvod na Národní třídu," uvedla Heyrovská.
Pajerová zástupcům iniciativy vytkla, že o jejich akci nevěděl nikdo z deseti lidí, kteří listopadovou demonstraci připravovali, včetně ní. "Dozvěděla jsem se o akci v podstatě náhodou. Za organizátory demonstrace přitom o dění už 35 let dáváme rozhovory. Popisujeme, proč jsme si vybrali 17. listopad, co bylo na letáku, který jsme roznášeli na vysokých školách zvoucí lidi na demonstraci," řekla. Winkelmann-Heyrovská ale oponovala, že aktéři 17. listopadu pozváni byli. "Například Pavel Žáček byl pozván a nepřišel, Václav Bartuška se omluvil, že je v zahraničí a Martin Mejstřík, že je nemocen," vysvětlila.
"Jsme jen zvědaví"
Demonstraci 17. listopadu 1989 oficiálně pořádal Socialistický svaz mládeže, proto ji povolily i úřady a KSČ. "Od léta 1989 jsme s Markem Bendou sjednávali povolení, protože nám ve východním Německu poradili, že když nebudeme mít povolení, nepřijdou normální lidé, kteří běžně na protesty nechodí. Dostali bychom tam pořád těch stejných pár stovek lidí a nerozrostlo by se to," vysvětlila Pajerová.
Organizátoři se ale museli vzdát plánu na pochod do centra města. Povolení dostali jen na trasu z Albertova na Vyšehrad. Když tam dav několika tisíc lidí dorazil, skončila povolená část akce. Velká část průvodu se ale stočila na nábřeží a jeho cílem se stalo Václavské náměstí a Opletalova ulice, kam pochod směřoval i v roce 1939.
Cestou je ale ve Vyšehradské ulici u Botanické zahrady zastavil policejní kordon. Vznikla panika. Tlakem lidí ze zadních řad průvodu se kordon protrhl a policisté zaútočili pendreky. Konec průvodu se proto obrátil a zamířil na nynější Rašínovo nábřeží. Pak pokračoval směrem k centru kolem Národního divadla, kde odbočil na Národní třídu.
"To, co bylo na demonstraci klíčové, bylo, že se zabránilo pochodu na Václavské náměstí, když šli z Albertova. Muselo se to celé obejít. A ten směr mi přijde logický," řekl Aktuálně.cz historik Petr Blažek. Estébáci podle něj průvod nikam nenavedli.
"Pokud má být výsledek našeho pátrání, že si na otázku 'kdo nás vedl na Národní?' odpovíme: 'nikdo, my sami', je to také v pořádku. Jsme jen zvědaví," uklidňoval vášnivou debatu Jiří František Potužník.
