Šakal se v Česku poprvé objevil pravděpodobně už na konci 90. let. O dvacet let později zde šelmy odchovaly první mláďata. Do Česka šakali přišli z Balkánu. "Vidíme, že se posouvá na sever a už je v Pobaltí," popisuje jeho současné rozšíření biolog Peter Adamík z Univerzity Palackého. Podle vědců z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy je tak možné, že se v budoucnu stane v Česku běžným druhem. Šakal se také může křížit s domácími psy.
Šakal je jedním z mála velkých zvířat, která se tu do padesáti let zřejmě natrvalo usadí. K severu postupují i další druhy. "V Itálii se na sever postupně dostávají i dikobrazi, asi se ale nestane, že by sem za padesát let došli," říká Adamík. Teplomilný hlodavec žil dosud nejblíže v jižní Itálii a severní Africe.
Zvířecí druhy nebudou v příštích padesáti letech jen přibývat, mnoho z nich naopak nenávratně zmizí. Mají to na svědomí především zásahy lidí do krajiny a klimatická změna. S ní je spojeno i oteplování, které nejvíce dopadne na zvířata žijící na horách, například na vrcholcích Jeseníků či Šumavy. Vegetace se totiž s oteplením bude posouvat stále výše a vysokohorské bezlesí, ve kterém některé druhy žijí, bude mizet.
"Jde o ptáky, například o kosa horského, lindušku horskou, ale i savce, jako je myšivka horská," přibližuje ohrožené druhy Adamík. "Už nyní ze sčítání ptáků vidíme, že se posouvá hranice rozšíření - horské druhy postupují nahoru a snižuje se jejich početnost. A pravděpodobně to prohrají," dodává biolog.
Jednou z nejohroženějších skupin živočichů jsou obojživelníci,
"Kam půjdou druhy, které se v naší řepkové krajině neuchytí? Tam, kde člověk není. A když tato místa zmenšíte, druhy vyhynou. Mohou to být například obojživelníci či rostliny jako orchideje," říká ekolog Pavel Kindlmann z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Úbytkem přirozeného prostředí trpí podle biologů například jedna z nejohroženějších českých žab, ropucha krátkonohá.
Kromě proměn krajiny a klimatu podle Adamíka situaci ovlivní i invazní druhy, které se do Česka dostávají například s dováženým zbožím. "V současnosti je to třeba slunéčko východní či sršeň asijská. Máme tu i nepůvodní druhy, které se už usadily, jako třeba ondatra, norek americký či mýval," popisuje biolog.
Dalším rizikovým invazním druhem se může stát želva nádherná. "Už nyní jsou tu slušné populace, neboť lidé vypouští domácí mazlíčky. Ale zatím jsou zimy příliš chladné, než aby se želvy dokázaly rozmnožit," líčí Adamík. V současnosti tak v přírodě žijí pouze jedinci, kteří nemají potomky. V budoucnu by ale kvůli teplejším zimám mohla jejich vajíčka přežít a želvy by se mohly stát běžným druhem.
Invazní druhy mohou vytlačovat domácí faunu. Jde například o hrdličku východní na jižní Moravě. "Před deseti lety uniklo pár jedinců a nyní je tam poměrně velká populace, která možná bude ohrožovat naši hrdličku divokou. Šíří se tu i husice nilské, které jsou známé svou agresivitou vůči jiným ptákům," popisuje biolog. Podobně pak už v současnosti vytlačuje invazní rak signální domácího raka říčního. Navíc je častým přenašečem račího moru, který původní druh decimuje.
Invazní druhy ale nebudou jediné, které v české krajině přibydou. Půjde hlavně o zvířata, která přijdou ze Středomoří nebo z nížin v Maďarsku. "U ptáků jde například o vlhy pestré či dudky. Na sever proniká i výreček malý, známý například z Řecka," popisuje Adamík. Do padesáti let mohou být tito ptáci v Česku běžní. Podle vědce jde o druhy, které mají rádi sušší stepní krajinu.
Příchod nových živočichů podle vědce dobře ilustruje například šíření kudlanek. "Kdysi to byl druh na jižní Moravě, dnes máme kudlanky v podstatě už na horách. Také například křižák pruhovaný, který je dnes všude, byl před třiceti lety jen na jižní Moravě," říká.
Právě jih Moravy je podle vědců ideálním místem, kde lze vysledovat, které nové druhy se budou v Česku objevovat. Jde o jednu z nejteplejších a nejsušších oblastí, s postupujícím oteplováním převládne podobné klima podle odborníků i v dalších částech země.
Přijít mohou i druhy, které se tu dříve objevovaly, ale v současnosti se zde příliš nevyskytují. Příkladem je pták mandelík hajní, který v Česku naposledy hnízdil počátkem 90. let. Nyní se ale jejich populace posouvají z jihu na sever.
Středozemní druhy zvířat se do Česka budou stěhovat nejen kvůli klimatické změně, bude jim vyhovovat i zdejší krajina. "Lesy se nám už mění před očima. Budou ustupovat jehličnaté lesy, bude se dařit listnatým lesům a zvířatům, která v nich žijí," říká Adamík. Už nyní podle něj ubývá druhů, jako je sýkora uhelníček, pták vázaný na jehličnaté lesy.
Kvůli klimatické změně ubývá smrků. "I v Česku máme malé oblasti přirozených horských smrčin, třeba na Šumavě jsou okolo tisíce metrů na mořem. Klimatické scénáře nám říkají, že se jejich pásma budou přesouvat ještě výš," říká botanička a bioložka Zdenka Křenová z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd.
Klimatická změna s sebou podle ní nese extrémy jako vichřice či mokrý sníh, které budou smrky také ničit. "Není pravda, že by tu žádný smrk nezůstal, ale určitě se nerozšíří. Smrky se také možná budou dožívat nižšího věku kvůli houbovým nákazám či kůrovci," dodává odbornice. Právě kůrovci déletrvající sucha svědčí, protože oslabují stromy a zároveň brouku umožňují více se rozmnožovat.
Velké množství druhů zvířat i rostlin se v Česku ztratí i ze zemědělské krajiny, která je podle odborníků čím dál chudší a jednotvárnější. "Skřivan, čejka, konipas luční, bramborníček, bělořit - dnes jsme na zlomku jejich dřívějších stavů," vyjmenovává Adamík. V zemědělské krajině podle něj mírně ubývá i zajíců. "Stáhl se i křeček nebo sysel, kdysi velký škůdce, nyní přežívá na několika málo desítkách lokalit typu letišť či golfových hřišť," přibližuje Adamík.
Existují i druhy, které podle biologa kvůli změnám krajiny už vymizely. Například ptáci, kteří potřebovali vlhká pole a louky, jako jsou bahňáci, břehouši a vodouši. "Ti jsou teď obrovská vzácnost. I dříve běžná čejka chocholatá je teď vzácná," říká.
Česká příroda podle vědce přišla o obrovské množství zvířat. "Krajina je tichá, výrazně tišší. Když přijedu na Balkán, kde hospodaření není tak intenzivní, tak první věc, co mě bije do očí, je obrovské množství hmyzu a obrovské množství ptáků. Je to neuvěřitelný rozdíl," popisuje.
Mizí i hmyz, tedy potrava pro hmyzožravce, kteří kvůli tomu budou odchovávat méně mláďat. Už nyní v Česku vymírají někteří hmyzožraví ptáci, například ťuhýk menší či rudohlavý.
Kvůli klimatické změně se změní také chování zvířat. Ptáci, kteří na zimu odlétají do Středomoří, budou kvůli mírnějším zimám zůstávat v Česku. Že by savci přestali v zimě hibernovat, je sice do budoucna podle Adamíka možné, ale je to daleko. "Máme pár druhů, kteří mají pravý zimní spánek, například netopýři, plši, sysel, křeček. U některých druhů se aktivita prodlouží a zimní spánek se zkrátí. Z Velké Británie, kde jsou mírnější zimy, víme, že to zimním spáčům neprospívá a mají nižší přežití," vysvětluje.
Problém bude mít kvůli klimatické změně a zacházení s krajinou i hmyz. "Není tu velký optimismus. Nejextrémnější případ jsou druhy hmyzu, které se rozšiřují jen na jednom druhu rostlin, například modrásci," vysvětluje Křenová. Za posledních deset let podle ní ubylo velké množství hmyzu. "Týká se to tak běžných druhů, jako jsou babočky či paví oko," uvádí.
Dalším problémem pro hmyz je rozhození přirozených cyklů přírody. S oteplením začínají dříve kvést květiny. Na jaře se probouzí i hmyz, který je opyluje. "Když se opylovači probudí později, může se stát, že přijdou pozdě a květiny už budou odkvetlé. Nebo může přijít příliš brzy, a než květina vykvete, on umře hlady," vysvětluje další důsledky klimatické změny Pavel Kindlmann.