"Usnesení, kterým by bylo rozhodnuto o vydání předmětu úschovy dříve, než dovolacím soudem bude rozhodnuto o změně nebo rozsudku odvolacího soudu, by znamenalo ohrožení práv dovolatele," rozhodl soudce Jiří Doležílek.
Je to již druhý případ, kdy Nejvyšší soud pozastavil platnost rozsudků, týkajících se sporu, v němž figuruje zemřelý advokát Zdeněk Altner a ČSSD. Podobně pozastavil již v červnu 2016 platnost verdiktu, který rozhodl, že ČSSD musí Altnerovi zaplatit i s úroky 338 milionů korun.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu sice neznamená, že Halbich uspěje, soud tak ale dává najevo, že dovolání nepovažuje za zcela nedůvodné. A chce předejít situaci, kdy by se peníze ze soudní úschovy vydaly a Halbich nakonec uspěl. Tím, kdo by měl peníze dostat, je švýcarská firma H-Holding, na kterou Altner v minulosti tuto pohledávku převedl.
Přivedl ho Svoboda
Příběh odměny za to, že se ČSSD vrátil Lidový dům, je poměrně složitý. Začal v roce 1997, kdy Altnera přivedl do ČSSD tehdejší místopředseda strany Ivo Svoboda a uzavřel s ním smlouvu, že v případě, když získá Lidový dům pro ČSSD, dostane Altner 50 milionů korun a k tomu navíc deset procent vybraného nájemného z pronajatých prostor. V roce 2000 pak Ústavní soud potvrdil, že Lidový dům patří společnosti Cíl, kterou ČSSD vlastní.
Altner pak začal žádat svoji odměnu, současně se však s požadavkem na vyplacení části peněz přihlásili také advokát Zdeněk Hájek a notář Václav Halbich, kteří tvrdili, že mají podle dohody s Altnerem každý nárok na třetinu odměny, protože faktickou práci na získání Lidového domu vykonali oni. Pro spory o to, kdo se jak podílel na získání Lidového domu, nakonec dvě třetiny z této sumy - 33 milionů korun - skončily v soudní úschově.
Soudy pak začaly řešit žaloby jak Halbicha, tak Hájka. Halbichovu žalobu pak pravomocně zamítl loni v dubnu Městský soud v Praze. Soudkyně odvolacího senátu Eliška Mrázková vysvětlila, že zásadní byly hlavně výpovědi tehdejšího předsedy ČSSD a nynějšího prezidenta Miloše Zemana a Barbory Snopkové, která se v dané době starala sociálním demokratům o stranickou pokladnu. "Shodně uvedli, že při uzavírání mandátní smlouvy byl jediným smluvním partnerem ČSSD doktor Altner," řekla Mrázková.
Halbich naopak podle soudu partnerem nebyl, a jeho žaloba tak nemohla uspět. "Na tom nemůže nic změnit ani to, že žalobce práci fakticky odvedl a že mu bylo následně za tuto práci děkováno," podotkla Mrázková. Halbich následně podal dovolání k Nejvyššímu soudu.
Úrok sto procent ročně
U Nejvyššího soudu nyní čeká na vyřešení i hlavní spor, v němž soudy přiřkly Altnerovi 338 milionu korun z původních 18 milionů - na tak vysokou sumu se původní částka vyšplhala kvůli nezvykle vysokým úrokům 0,3 procenta denně, tedy více než 100 procent ročně.
Soud přitom vůbec nezohlednil to, že ukončení sporu svými kroky bránil sám Altner, který podával nesmyslná odvolání či odmítal platit soudní poplatky. Řízení také protáhl spor o to, kdo je oprávněným vlastníkem pohledávky vůči ČSSD, kterou Altner mezitím převedl na další firmu.
Tento spor stále leží na Nejvyšším soudě a čeká na rozhodnutí. Altner mezitím zemřel a nyní se vede dědické řízení, kdo bude ve sporu pokračovat místo něj. S největší pravděpodobností to budou jeho dvě mladší děti Patrik a Veronika - jeho nejstarší syn Zdeněk podle serveru Seznam zprávy dědictví odmítl.
První byl Blanický
Tím hlavním, kdo Lidový dům pro ČSSD vybojoval, přitom podle všeho nebyl nikdo z nich, ale další advokát v pozadí: Pavel Blanický. Ten však na rozdíl od Altnera s ČSSD žádnou smlouvu o spolupráci v případě Lidového domu nepodepsal.
Sám Blanický svůj podíl dokládá dopisem Miloše Zemana, který mu již v roce 1995 poděkoval za to, že uspěl s určovací žalobou o vlastnictví Lidového domu proti ministerstvu financí. Faktický přepis na ČSSD mohl být podle Blanického mnohem dřív než v roce 2000, kdyby strana nechybovala při svolání valné hromady a soud neodmítl zapsat nové orgány akciové společnosti Cíl, jejímž prostřednictvím ČSSD Lidový dům historicky vlastnila.
Blanického ale nakonec Svoboda vyměnil za svého dobrého známého Altnera. Potkali se, když byl Altner konkurzním správcem zkrachovalé společnosti Osan. Svoboda, který si později odseděl šestileté vězení za tunelování výrobce kočárků Liberta, mu tam vedl účetnictví.
Pod nic neříkajícím jménem Osan se skrýval dříve monopolní obchodník se stroji a nářadím s miliardovým ročním obratem, který vlastnil řadu nemovitostí po celé republice a ve skladech měl zboží za stovky milionů korun. Altner byl správcem podniku téměř šest let, než ho konkurzní soudce na nátlak věřitelů odvolal.
Altner mezitím dokázal z Osanu udělat výnosný podnik, ze kterého dokázal pro sebe a zejména sobě spřízněné firmy a advokáty získat přes sto milionů korun.
