Praha - Psychologové z brněnského Centra dopravního výzkumu napravují pomocí speciálních kurzů silniční piráty. Program má název Repado, testuje se sedm let a podle zkušeností ze zahraničí umí pomoci až polovině řidičů, kteří se dříve na silnicích chovali nebezpečně.
Odborníci navrhují, aby se kurzů účastnili povinně motoristé, kteří přišli o řidičský průkaz. Platit si je mají sami, jeden kurz bude stát okolo devíti tisíc.
Na sezeních pak experti rozvíjejí pochopení, zodpovědnost a empatii u lidí, kteří skončili kvůli arogantní jízdě, přestupkům nebo zločinům na silnících ve vězení nebo pod dohledem probační a mediační služby. Pokud program na nápravu nebezpečných řidičů schválí poslanci, měl by začít platit od roku 2017.
Novinku v rozhovoru přiblížila Veronika Kurečková, psycholožka z Centra dopravního výzkumu, která s nebezpečnými řidiči v programech pracuje už pět let. A spolu s ní Petr Zámečník, dopravní psycholog a koordinátor projektu Repado.
Jak velký problém jsou u nás agresivní řidiči a jak si s nimi má projekt poradit?
Petr Zámečník: Víme, že zhruba půl procenta nejrizikovějších řidičů je zodpovědných za asi pětadvacet procent nehod a úmrtí na silnicích. Takže by náš program řešil pětadvacet procent nehod. Nejrizikovější piráty sice nepochytáme všechny, ale v nějaké dlouhodobější časové perspektivě by se mělo podařit tyto lidi převychovat nebo selektovat z dopravy.
Veronika Kurečková: Spousta lidí si myslí, že silniční pirát je nebezpečný proto, že neumí jezdit. Není to tak, spousta z nich umí výborně ovládat svůj vůz, ale neuvědomují si rizika. Ti lidé se chovají nebezpečně, protože nejsou zvyklí o tom přemýšlet. Není moc způsobů, co s nimi dělat. Ani represe většinou nemá ten efekt. Tyto kurzy přinášejí možnost, jak s nimi pracovat zevnitř, jak měnit jejich postoje. A změny jsou trvalé. Není to tak, že odejdou z kurzu a po půlroce všechno zapomenou. Naopak vidíme, že se vyvíjejí dál. Jsou lidé, se kterými je těžké hnout, zvlášť v rámci krátkého programu. Ale pak jsou takoví, kterým může program hodně pomoci. My dnes odhadujeme, že pokud sníží kurzy recidivu trestních přestupků na polovinu, může to znamenat třeba sto padesát ušetřených lidských životů ročně.
Pro všechny bez řidičáku
Koho přesně by se měly rehabilitace v budoucnu týkat?
Veronika Kurečková: My bychom rádi, kdyby se do budoucna tyto rehabilitace týkaly všech lidí, kteří přijdou o řidičský průkaz. Těch, kteří spáchají závažné dopravní přestupky, nebo dokonce trestné činy v dopravě, nebo taky lidí, kteří opakovaně dělají zdánlivě méně závažné přestupky, a tím pádem přijdou o řidičský průkaz.
Posledních pět let jste vytvářeli a testovali programy pro řidiče. Kdo se pilotáže účastnil?
Veronika Kurečková: Programy probíhají ve třech větvích, první jsou ve věznicích a lidmi, kteří spáchali opravdu závažné trestné činy. Ti mají dlouhý a hloubkový program, který má zajistit, aby už nikdy nic takového neudělali, až vyjdou z vězení. Potom jsou to lidé, kteří jsou pod dohledem probační a mediační služby, což jsou pachatelé závažnějších trestných činů v dopravě, kteří se ještě do vězení nedostali. Většinou je to spojené s alkoholem za volantem. Pak máme programy pro širokou veřejnost, kam chodí řidiči, kteří jeli s nižší hladinou alkoholu než jedno promile. To je přestupek, který také vede ke ztrátě řidičáku. Občas se tam objevují řidiči, kteří mají problémy při psychologickém vyšetření. A část lidí jsou dokonce i dobrovolníci, kteří sami vnímají, že jejich řízení není úplně bezpečné, nebo je jejich okolí donutí. Ještě se tam mohou objevovat ti, kteří přišli o řidičák a jezdili bez řidičského oprávnění, tím pádem skončili ve vězení.
Kolika lidí se to tedy týká?
Veronika Kurečková: Ve vězení je to několik desítek, u nás máme zhruba sto lidí, u kterých jsme projekt testovali. Máme kolem 30 lidí, kteří prošli individuální terapií, a pak dalších deset skupin pro skupinovou terapii.
Uvědomí si následky
Jak samotné testování vypadá?
Veronika Kurečková: Na začátku jsme měli čtyři sezení po třech hodinách. Ale potom jsme se rozhodli to rozšířit, protože se ukázalo, že to nestačí. V současnosti je to pět setkání po čtyřech hodinách plus sedm hodin zážitkového kurzu první pomoci. Což má preventivní rozměr v tom, že si začnou účastníci uvědomovat, jaké jsou následky jejich rizikového chování. Také to má pozitivní efekt - jsou lépe schopni zasáhnout, pokud se někdy dostanou do situace, kdy jsou svědky nebo účastníky dopravní nehody.
Co přesně je náplní těch setkání?
Veronika Kurečková: První sezení o šesti až dvanácti účastnících se zaměřuje na představení účastníků skupiny, na jejich očekávání a obavy. Druhé setkání je hlavně o rekonstrukci toho deliktu, třetí je zaměřené na alkohol, což je problémem řady našich účastníků. Dokonce i těch, kteří kvůli alkoholu vůbec o řidičák nepřišli. Takže řešíme, co všechno ovlivňuje hladiny alkoholu, odbourávání, jak si vypočítat hladinu a co vlastně alkohol za volantem způsobuje. A poslední je zaměřené na tvorbu jejich osobní strategii změny. Toho, co teď udělají a jak to udělat, aby v budoucnu, až dostanou zpátky svůj řidičský průkaz, to už nezopakovali. Cílem je zabránit tomu, aby to udělali znovu. Jde o to, aby byli co nejvíc otevření, aby se tam cítili dobře a mohli o tom přemýšlet.
Jaké jsou zatím výsledky vašich kurzů?
Veronika Kurečková: Ukazuje se, že asi 97 % lidí je velmi spokojených, tvrdí, že jim to pomohlo. Zhruba u 75 % vidíme, že se ty postoje hodně mění. Po půlroce si je pozveme a zeptáme se jich, jak se mají, jak řídí, co dělají. Z lidí zařazených v našem programu nebyl zatím nikdo přistižen při dalším přestupku. Otevřeně ale přiznávám, že asi dva z nich nám přiznali, že ta pravidla čas od času poruší, ale ještě je nikdo nechytil. Vzhledem k tomu, že se dnes recidiva pohybuje mezi 30 a 60 procenty, budeme rádi, když se nám ji podaří snížit na polovinu a budeme mít třeba 15% recidivu. To je náš cíl, který zatím naplňujeme lépe, než jsme si naplánovali. Ale abychom měli konkrétní čísla, o která se můžeme opřít, měl by být program plošně zavedený.
Co se děje v mozku piráta
Pomocí čepic s diodami a magnetických rezonancí zkoumají vědci v brněnské laboratoři CEITEC, co se děje pirátům silnic v mozku. Zapracujete to do svého projektu?
Veronika Kurečková: Spolupracujeme s nimi, nyní se snažíme dostat grant na to, abychom mohli zkoumat, jakým způsobem působí naše programy na řidiče nejen v rovině chování, ale i v rovině jejich mozkových funkcí. Jak se odráží působení programů na rozvoj empatie a žádoucích postojů. Snažíme se zjistit, co to dělá s jejich centrální nervovou soustavou.
Budou si procedury financovat piráti silnic sami?
Petr Zámečník: Tyto náklady nemůže nést stát. Kromě toho, že by to bylo nepřijatelné společensky, že se dotují recidivisté, je to součástí výchovy k zodpovědnosti za svoje chování. A zároveň je to trest za to, že něco takového způsobili. Jednu osobu přijde skupinový kurz zhruba na devět tisíc korun, individuál bude dražší.
Jak jste se v projektu inspirovali zkušenostmi ze zahraničí?
Petr Zámečník: Inspirovali jsme se státy, kde to funguje nejlépe na světě - Německem a Rakouskem. K tomu se budeme moci přiblížit až za nějakou dobu. Inspirací nám bylo také Španělsko a Švýcarsko, kde mají systém nejvíce propracovaný. Mají největší podrobnosti, návody, jak a co dělat, koho vzdělávat, kdo to může dělat. A pak Slovensko, kde jsou programy od roku 2011 a jsou nám kulturně nejbližší. Od nich jsme brali takové ty praktické rady a tipy jak s implementací. Programy všude v Evropě, Americe a Austrálii fungují desítky let, takže nebyl důvod, proč stavět na zelené louce.
