Iva Budyneková z Břeclavi vstává v šest hodin ráno, zapíná počítač a začíná naplno pracovat pro mezinárodní firmu. Během následující hodiny a půl se snaží udělat co nejvíce práce, protože pak už na ni příliš prostoru mít nebude. Okolo půl osmé se totiž budí její osmiletá dcera, která trpí poruchou autistického spektra a potřebuje takřka neustálou pozornost. Paní Iva je rozvedená a jako matka samoživitelka je na péči o svou dceru sama.
Zatímco jiné matky budou moct od pondělí 25. května poslat své děti do škol, speciální školy pro děti se závažnějším zdravotním znevýhodněním mají zůstat podle rozhodnutí ministerstva školství zavřené až do konce roku. Jejich rodiče tak na rozdíl od ostatních nebudou mít na výběr, jestli jejich dítě už bude chodit do školy, nebo zůstane doma.
Přitom kdyby mohla paní Iva poslat dceru do školy, výrazně by jí to ulehčilo situaci. A prospělo by to i její dceři, která je nyní dlouhé týdny jen se svou matkou. "Stagnuje, je roztěkaná, nervózní, agresivnější, uzavřená a začíná čím dál tím víc lpět na mně. Moje dcera je neverbální, má mírnou mentální retardaci, takže komunikuje přes takzvané piktogramy a na kartičkách mi ukazuje, že chce zpátky svou školu, kolektiv a kamarády. A to nemyslím, že by vběhla do kolektivu a začala ostatní děti objímat, ale ona má ráda kolem sebe známé i neznámé lidi, prostě je ráda pozoruje, je ráda v kolektivu," popisuje paní Iva.
Její dcera je podle ní nešťastná, má depresivní stavy, několikrát denně pláče i kvůli sebemenšímu neúspěchu, dokonce odmítá i jíst a stravuje se jen kmínovým chlebem z toustovače.
Podle Veroniky Žáčkové, ředitelky spolku Děti úplňku, který sdružuje rodiče dětí s poruchou autistického spektra, to není nic neobvyklého. Děti nemožností chodit do školy trpí. "Kromě toho, že u nich dochází k narušení denního rytmu, na který jsou zvyklé, což vede ke zhoršení jejich stavu, dochází k pozastavení dalších podnětů a interakcí, které ve škole dostávají a které jim pomáhají," vysvětluje Žáčková.
Tato situace je pochopitelně náročná také pro rodiče dětí, což potvrzuje i paní Iva, která zažívá beznaděj, vyčerpání, lítost i deprese. Podle Žáčkové je to pro rodiče nepřiměřená zátěž, kterou způsobuje nutnost se bez možnosti oddechnutí neustále starat o své děti. Právě škola jim v běžných časech dává prostor pro práci, na nákup, návštěvu lékaře či možnost věnovat se i dalším svým dětem.
Naděje z jednání školského výboru
Jenže otevření škol, které by uvítaly děti i jejich rodiče, nebylo původně vůbec ve hře. Ministerstvo školství však nakonec po kritice části odborné veřejnosti i rodičů chce své rozhodnutí ještě zvážit. "Ministerstvo si uvědomuje situaci těchto žáků i jejich rodičů, proto o otevření škol pro tyto žáky jednalo na středečním školském sněmovním výboru, aby v případě příznivé epidemiologické situace byly školy a třídy v dobrovolném režimu otevřeny i pro tyto žáky, a to od začátku června," říká mluvčí ministerstva Aneta Lednová.
Stávající plán uvolňování už nepočítal, že by se tito žáci do školy v tomto školním roce ještě vrátili. A to s odůvodněním, že duševně nemocní mají výjimku z nošení roušek, navíc některé z těchto dětí by podle něj nebyly schopné dodržovat ani další preventivní opatření proti šíření nákazy.
"Tyhle děti nejsou pro ostatní radioaktivní. Nelíbí se mi, že dostávají takovou nálepku. Připadá mi to, jako by moje dcera měla lepru a stát říkal, nedotýkejte se těchto dětí, nebo vás nakazí," říká paní Iva. Navíc si myslí, že její dcera má lepší hygienické návyky než třeba tříleté děti, které do mateřských škol chodit mohou.
Nedokážu jí vysvětlil nové učivo
Dcera paní Ivy a další děti s podobným znevýhodněním tak stále musí spoléhat na distanční vzdělávání. Jenže to vzhledem ke specifičnosti výuky není vůbec snadné. "Vzdělávat dítě se speciálními potřebami na dálku není možné. Nejde to. Proto tu jsou učitelé, kteří to dokážou. Já však zjišťuji, že to nedokážu. Nedokážu jí vysvětlil nové učivo, jsem s ní schopná jenom opakovat," vysvětluje paní Iva.
O možnost chodit do škol nepřichází pouze autisté. Zavřené mají zůstat i speciální školy pro žáky s tělesným postižením, mentálním postižením či závažnými poruchami chování.
"Třeba děti s tělesným postižením mohou být děti, které jsou na vozíčku, ale jinak nejsou nijak imunitně ohrožené, jenom mají zhoršenou hybnost. Není vůbec důvod říkat, že všechny děti s tělesným postižením nesmí do škol, protože jsou ve větším ohrožení, nebo že jsou epidemiologicky ohrožené. Nejsou," říká předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání Klára Laurenčíková.
Právě jí vedená společnost v otevřeném dopise vyzvala ministerstvo školství k otevření speciálních škol. S podobnou výzvou následně přišla i zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková. "Není možné přistoupit na to, že bude s dětmi s postižením zacházeno rozdílným způsobem, přičemž toto rozdílné zacházení není možné věcně obhájit. Nelze přece předpokládat, že zdravotní postižení automaticky zakládá horší zdravotní stav, který je v souvislosti s nemocí covid-19 rizikový. Pokud metodika toto plošně předpokládá, pak je se skupinou dětí s vymezenými typy zdravotního postižení jednáno bez přiměřeného důvodu odlišně," říká Šimůnková, podle které je takový postup v rozporu se školským zákonem a úmluvami o právech dítěte a osob se zdravotním postižením.
Stejně tak jako Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání vnímá toto opatření jako diskriminační. Ministerstvo se však hájí stanoviskem komory soukromých speciálních škol, podle které by uvolnění opatření představovalo zdravotní riziko.
