Praha - V pátek uplyne pět let od žhářského útoku na romskou rodinu ve Vítkově. Čtveřice pravicových extremistů tehdy za sebou zanechala těžce popálenou tříletou Natálku, která si následky brutálního činu ponese do konce života.
Podle politologa a experta na extremismus Miroslava Mareše jarní události roku 2009 měly zásadní dopad na formulaci protiextremistické politiky a extremistická scéna se odklonila od organizovaného neonacistického spektra. "Na druhou stanu extremisté pro razantní řešení romské otázky získávají podporu veřejnosti,“ říká Mareš v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Dodává, že polistopadové vlády, včetně té současné, dlouhodobě ignorovaly problémy, které způsobují společenské napětí. "Selhává řešení mezietnického soužití.“
Návrat skinheadských přízraků 90. let.
Aktuálně.cz: V pátek to bude pět let, co čtveřice extremistů vhodila zápalné lahve do domu obývaného romskou rodinou ve Vítkově a zanechala za sebou těžce popálené tříleté dítě. Jak lze tento čin s odstupem pěti let vnímat?
V tehdejší době to mělo výrazný dopad na formulaci protiextremistické politiky. Poté začala být přijímána, řekněme, tvrdší opatření proti extremistické scéně. Zároveň čin spadl do doby, kdy byly již připraveny strategické koncepce a inovativní náhledy na uplatňování práva vůči pravicovému extremismu. Tyto trendy umocnily a přitvrdily zásahy proti organizované extremistické scéně, jejíž tehdejší podoba oslabila. Našla ale nové formy, jak se více prosadit.
A.cz: Jakým konkrétním způsobem se extremistická scéna za pět let proměnila?
Odklonila se od organizovaného neonacistického spektra typu Národní odpor nebo Autonomní nacionalisté ve Slezsku, z něhož vzešli pachatelé činu a lidé kolem nich. Dnes je na extremistické scéně mnohem větší pluralita. Díky tomu, že vedle sebe existuje několik proudů, přicházejí nové trendy a zároveň se vrací i skinheadské přízraky 90. let.
Na druhou stranu dříve byl extremismus ve společnosti více izolovaný. Dnes ale extremisté na razantní řešení romské otázky získávají větší podporu veřejnosti, především v některých lokalitách.
A.cz: Teror ve Vítkově se odehrál v době, kdy byl pravicový extremismus na vzestupu. Dnes se naopak mluví o stagnaci pravicově extremistické scény. Je tomu skutečně tak?
V roce 2009 se například Autonomní nacionalisté cítili na vzestupu a Dělnická strana díky volbám do Evropského parlamentu sáhla na státní podporu. Naopak dnešní scéna je ve větším útlumu. Určitou vzpruhu pro ni představovaly loňské protiromské nepokoje. Zde už ale hráli roli i lidé, kteří nebyli bezprostředně spjati si extremistickou scénou.
A.cz: Mohla by uskupení typu Národní odpor, Dělnická mládež nebo Autonomní nacionalisté sehrát roli pro populistické subjekty, například ve stylu ochranných sborů, jak můžeme dnes vidět na Ukrajině či v Maďarsku?
Takový trend u nás byl v době, kdy to začínalo v Maďarsku, například snaha vytvořit národní gardu nebo ochranné sbory Dělnické strany. V tuto chvíli si ale myslím, že to není na pořadu dne. Což opět svědčí o úpadku scény, která toho není schopna, přestože se ukazuje, že v mnohých zemích, jako je Maďarsko nebo Polsko, to skutečně funguje. Loni takový pokus byl v podobě Českých lvů, kteří si ale nezajistili širší podporu.
Radikalizace společnosti
A.cz: Za poslední rok jsme byli svědky hned několika protiromských demonstrací, kterých se ale neúčastní pouze radikálové. Stále častěji mezi nimi spatřujeme zástupce většinové společnosti. Znamená to, že protiromské nálady všeobecně rostou?
Otázka je, zda skutečně rostou. Již sociologická šetření z 90. let, typu „Chcete mít Romy za sousedy“, ukazují vysoké hodnoty. Neřekl bych tedy, že protiromské nálady rostou, ale spíše jsou otevřeně manifestovány. To, že jde spořádaný občan do akce, kde se dostává do blízkých střetů s policií a stojí v jedné řadě s mladými militanty, je věc, která tu dříve nebyla. Trochu začala v roce 2008 v Janově, tedy před Vítkovem, a dále se rozvíjela v demonstracích na Šluknovsku a kulminovala loňskými nepokoji v Českých Budějovicích, Ostravě a Duchcově.
A.cz: Pokud takové nálady ve společnosti existují již delší dobu, proč se ve větší míře veřejně projevují teprve teď?
Již třeba nepokoje v Janově prokázaly, že tam, kde se něco děje, začne se o tamější situaci a problémy více zajímat policie. Je to tak trochu tragická zkušenost. Přičítá se k tomu i to, že například loni panovala všeobecná nespokojenost s politickou situací, což se mohlo ventilovat i tímto způsobem. Navíc důležitou roli v šíření informací sehrávají i sociální sítě. Věci, které se dříve v tradičních médiích neobjevily, se rychle šíří na internetu. Stačí se podívat na duchcovské video útoku tamních Romů proti bílému páru. Sociální sítě tak sehrávají významnou mobilizační roli.
A.cz: Romové nejsou jediná menšina v Česku. Proč se projevy extremismu týkají především jí?
Je to dáno například tím, že kolem míst, kde jsou Romové koncentrováni, se ve větší míře objevují problémy typu kriminalita. S tím má řada lidí negativní zkušenost, což se potom paušálně přenáší na celou menšinu.
A.cz: Jsou takové projevy extremismu výhradně rasovou nenávistí, nebo si česká společnost projevy nesympatií vůči Romům vybíjí všeobecnou frustraci ze své vlastní životní situace?
U někoho tomu tak může být. Nedával bych to ale na úplně dominantní pozici. Nedá se říct, že by v protiromských pochodech byli angažováni nějací nezaměstnaní a frustrovaní lidé. Jsou tam například často zástupci střední vrstvy. V určitém směru zde existuje frustrace z osobního života nebo z celkové politické situace. Ta se ale nestaví vůči kapitalismu nebo obecně imigrantům, zaměřuje se především na Romy, kde důležitou roli sehrává i osobní či zprostředkovaná zkušenost.
Populismus a mezietnické soužití
A.cz: Radikální názory také častěji zaznívají z úst politické reprezentace. Například Úsvit jde do evropských voleb s heslem „Nechceme u nás nepřizpůsobivé cizince a náboženské fanatiky.“
Jde o vidinu předvolebního zisku. Lidé, kteří se cítí nespokojeni se situací, se poohlíží po někom, u koho mohou najít politické zastání. I když jim nejsou sympatické nejvyhraněnější názory typu pravicově extremistických uskupení.
A.cz: Také druhý benjamín ve Sněmovně, hnutí ANO, čas od času udeří na xenofobní notu, naposledy v polovině března při projednávání novely zákona o pobytu cizinců. Dají se tyto výkřiky srovnávat s krajní pravicí typu Vandasovci?
Zaměstnávání cizinců je trochu jiný problém. Těžko se ale u nás hledá velká strana, která by neměla prohlášení, které se blíží krajně pravicovým argumentům. Svědčí to o tom, že to již není pro velké strany tabuizovaná záležitost. Společenská resonance je taková, že se strany odhodlávají jít tam, kam by se svými prohlášeními dříve nešly. Na druhou stranu tento trend může mít výhodu v tom, že odčerpá pozornost od nejmilitantnějšího extremistické scény.
A.cz: Jak by se k sílícím protiromským náladám měla postavit politická reprezentace státu?
Vláda musí nějakým způsobem hájit zájmy všech občanů a menšiny nesmí vylučovat. V tomto směru vláda má prohlášení a vyjadřuje podporu řadě antirasistických projektů. Musí ale řešit i problémy, které způsobují nespokojenost části veřejnosti. Jde například o řešení otázek kriminality, která je spojena s problémovými lokalitami či klany.
A.cz: Kde vláda a police v řešení extremismu nejvíce selhávají?
Policie příliš neselhává. Trestněprávní zásahy proti příslušníkům pravicově extremistické scény patří mezi nejtvrdší v Evropě. Selhává ale řešení mezietnického soužití. Není to záležitost protiextremistické politiky, ve smyslu zásahů proti organizovaným skupinám. Vláda ale dlouhodobě ignoruje problémy, které způsobují společenské napětí. Neplatí to totiž pouze pro jednu vládu, ale většinu polistopadových.
