Podala jste demisi k 31. květnu. Počítáte s tím, že budete nadále ministryní? Jaký program máte napsaný v diáři na příští týden?
Přiznám se, že nevím. Opravdu nekecám. Můžeme se podívat. Odhadem si myslím, že tam bude standardní ministerský program, program vedení a další věci, ale samozřejmě můj speciální program se neplánuje. Jak to myslíte s mým programem na příští týden?
Chceme vědět, jestli vy sama počítáte s tím, že zůstane dál ministryní. Chcete zůstat?
Moje pozice je jasná. Předseda vlády mou demisi postoupil prezidentovi republiky a teď je to věc mezi nimi. Víc v tuto chvíli nevím.
Vy jste ale s prezidentem v neděli mluvila, takže musíte tušit, jestli vás chce ponechat ve funkci…
On mě seznámil s telefonním seznamem, kdo všechno nesouhlasí s demisí, a různými podporami, které mě vyzývají, ať demisi nepodávám. A pan prezident řekl, ať o tomto přemýšlím. Mně strašně záleží na tom, aby ministerstvo školství mělo v roce 2018 silný rozpočet, peníze pro učitele, kariérní řád. Já vůbec teď nemám myšlenky na to, co udělá premiér a prezident.
Ale přijme podle vás prezident návrh na vaše odvolání?
Prezident může samozřejmě učinit leccos, mě vyzval, abych přemýšlela o velké podpoře, kterou mám mezi lidmi.
Kdyby vás nechal na postu ministryně v demisi, jak se o tom zmínil jako o jedné z možností, jak byste reagovala? Obrazně řečeno, začala byste dupat a říkat, že trváte na své rezignaci?
Ministr v demisi je ministr, u něhož prezident přijme demisi. Já nevím, co udělá pan prezident.
A vy sama na něj budete naléhat, aby přijal návrh předsedy vlády na vaše odvolání, nebo byste spíš chtěla zůstat?
Já mám teď ale myšlenky úplně jinde, soustředím se na středeční projednávání kariérního řádu v Senátu. Teď záleží na krocích prezidenta republiky. Já to víc nebudu komentovat, co by měl nebo neměl udělat. Demise nedemise, mně záleží na tom, aby prošel kariérní řád. Pak možná začnu přemýšlet, co je dál, kde je rozpočet, jaký rozpočet předloží ministr financí Ivan Pilný. To jsou mé starosti.
Nikdo jsme náměstkyni nepodezírali
Podala jste demisi v souvislosti s rozdělováním dotací na ministerstvu, kdy podle policie vaše náměstkyně pro sport Simona Kratochvílová manipulovala s dotacemi ve spolupráci s šéfem Fotbalové asociace Miroslavem Peltou. Cítíte odpovědnost za tento stav, neříkáte si, že jste paní Kratochvílovou neměla udělat svou náměstkyní nebo ji měla více kontrolovat?
To je pro mě hrozně složitá otázka. Samozřejmě vnímám, jak média a různí aktéři komentují tuto kauzu, ale znovu bych chtěla zopakovat fakta. Policie přišla na ministerstvo v situaci, kdy já jsem měla nařízené tři mimořádné kontroly, měla jsem za sebou elektronický screening komunikace, zachytili jsme tři úniky informací, měli jsme podezření ze střetu zájmů a současně jsem za dobu dvou let zcela změnila systém rozdělování dotací. To, co se stalo, pro mě bylo překvapení, ale v celé věci ještě nikdo není soudně vinen. Nebudu předjímat, jak to dopadne.
Neříkáte si ale, že jste si takovou náměstkyni neměla vybrat?
Já jsem si ji nevybírala, máme tady zákon o státní službě, jmenoval ji státní tajemník. Neutíkám ale od odpovědnosti, cítím se odpovědná za každého kolegu, s kterým spolupracuji.
Nakolik tedy cítíte vlastní odpovědnost? Důvěřovala jste jí natolik, že vás vůbec nenapadlo, že může být z něčeho takového podezřelá?
No jasně, že jsem ji nepodezírala, nikdo jsme ji nepodezírali. Podezření, která policie má, jsou pro mě překvapení. To bezpochyby. Ale když říkám překvapení, tak to neznamená, že to je odsuzující rozsudek viny. Já jsem podala demisi, protože jsem odmítala být trapnou záminkou pana Babiše v útocích na ministerstvo, v tomto smyslu jsem cítila politickou zodpovědnost. Ale rozhodně odmítám osobní odpovědnost.
Proč ji odmítáte?
A v čem vidíte tuto odpovědnost? Tak mi nastavte zrcadlo.
Přece jen jste měla k paní Kratochvílové blízký vztah, určitou dobu jste spolu bydlely, byla ředitelkou vašeho sekretariátu a následně náměstkyní. Proto se ptáme, jestli kvůli tomuto necítíte osobní odpovědnost.
Prosím vás, máte pocit, že dospělý člověk je dítě? Simonu Kratochvílovou znám tři roky z úřadu vlády, byla můj blízký spolupracovník. Tykala jsem si s ní, ale stejně si tykám se všemi členy porady vedení a z kanceláře.
To vám ale nikdo nevyčítá.
Ano, já jsem ji přivedla na ministerstvo školství, ale v situaci, kdy tady byl prázdný barák a nesplněné úkoly. Šla jsem s lidmi z úřadu vlády, kteří tam byli se mnou a byli ochotni přejít. Tady nebyli lidé, abychom si je vybírali. Ale rozhodně to nebyla nějaká moje kamarádka z Brna, nikdy jsme spolu v Brně nebydlely, to jsou takové zkazky.
Ani jste nevěděla, že má blízký vztah k panu Peltovi?
Prosím vás, to jsem fakt nevěděla. Napadlo by vás to? Mě teda ne. Pořád nerozumím tomu, když se ptáte na osobní odpovědnost. Jakou osobní odpovědnost? Já jsem vyvodila politickou odpovědnost. Víte, kolika ministrům odvedla policie náměstky nebo jiné vysoce postavené zaměstnance, s kterými se kamarádili? To by ve vládě nikdo nebyl.
A mě fakt už žere, že já jsem přijala politickou odpovědnost, která měla souvislost s tehdejší politickou krizí, a nenechám se vmanévrovat do toho, že ministr je od toho, aby zkoumal osobní poměry náměstků. Na co máme služební zákon a šéfa státní služby? Upřímně, víte, co je nejhorší? I když má ministr podezření, tak nemůže náměstka vyhodit, na to je služební zákon, takže podezření může mít, kolik chce.
Mohla jste udělat takový systém, aby i nad touto náměstkyní byla nějaká kontrola?
Vy se budete setsakramentsky divit a bude vám líto, že se mnou takto mluvíte, až se dozvíte, co a jakým způsobem se dělo a co policie vyšetřuje. Já o tom nemůžu mluvit. A kdo všechno je tam zmiňovaný. Pak si, prosím, na tento rozhovor vzpomeňte. A myslím, že se budete stydět.
Vůbec nerozumíme tomu, za co bychom se měli stydět, jen se ptáme na systém kontroly na vašem ministerstvu…
Prosím vás, víte, že máme vícestupňovou kontrolu? Kdybyste si udělali porovnání ministerstev, tak nikdo nemá takový systém jako my. Také se nevyšetřuje krádež rohlíku, ale zločinné spolčení. A uznejte, že centrála pro boj s organizovaným zločinem má úplně jiné prostředky než ministerstvo.
Na fotbalovém svazu je příliš zaměstnanců
Pojďme k samotnému rozdělování dotací do sportu. Když se řešilo co s dotacemi, vaše stanoviska se stále měnila. Chápeme, že vše bylo překotné, ale nejdříve jste říkala, že sportovní svazy nedostanou nic, pak že dostanou 50 procent, nakonec to bude 100 procent.
To není pravda. Musíte si uvědomit, že tady zasahovala policie, já jsem okamžitě z procesní opatrnosti všechno zastavila, zrušila a řekla jsem, že se všechno musí přepočítat. Řekla jsem to ne kvůli sobě, ale abych neohrožovala sportovce, kteří jsou féroví. Já jsem za ministerstvo školství v pozici poškozené, FAČR v pozici obviněné, to není jednoduchá pozice. I právně je to hrozně složité, to se nikdy nestalo. Snažíme se s tím vypořádávat, děláme na tom dvacet hodin denně celou dobu.
To vám věříme, ale je dohledatelné, že se informace o tom, kdo co dostane, měnily. To samé bylo u Fotbalové asociace, nejdříve jste říkala, že FAČR nemůže přijímat dotace, když je v pozici obviněné právnické osoby, nyní se ukázalo, že může…
Bylo to dané nějakým vývojem v čase. Ano, já jsem nejdříve řekla, že mám jako ministryně problém svazu za dané situace něco vyplácet, chtěla jsem vidět zprávu k vnitřnímu financování. A já si to třeba myslím doteď, ale pak přišlo právní stanovisko, které říkalo, že my nemáme možnost ty peníze nevyplatit. Navíc jsme byli svědky těch srdceryvných reportáží, jak jsou všechny kluby v republice v ohrožení.
A jak to tedy bude do budoucna? Poslední zpráva je, že FAČR dostane 100 procent…
Ano, to byla jediná změna. Původně jsem říkali, že program pro sportovní svazy uděláme znovu, ale vyplatíme 50 procent zálohy minulého roku. Ale když jsme to připravovali, zjistili jsme, že bychom to dělali jednou, podruhé, a navíc by to nebylo transparentní, protože bychom nebyli schopni dokázat, podle čeho to dopočítáváme. Z toho důvodu jsem řekla, že se bude výzva týkat všech svazů a v červnu dostanou 100 procent.
Fotbalová asociace si stěžovala, že jim peníze nebudou stačit na financování centrály, kde mají 91 zaměstnanců. Není to podle vás moc?
Je to moc, proto mají také jen tu desetiprocentní režii a je mi jedno, jak se s tím vypořádají. Ten princip jsem zavedla už od 1. ledna, proto také nebyly finanční prostředky vyplaceny, protože kromě mimořádných kontrol se některé ze svazů bránily přijmout nové a přísnější podmínky.
Prosadila jsem nejsilnější rozpočet od roku 1989
Když se na vás bude vzpomínat, budete spojovaná s povinnou maturitou z matematiky, s povinnými přijímačkami, povinnou školkou, to jsou asi nejzásadnější věci, které za vás prošly. Nejsou to ale vaše nápady, přišel s nimi váš předchůdce Marcel Chládek.
To jsem ráda, že to říkáte.
Jsou pro vás všechny tyto nápady pozitivní?
Zaprvé pevně věřím, že si mě lidé budou pamatovat jako člověka, který prosadil nejsilnější rozpočet po roce 1989. Jako člověka, který prosadil férové financování škol a udělal všechno pro to, aby učitelé při své náročné práci měli profesní podporu.
Jaký jste měla pocit při svých návštěvách ve školách?
Získala jsem silný pocit, že se spojily mateřské, základní, střední a vysoké školy, že táhnou na jednu branku a pochopily, že musí jít pod jedním praporem a ne se tahat o jednu ohlodanou kost. Na jaře jsem začala vnímat, že se mění atmosféra. Když jim někdo něco slíbil, tak to konečně dodržel. Co mě rozhodně netěší, jsou papíry.
Když se ptáme ve školách, tak říkají: přijímačky, to jsou jen papíry navíc, povinná školka - papíry, kariérní řád - papíry…
Ano, to je částečně pravda. Jednotné přijímací zkoušky, povinná školka a maturity rozhodně přidávají administrativu. Kdybych si od počátku mohla cestu určovat sama, zvažovala bych, jestli všechny papíry musí spadnout jen na střední školy. Dělají jak jednotné zkoušky, tak maturitu. Budu se snažit, ministerstvo se bude dál snažit, abychom jim to co nejvíc zjednodušili. Myslím, že v elektronické době se dá najít způsob.
Nejvíce se administrativy obávají školy u kariérního řádu.
Kariérní řád budu bránit. Papíry ke kariérnímu řádu si ředitelé a učitelé, pokud je to škola, která dbá na profesní rozvoj a podporu, dávno vyrábějí. Já jsem je viděla.
Je něco, co byste teď udělala jinak?
Asi dvě věci. Při svém nástupu bych jinak komunikovala společné vzdělávání. Už jako náměstkyně pro legislativu a místopředsedkyně rady vlády jsem upozorňovala na to, že by se mělo mluvit s učiteli, ale nikde je nevidím. Byla bych schopná lépe učitelům říct, tohle je pro vás plus, tady na to dáme pozor, tohle určitě bude, tohle bude za dva měsíce. Ale myslím, že to nejde úplně na mou hlavu, protože v okamžiku, kdy jsem přišla do funkce, měla být příprava novely v mnohem pokročilejším stavu, a to nebyla.
A ta druhá věc?
To je samozřejmě sport, rozdělování sportovních dotací, ale o tom už jsme mluvili.
Nedávno jste ohlašovala výsledky maturit. Každý rok se řeší, že se mění náplň testů, jiné hodnocení je u matematiky, jiné u cizích jazyků. Veřejnost nemá dost informací. Neměl by se postoj Cermatu a ministerstva změnit?
Rozhodně mě to netěší. Domnívám se, že je namístě zlepšit komunikaci mezi zástupci rodičů, studentů, veřejností a Cermatem, to ode mě ví i ředitel Cermatu Jiří Zíka.
A podařilo se to?
Já jsem učinila několik kroků, ale nestihnete všechno za dva roky. Chtěli jsme udělat větší pořádek v podřízených organizacích resortu, abychom všichni šli za stejným cílem, komunikovali, vzájemně si pomáhali. Když mám výstupy z maturit, tak je postoupím dál. Otevřenost maturitních dat se za mě minimálně v jednotlivých krocích rozhodně zlepšila, na tom trvám. Dále jsem slíbila zástupcům rodičů a studentů, že se s nimi sejdu. Chci od nich slyšet, co se dělo a nedělo, a budu chtít, aby do budoucna ministerstvo dotáhlo věci, které jsem začala.
Zdá se nám, že jsou ve školství dva názorové proudy. Podle prvního jsou znalosti dětí špatné, proto bychom měli ve výuce přitvrdit. Proti tomu jde opačný názor, který zdůrazňuje nové poznatky neurovědy v přístupu ke vzdělávání, posilování kreativity na úkor tvrdých znalostí. Který z těchto dvou postojů je vám osobně bližší?
Myslím, že ve školství neexistuje černá, nebo bílá cesta. Nejlepší škola pro moje děti je taková, která jde cestou rovnováhy mezi znalostmi, ale také kreativitou. Která zdůrazňuje nejen radost z učení, ale třeba i ze společného výletu. Někdy mám pocit, že se z toho dělá velká věda, ale možná by stačilo, kdybychom si všichni pořídili do knihovničky Orbis pictus od Komenského. Těch pár jeho zjištění by stačilo rodičům i učitelům.
