Praha - Bezdomovec přišel do čekárny a odmítal se hnout. Trápily ho zahnívající končetiny, ze kterých vylézali červi.
Personál nemocnice ho ale odmítl ošetřit. Muže naložili na nákladní vůz a nechali ho odvézt. Případ, který popsala nezisková organizace SKP – Centrum, rozhodně není ojedinělý.
S odmítnutím u lékaře se v Česku potkalo nejméně 13 procent bezdomovců. Vyplývá to z průzkumu, který mezi 900 lidmi bez přístřeší podnikly neziskové organizace Naděje, Armáda spásy a Charita ČR.
Nejčastější důvody nepřijetí pacienta? Bezdomovec nepředložil kartičku pojištěnce či neměl občanský průkaz. Další lidé zase nebyli dostatečně umytí.
Bezdomovci chodí i na preventivní prohlídky
"Ano, slyšel jsem o takových případech. Někteří lékaři bezdomovce do ordinace skutečně neberou," připouští pražský praktický lékař Jan Jelínek. Slyšel to od svého pacienta - bezdomovce, kterého má už léta v kartotéce.
Příčiny, proč lékaři bezdomovce ošetřovat nechtějí, podle něj mohou být různé. "Někdy se bezdomovec domáhá služby či péče, na kterou nemá nárok, jindy ale lékař jednoduše nezvládne situaci kvůli hygieně pacienta – není asi moc příjemné vyměňovat po každé návštěvě nemytého člověka veškeré povlečení, prádlo a větrat, zatímco polovina pacientů z čekárny uteče," popisuje Jelínek.
"Jeho" bezdomovec je prý ale bezproblémový. "Je to slušný člověk, který se do svízelné situace nedostal vlastní vinou. Snaží se. Na rozdíl od řady dalších pacientů mi chodí dokonce i na preventivní prohlídky," dodává Jelínek.
Odmítnutí lékaře je proti zákonu
Odmítat pacienty je ale podle právníků nezákonné. "Bezdomovec je člověk jako kdokoliv jiný, zdravotnické zařízení mu lékařskou péči poskytnout musí," potvrzuje právník Platformy zdravotních pojištěnců Ondřej Dostál.
Jediný problém může podle něj nastat u lidí, kteří nepocházejí z Česka, ani sem nepřijeli z žádného dalšího státu Evropské unie. Může jít například o lidi, kteří tady určitý čas pracovali, ale pak o místo přišli a neměli se kam vrátit. "V takovém případě je lékař povinen pacientovi poskytnout jen nutnou neodkladnou péči," doplňuje Dostál.
V opačném případě mu hrozí trest. Například olomoucké neuroložce Haně Vránové uložil soud před třemi lety podmínku za to, že neposkytla pomoc právě nemocnému bezdomovci. Čtyřiapadesátiletého Lubomíra Spurného s rozsáhlým zánětem plic vyvezla na vozíku ochranka. Lékařka údajně žádný nález nezjistila. Muž ale poté zemřel za branami nemocnice.
V Česku žije na ulici celkem 30 tisíc lidí. "Do budoucna je ovšem bezdomovectvím ohroženo až 100 tisíc obyvatel," přiznává mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Petr Sulek.
Bez domova se většinou ocitají svobodní či rozvedení muži mezi 40 a 50 lety. Ženy tvoří jen asi 20 procent lidí bez přístřeší.
Bezdomovce trápí duševní poruchy a infekce
Zdravotní stav bezdomovců narušují hlavně duševní nemoci, kožní problémy a vysoký krevní tlak. Část bezdomovců v průzkumu uvedla také to, že prodělala žloutenku, tuberkulózu, boreliózu a další závažná infekční onemocnění. Přibližně tři čtvrtiny bezdomovců měly v posledních letech nějaký úraz, trpěly vředy na nohou či omrzlinami.
Lékaře ale navštívila jen část z nich. Například ke svému praktikovi chodí bezdomovci většinou jen jednou ročně – muži to uvedli v 70 procentech případů a ženy dokonce v 79 procentech případů. Průměrného Čecha přitom praktičtí lékaři ošetří podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky 4,5krát za rok.
Ke specialistům – například očařům, plicařům nebo urologům – přijde během roku jen polovina mužů bez domova a 63 procent takových žen. Zubaře vyhledá 39 procent mužů a 31 procent žen.
"Do nemocnice se pak dostalo 37 procent dotazovaných mužů a 32 procent žen," dodává zpráva, která vzešla z průzkumu neziskových organizací, které s lidmi bez přístřeší pracují. Celkem čtvrtina bezdomovců podle nich také užívá pravidelně léky na předpis, 7 procent těchto lidí si je dokonce volně kupuje v lékárně.
