Edvard Beneš byl československým prezidentem zvolen 18. prosince 1935. Blízký spolupracovník první hlavy státu Tomáše Garrigua Masaryka se významně zasloužil o vznik a mezinárodní uznání první československé republiky. Od jejího vzniku řídil ministerstvo zahraničí a v letech 1921-1922 působil zároveň jako předseda vlády. Pro většinu národa byl Beneš logickým nástupcem těžce nemocného Masaryka, který v prosinci 1935 abdikoval. Do dějin vstoupil rodák z Kožlan u Plzně jako "prezident budovatel".

Doba, ve které vedl zemi, však byla velmi těžká. Zpočátku neúspěšně čelil rozpínavosti nacistické říše a usiloval o vyřešení sudetoněmeckého problému, v září 1938 nakonec ustoupil nátlaku Británie a Francie a přijal mnichovský diktát. Poté abdikoval a odjel do zahraničí. V roce 1940 se stal československým prezidentem v exilu, po skončení druhé světové války se vrátil do vlasti a přispěl k obnově osvobozeného státu.

Z titulu své funkce však nedokázal čelit rostoucí moci komunistů, kteří v únoru 1948 převzali veškerou moc ve státě. V červnu 1948 se Beneš prezidentského úřadu definitivně vzdal a za necelé tři měsíce zemřel na svém venkovském sídle v Sezimově Ústí u Tábora.

S manželkou Hanou se seznámil v Paříži, vzali se v roce 1909. Benešová během druhé světové války pracovala pro Mezinárodní červený kříž, po roce 1945 se stala předsedkyní jeho československé pobočky. Zemřela v roce 1974.