Praha - Nedávný skandál, při kterém byly zveřejněny erotické snímky amerických celebrit, není jen kuriozitkou ze vzdálené země. Zesměšňování a urážky na sociálních sítích nebo vydírání choulostivými fotkami jsou stále častější i u nás.
Česko má dokonce za sebou případ, kdy teror na internetu skončil sebevraždou. Policie má ovšem jen velmi omezené možnosti, jak proti kyberšikaně zakročit.
“Za poslední dobu si nevybavuji, že bychom řešili tuto specifickou věc jako trestný čin. Většinou je to maximálně přestupek nebo ani to ne,” vysvětluje Karel Kuchařík, šéf týmu stovky detektivů, kteří v Česku vyšetřují internetovou kriminalitu.
Drtivou většinu jejich práce tvoří internetové podvody, s oznamováním kyberšikany se ale setkávají stále častěji. Debatu o psychickém nátlaku na sociálních sítích rozvířila i nedávná kauza “roztahovačky”, kdy se na Facebooku objevily stránky s fotkami dívek, jejich bydlištěm a pomluvami na adresu jejich sexuálního života.
Autor jedné ze stránek teď čelí obvinění, jak ale naznačuje Kuchařík, samotná kyberšikana by k němu nestačila. Policie zřejmě v případu spoléhá na paragrafy o dětské pornografii.
Aktuálně.cz: Jak velkou část práce policejních detektivů zaměřených na internetovou kriminalitu tvoří kyberšikana?
Karel Kuchařík: Vlastně minimální, my jako policie v tom máme jen omezené možnosti. Za poslední dobu si nevybavuji, že bychom řešili tuto specifickou věc jako trestný čin. Většinou je to maximálně přestupek nebo ani to ne. V nejextrémnější podobě bychom do toho mohli zařadit třeba vyhrožování či pronásledování. Naše právní úprava také počítá s poměrně intenzivní ochranou soukromí.
Je však problematické získat důkazy a musí se také prokázat újma. Vybavuji si případ, kdy se objevil falešný účet paní na erotické seznamce s nepravdivým obsahem. Byl to pro ni velký zásah, byla propuštěna ze zaměstnání a mělo to vliv i na její rodinný život. A pak byl naprosto stejný případ, kde ale soud konstatoval, že to nemělo tu intenzitu - okolí postiženého vědělo, že si ho někdo dobral a nebralo to vážně.
Kyberšikana v Česku
- Případů internetové kriminality neustále přibývá - za první pololetí roku 2012 evidovala policie 1166 případů, v roce 2014 už to bylo 2276 případů.
- Většinu případů tvoří podvody - vylákání údajů, podvodné výzvy k zaplacení nebo podvody při online nákupech.
- Typický případ, který řeši policisté kolem vánočních svátků, jsou fiktivní e-shopy, které vyberou peníze za zboží, které nedodají.
- Na horké policejní lince, kam můžou lidé hlásit podezření na internetovou kriminalitu bylo v polovině prosince téměř 6,5 tisíce hlášení.
A.cz: Nedávno byl obviněn autor jedné z mnoha stránek o “roztahovačkách”. To nebyla internetová šikana?
Tenhle případ nespadá přímo do oblasti kyberšikany. Nechci tu kauzu moc komentovat, protože je ještě pořád v běhu, ale tam se to týká spíš způsobu, jakým byly získány ty fotografie a jejich charakteru. Je možné, že v některých z těchto případů se objevily materiály, kdy bylo osobě méně než 18 let a v tu chvíli to naplňuje definici dětské pornografie. Druhá věc je, že pokud ty dívky fotografie samy nikde nezveřejnily, dostal se k nim někdo neoprávněně. To platí i v případě, že jsou starší 18 let. A v kauze roztahovačky by přicházela v úvahu ještě pomluva.
A.cz: Říkáte, že kyberšikana málokdy naplní definici trestného činu. V zahraničí byly i případy dětí, které po takovém zacházení spáchaly sebevraždu. To už by se snad dalo za trestný čin považovat, ne?
Já si jeden takový případ vybavuji i u nás. Objevily se nějaké fotografie, provozovatel té stránky je odmítl stáhnout a ta osoba skočila pod vlak.
A.cz: Podařilo se vám to prokázat?
Ne. Prokázali jsme, že ta druhá osoba fotografie měla a rozšířila je. Ale v tomto případě se nám nepodařilo prokázat úmysl dohnat tím druhého k sebevraždě. Můžeme to připodobnit k vysvědčení - mátě dítě, které dostane pětku - a nic. A druhé citlivější dítě to může tak těžce nést, že půjde skočit pod vlak. Teď hledejte vinu. Je za to zodpovědný ten, kdo dal pětku? Je to citlivé a složité. Většinou je to souhra mnoha věcí, i když je tohle třeba ta poslední kapka.
A.cz: Ve školách se v poslední době řeší případy, kdy děti vytvoří spolužákovi falešný účet na sociálních sítích a tam ho zesměšňují.
Kyberšikana je většinou provázaná s tou klasickou. Šikana se stupňuje a stupňuje a pak se rozšíří ještě na internet. Pokud je to v zárodku, doporučujeme obrátit se na tu službu, ať už je to Facebook nebo nějaký chat, a oni to často zlikvidují. Další možnost je udělat si tam další profil, lidé si pak nejsou jistí, který je ten pravý.
A.cz: Amerikou otřásla kauza, kdy někdo zveřejnil soukromé fotografie celebrit. Hrozí něco podobného i u nás?
Virtualizovaná úložiště dat, cloudy, cítíme jako velmi riskantní oblast. To zabezpečení je limitované.
A.cz: Kdyby se stalo něco podobného u nás, šlo by o trestný čin?
To, že se někdo neoprávněně zmocní vašich materiálů, je trestným činem. Tady to bylo citlivé, protože šlo o mediálně zajímavé věci, ale i kdyby tam byly fotografie pro veřejnost zcela nezajímavé, tak by to byl trestný čin. Tato úložiště budou do budoucna velmi problematická, stejně jako riziko využívání mobilních zařízení celkově. Těch případů zneužití zatím není tolik, ale určitě se to rozjede, až se to pachatelé naučí dělat ve velkém. Dnes si můžete dokonce nakoupit aplikace, které vám od uživatelů mobilních telefonů zjistí údaje. Už dokonce existují i weby, kde pachatelé nabízejí ostatním pachatelům servis – vy tam jdete, koupíte si produkt, když vám to nefunguje, je tam zákaznický servis, reklamační řízení, všechno. To je obchod se vším všudy.
A.cz: Takové “obchody” jste u nás objevili?
Ne, u nás ne. Jsou v zahraničí, ale užívají to i čeští pachatelé. Už to není underground, žádná šedá zóna. Jde o normální komerční weby, kde si můžete podobné programy koupit.
A.cz: Řekl byste, že kyberšikany přibývá?
Určitě. Jednak je to tím, že dříve ty technologie prostě nebyly, zatímco dneska je jimi školní prostředí z 95 % zamořeno. Děti mívají vlastní telefony už v první třídě, na prvním stupni mají Facebook. A druhá věc je, že je to trochu podobné domácímu násilí - když se o tom nemluvilo, tak to neexistovalo. Dnes se o tom mluví, děti se tolik nebojí se svěřit, tak je toho jakoby víc.
A.cz: Co s tím?
Důležitá je prevence, informovanost školy, ale také rodičů. Právě rodiče jsou často jediný apel, který funguje. Vzpomínám si na případ, kdy přišel ze zahraničí podnět, že se na americkou policii obrátil muž, který dostal výhružky zabitím. Domníval se, že je to osoba z jeho blízkého okolí, ale ukázalo se, že to šlo od nás a byl to žák základní školy. Zjistil si o tom muži přes internet všechno a působil na něj tak, že ho ohrožuje na životě i na zdraví. A takovou osobu zviklá třeba až rodina. Teď se mi líbil ten případ australské blogerky...
A.cz: Žena, které vyhrožovali znásilněním, zjistila, že jde o mladé chlapce, a udala je jejich matkám...
Přesně, to je to nejlepší. Tam začíná výchova, v rodině.
A.cz: Řekl byste, že je kyberšikana problém čím dál mladších dětí?
Ano, ale paradoxně si myslím, že se začne časem týkat i čím dál starších lidí. Za dvacet, třicet let někdo bude někam kandidovat a vyběhne na něj kompromitující materiál z minulosti. Internet je houba, která všechno pojme a nepustí nic.
