Varnsdorf - Zatímco ulicemi Varnsdorfu táhnou nespokojené zástupy k ubytovnám obývaným Romy, radnice vydělává na nejchudších obyvatelích města způsobem, který starostové Šluknovského výběžku sami označují za jednu z hlavních příčin nepokojů.
V městské ubytovně na ulici T. G. Masaryka totiž platí lidé za bydlení více, než kdyby bydleli v bytech například v centru Prahy.
Čtyřčlenná rodina tam za místnost o ploše do dvaceti metrů čtverečních zaplatí městu téměř 9 tisíc korun, a radnice tak inkasuje přibližně čtyři sta korun za metr plochy.
Bývalá ubytovna textilní firmy Elite Varnsdorf patří městu od roku 2001. V současné době v ní bydlí více než sto lidí, převážně Romů, z toho je asi šedesát dětí.
Nájem se tu nepočítá z obývané plochy plus voda, energie a služby, ale z pronajímané postele. Měsíční poplatek za bydlení se společnými záchody, kuchyní, koupelnami a prádelnou stanovila radnice na 2900 korun za dospělého, dítě platí 1450 korun.
Do pokoje o rozměrech přibližně dva krát pět metrů se kromě postele vejde většinou už jen televize, malý stolek, lednička a skříň. Dva nocležníci se v něm sotva minou a v pokoji bydlí často i více lidí najednou.
Radnice jako realitky
Protesty proti Romům začaly ve Šluknovském výběžku asi před měsícem a Varnsdorf se postupně stal jejich centrem. Tisíce lidí se tu opakovaně scházejí pod okny romských ubytoven a jedním z míst nepokojů je také Masarykova ulice.
Demonstranti Romům vyčítají, že si zvykli žít jen ze státních sociálních dávek a že nechtějí pracovat.
"Peníze státu však tímto způsobem protékají rovnou do pokladny města," říká Jan Černý z humanitární organizace Člověk v tísni, který se problémy lidí v sociálně vyloučených lokalitách zabývá.
"Je to stejná praxe, jakou samotné radnice vytýkají soukromým majitelům ubytoven, kteří si z chudoby nájemníků udělali výnosný obchod," uvádí Jan Černý.
Takhle bydlí nájemníci města Varnsdorfu. Podívejte se
Ministerstvo práce a sociálních věcí, které má většinu státních dávek v kompetenci, sice takovou praxi kritizuje, ve svém stanovisku však také uvádí, že s tím nemůže nic dělat.
"Ministerstvo nesouhlasí s postupem obcí, které poskytují ubytování osobám v tíživé sociální situaci a vyžadují po nich nepřiměřené částky na bydlení hrazené ze sociálních dávek. Obce by naopak těmto osobám měly nabídnout přiměřené bydlení za úměrnou cenu," sdělila mluvčí ministerstva Viktorie Plívová.
"Do kompetence obcí se samostatnou působností však nemá ministerstvo kompetence zasahovat," dodala mluvčí.
Adekvátní, míní starosta
Zřejmě největší rodina v městské ubytovně na Masarykově ulici má 11 členů, tři dospělé a osm dětí. Děti spí na poschoďových palandách v pokojích podobných holobytům. Měsíčně zaplatí rodina městu přes dvacet tisíc korun, za rok je to téměř čtvrt milionu.
Starosta Varnsdorfu Martin Louka zvolený za Hnutí nezávislých za harmonický rozvoj obcí a měst má takové bydlení i jeho cenu za přiměřené.
"Vzhledem k tomu, že v ceně jsou započteny všechny náklady, považuji tuto cenu za adekvátní," uvedl pro Aktuálně.cz Martin Louka.
Skutečný stav ubytovny, kterou teď obyvatelé označují za jedno z nejproblémovějších míst města a která splňuje definici pro ghetto, starosta až dosud na vlastní oči neznal.
Osobně se byl v ubytovně podívat poprvé v sobotu 10. září, krátce před dalším protestním shromážděním tisíců lidí. "Budeme se způsobem financování služeb na ubytovně zabývat," sdělil stručně po své návštěvě, aniž by uvedl podrobnosti.
Ubytovna jako past
Najít jiný způsob bydlení je pro chudé lidi z ubytovny neřešitelný problém. Rodina, která žije v jedné místnosti za devět tisíc korun měsíčně, by za stejné peníze dokázala zaplatit třeba průměrný třípokojový byt.
Majitelé domů se však sociálně slabých rodin z ghetta obávají a odmítají pronajímat byty například lidem, kteří by jejich byty poškodili, nebo by jim přestali platit nájem.
Dávají si proto podmínky, které většina z jejich potenciálních zákazníků nedokáže splnit. Chtějí například vratnou zálohu ve výši dvou až tří nájmů, nebo potvrzení od zaměstnavatelů o příjmech rodiny.
"Takové skupiny lidí se dostávají do pasti," říká aktivista a sociální pracovník Kumar Vishwanathan, který se problémy sociálně vyloučených obyvatel zabývá.
"Jinde než na ubytovně střechu nad hlavou neseženou a proto jsou nuceni přistoupit na tak vysoké ceny. Často jen za postel a základní vybavení," uvedl Kumar Vishwanathan. "Pokud navíc ubytovna patří městu, měla by radnice hledat řešení, jak nabízet bydlení za přijatelnou cenu."
