Ačkoliv Česko žije prezidentskými volbami a lidé zároveň musí řešit zvyšující se ceny potravin či náklady na bydlení, stačily tři týdny novoroční sbírky Konta Bariéry a Aktuálně.cz, aby se splnil její cíl. Tedy vybrat 218 tisíc korun na nákup speciálního lehokola pro ochrnutého Daniela, otce a manžela.
"Je to skvělé a mám velkou radost. Moc děkuji všem, kteří mi pomohli s realizací mého snu zase se začlenit, moci sportovat s dětmi, jezdit na výlety… Opravdu moc si toho vážím a ještě jednou děkuji," říká vděčně Daniel Gebhart.
Tady je celý jeho příběh, který redakce publikovala 2. ledna při startu sbírky.
Po nehodě se Daniel probral ochrnutý, trvale připojený na plicní ventilátor a s výčitkami, že zničil život sobě a také svým blízkým. Rodina to ale s ním nevzdala a on na sobě od té doby pracuje, aby jí obětavou péči splatil. Do roku 2023 se dívá s nadějí, že bude pro manželku a děti zase o trochu lepším parťákem. Pomohlo by mu v tom speciální lehokolo, na kterém může posilovat ochrnuté svaly a zároveň by stačil rodině na výletech. Přispět mu na něj mohou čtenáři ve společné novoroční sbírce Konta Bariéry a Aktuálně.cz.
Pěkný rodinný domek na okraji obce Lužná u Rakovníka osvětlují vánoční světýlka. Daniel Gebhart ho skoro celý postavil svépomocí, jen na minimum prací si musel najmout řemeslníky. Když jsme za ním ale krátce před svátky přijeli na návštěvu, vítala nás před domem jen jeho manželka Marcela. Daniel se totiž jen tak ven nedostane, musí mu někdo pomoci. Tak jako vlastně úplně se vším.
"Sám si neudělám nic. Potřebuji člověka s rukama," říká Daniel, když se o chvíli později setkáme v obýváku. Na přivítanou se namáhavě zvedne ze židle u počítačového stolku a udělá pár nejistých kroků. Velké ruce mu při tom plandají podél těla, prakticky vůbec s nimi nehýbe. A na zemi za sebou táhne přístroj připomínající malý vysavač, ze kterého vede kabel do zásuvky a hadice do jeho krku - ventilátor, který 24 hodin denně supluje jeho plíce.
Bez umělé ventilace vydrží Daniel sotva pár minut. "Odpojuji se jen na ranní a večerní hygienu. A i to je pro mě náročné a nepříjemné," popisuje. Plíce mu skoro vůbec nefungují. I proto nemůže být ani chvíli sám. "Když se špatně pohne a odpojí se z ventilátoru, už se kvůli ochrnutým rukám sám nenapojí," vysvětluje Marcela.
Seznam úkonů, se kterými manželovi pomáhá, je dlouhý - krmí ho, obléká i myje, několikrát za den mu odsává hleny, protože je sám nevykašle, obsluhuje ventilátor a pečuje o zavedenou dýchací trubici. Dvakrát týdně chodí Danielovi pomáhat jeho maminka a dvakrát pečovatelka. Sehnat člověka, který by byl ochotný starat se o pacienta na plicní ventilaci, ale není podle Gebhartových jednoduché, všichni se prý bojí.
Zapojit se do péče o těžce nemocného Daniela musely i děti, jedenáctiletá Dominika a devítiletý Daniel. "Byla to tatínkova zlatíčka, udělal pro ně všechno a teď musí oni dělat vše pro něj. Už jsou z nich druhé zdravotní sestry," říká Marcela. Jednoduché to pro ně ale není, Dominika chodí i k psychologovi.
Přepadla ho úzkost
Na motorce jezdil Daniel od mládí. Když proto v květnu 2020 vyrazil s bratrem a kamarádem na projížďku, nikdo netušil, že se domů nevrátí dlouhých jedenáct měsíců. Nejel rychle ani nikoho neohrozil. Stačila však vteřina nepozornosti a zkušený jezdec se ocitl v boji o holý život.
"Byla to souhra špatných okolností. Nezvládl jsem zatáčku a trefil jsem tělem dopravní značku," vzpomíná Daniel. Náraz mu rozdrtil celou levou polovinu těla, od kotníku až po lopatku, a poškodil velkou tepnu vedoucí krev do levé ruky. Cévu mu sice lékaři v nemocnici v Plzni, kam ho z místa nehody transportoval vrtulník, nahradili, masivní krvácení ale mladému muži nenávratně poškodilo plíce a odkrvení zase míchu a mozek.
"Jsem diagnostikovaný jako kvadruplegik, ale nohy mám ochrnuté jen částečně, stoupnu si na ně a něco málo ujdu. Zato rukama vůbec nehýbu," popisuje Daniel. Na delší vzdálenosti a venku se pohybuje jen na elektrickém vozíku, který ovládá joystickem. "To je pohyb, který mi zaplaťpánbůh jde," říká.
Obvyklé rehabilitační kolečko na spinální jednotce a v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech neabsolvoval kvůli plicní ventilaci. "Pořád se čekalo, že se rozdýchám, ale nestalo se tak," říká smutně Daniel. Zaplatil si proto alespoň měsíc neurorehabilitací na soukromé klinice a denně cvičí doma na chodícím pásu.
Ránu dostala také jeho psychika. "První dva měsíce to bylo hodně zlé. Přepadla mě veliká úzkost, vyčítal jsem si, co jsem způsobil rodině a lidem okolo," vzpomíná. Teď už je na tom lépe, i když k psychiatrovi chodí stále a pořád bere i léky. "Teď se peru hlavně s tím, abych se nerozčiloval, protože pak nemůžu ani s ventilátorem dýchat," popisuje. Bezmoc a vztek ho přepadají hlavně ve chvílích, když něco nejde dětem a on jim to nemůže ukázat.
Když žena bojuje
Daniel vystudoval střední lesnickou školu, pracoval jako hajný, měl i lovecké psy, které teď připomíná jen prázdný kotec na zahradě. Poslední tři roky před úrazem jezdil s kamionem a vozil auta. Teď je v invalidním důchodu, ale moc rád by se opět nějak zapojil. Učí se pracovat s tabletem, ovládá ho hlasem, na internetu si našel myš, na které jde "klikat" nohou.
"Různě to zkouším. Moc mě to baví. Je super, že můžu zase něco dělat," říká. Původně chtěl oslovit některou z chráněných dílen, zda by pro ni nemohl dělat třeba tabulky. "Pak za mnou ale přišel kamarád, že bychom si mohli vytvořit něco svého. A tak mu pomáhám s e-shopem na potisk textilu," popisuje. Rozhlíží se proto i po softwaru, díky kterému by mohl tablet nebo počítač ovládat očima.
Největší motivací je teď pro Daniela jeho rodina. S manželkou Marcelou jsou spolu už 12 let. "Rozhodla jsem se, že náš život měnit nebudeme," říká pevně mladá žena. Stále chodí do práce, jako zdravotní sestra našla uplatnění přímo v Lužné na obvodě, a když se cokoliv děje, je doma autem za tři minuty. S dětmi objíždí o víkendech po okolních vesnicích závody dobrovolných hasičů. A v klidu nenechá ani Daniela. Navzdory zdravotním omezením společně vyrážejí na výlety.
Plicní ventilátor vydrží zhruba šest hodin běžet na baterii, pak se musí Daniel vrátit k elektrické zásuvce. Zatímco tak třeba děti jezdily na kole, doprovázel je na elektrickém vozíku.
Zpátky do sedla
V Centru Paraple pak vyzkoušel jízdu na speciálním lehokole, které ho nadchlo. "To bych moc chtěl, to by mi mohlo dát hodně. Je to pohyb, který by měl bavil," říká. Sportovní pomůcka, na které by mohl posilovat ochrnuté nohy a venku stačil svým dětem a manželce, ale vyjde na 218 tisíc korun. Vyrábí se totiž na míru a Daniel navíc potřebuje speciální úpravu řízení, aby mohl zatáčet pouhými náklony.
Gebhartovi se proto obrátili s žádostí o pomoc na Konto Bariéry, které se pro Daniela společně s Aktuálně.cz rozhodlo uspořádat novoroční sbírku. "Moc si toho vážím," říká. "Rodina je můj jediný smysl bytí a moc rád bych byl zas alespoň trochu platný."
