Stožec - Tam, kde ční suché pahýly stromů a svými torzy pokrývají kopce Národního parku Šumava, vyrůstají statisíce mladých smrků, buků a jeřábů. Les postižený kůrovcem dokáže růst a přirozeně se sám obnovovat, i když do něj člověk nezasahuje, dokazuje Správa Národního parku Šumava na základě výsledků desetiletého biomonitoringu. Ty podle ní vyvrací zažité předsudky a ukazují, že příroda umí zničený les obnovit sama, a ten je pak navíc schopný odolávat suchu.
"Park existuje 25 let. Předtím se dělala nárazová a nesystematická šetření. Před deseti lety i dnes slýcháme názory: Les tam neporoste, bude tam poušť, není schopen se bez pomoci člověka obnovit… Proto musíme lidi přesvědčit, že to funguje," řekl v pátek Aktuálně.cz ředitel NP Šumava Pavel Hubený. Dlouholetým kritikem bezzásahových zón v NP Šumava je mimo jiné prezident Miloš Zeman. Šumava se dokonce stala jedním z témat obou jeho kandidatur na Hrad.
Biomonitoring podle Hubeného po deseti letech prokázal, že na 95 procentech plochy rostou stromy bezproblémově a vlastně i lépe, než kdyby byly vysázeny. Odborníci z parku zmonitorovali 1111 ploch o velikosti 500 metrů čtverečních, tedy desetinu procenta území NP. Šlo o bývalé první zóny, jež vznikly v roce 1995, i bezzásahové zóny z roku 2007.
Měřilo se ale i na zásahových územích. Pouze na zhruba na 4,5 procenta mapovaných ploch, zejména v potočních nivách nebo rašeliništích, rostou nové stromky hůře. Hubený to přesto považuje za velmi dobrý výsledek. "Je to dobré pro tetřevy, že tam mají volné plácky, i pro jeleny, že se mohou bít při říji na podzim," vysvětluje.
S desetikilovým batohem přes polomy
Měření jsou náročná a terén často obtížně přístupný. Pracovníci parku musejí nosit na zádech desetikilové batohy s technikou. "Měří se jen během vegetační sezony, jelikož zjišťujeme i pokryvnost vegetace. Takže to děláme od konce května do konce září a data zpracováváme v zimě," říká Jitka Zenáhlíková z NP Šumava a novinářům ukazuje nový porost nad kalamitní svážnicí kousek od Trojmezenského pralesa ve druhé zóně parku, největšího a nejdochovalejšího horského smrkového pralesa v Česku.
Právě tam se v roce 1999 uskutečnila jedna z prvních demonstrací ekologických aktivistů, kteří se blokádou snažili zabránit těžbě dřeva. V roce 2011 pak blokovali lokalitu Na Ztraceném, poté co orkán Kyrill v roce 2007 poničil Šumavu a napadl ji kůrovec. Požadovali, aby se cenná území ponechala volnému působení přírody. Blokáda a následný ostrý policejní zásah měly dohru u soudů, které se po letech přiklonily na stranu aktivistů.
Nyní na nevelké ploše v nadmořské výšce 1267 metrů pod Trojmezenským pralesem roste 30 tisíc kusů mladých stromků. Převažuje v nich ze 70 procent smrk, zbytek tvoří jeřáb ptačí. Vyskytují se zde přirozeně. "Nejvyšší hustotu zmlazení jsme napočítali nedaleko hradu Kunžvart, a sice 106 760 kusů na hektar," dodává referentka Pavla Čížková. Mladým stromkům, které vyrůstají ze semen svých "předků", se daří například i nedaleko Skelné u Prášil nebo v Novém údolí.
Podle pylových analýz je smrk posledních devět tisíc let přirozenou součástí šumavské krajiny, stejně jako kůrovec, poznamenala Čížková. Právě smrk se ve sledovaných lokalitách nejvíce zmlazuje - téměř z 80 procent, za ním následuje buk a v jednotkách procent jeřáb ptačí, bříza, javor klen a jedle. Smrk se zde přitom podle vedení parku už pět let nesází.
I mrtvé dřevo zadržuje vodu
Pracovníci parku také zjistili, jaká je na bezzásahových územích zásoba tlejícího dřeva, které dává základ pro živiny do půdy a pomáhá také zmlazení. "Na kmenech tlejících smrků se uchytávají nové stromky, které mají i lepší podmínky, aby mohly vyrůstat," vysvětlil mluvčí parku Jan Dvořák.
Na plochách, které se v parku ponechaly bez zásahu, zůstalo pár desítek dospělých stromů, které pomáhají nové generaci, protože stále plodí. Pokud by se těžilo, nezůstal by tam podle Dvořáka jediný dospělý strom. Les také dobře odolává proti současnému suchu. "To je úloha mrtvého dřeva, které je tady ponecháno. Ty souše, když se rozpadají, tak jímají vodu. Je zjištěno, že na plochách, kde odumřelo stromové patro, tak se vyskytují i stínomilné rostliny a rašeliníky. To znamená, že je evidentní, že tu mokro je," dodal.
Cílem vedení parku je bezzásahové zóny v příštích letech rozšiřovat. "Nechceme je rozšiřovat zběsile. Chápu, že pro spoustu lidí je toto ještě nepříjemný pohled na les, který prošel takovou proměnou. Je ale potřeba říct, že ani my nebudeme věčně mladí. My v parku chceme ukázat, jak vypadá skutečný život přírody a vlastně i náš," uzavřel jeho šéf Hubený.
