Praha - Vlna uprchlíků může za jistých okolností Evropu rozložit. Migrační politika Evropské unie se proto musí od základů změnit, varuje v rozhovoru s Aktuálně.cz přední expert na migraci Dušan Drbohlav.
Drbohlav ale nepatří k odpůrcům příchodu imigrantů do Evropy, a tedy i Česka. Právě naopak. Jak ovšem říká: "Musí to mít jasná pravidla, která budou respektovat všechny unijní země. A ta jsou, bohužel, vývojem událostí překonána anebo neexistují."
Dušan Drbohlav z Přírodovědecké fakulty UK a Geografického migračního centra odmítá i častý argument zastánců imigrace do Evropy, podle něhož mohou uprchlíci přispět k řešení demografického stárnutí vymírajícího kontinentu.
"Takhle to ani náhodou nefunguje. Imigranti mohou na určitou dobu zastavit vymírání například Čechů, nezastaví ale stárnutí populace. Vyšší plodnost žen u příchozích rodin se kromě toho s integrací či asimilací imigrantů rychle přizpůsobí zdejším poměrům. Některé národy - například Ukrajinci, kteří k nám rovněž přicházejí, - mají kromě toho ještě nižší plodnost než Češi."
Na jednu ženu připadá v Česku podle statistik 1,53 narozeného dítěte. K tomu, aby kultura či národ nevymíraly, ale musí na jednu ženu připadnout 2,11 dítěte... anebo musí nastat příliv migrantů.
Aktuálně.cz: Opravdu se bez imigrantů neobejdeme? Co kdybychom teoreticky vystavěli kolem Česka opět "železnou oponu"?
Dušan Drbohlav: Pro jistotu to zopakuji - migrace není schopná výrazně zabránit stárnutí, jakkoliv nejvíce migrují mladí lidé mezi 20 a 35 lety. Migrace na nějaký čas pouze zastaví pokles počtu obyvatel - například v Česku. Což není vůbec zanedbatelný fakt. Z našich propočtů jednoznačně vyplývá, že pokud by do naší země neimigrovali lidé z jiných částí světa, tak v roce 2050 bude mít Česko asi o dva miliony obyvatel méně než dnes. Jednoduše o ty dva miliony přijdeme. (Podle nejnovějších údajů statistického úřadu stoupl v pololetí počet obyvatel v ČR o 3200 na 10 541 500, ale jen díky přistěhovalcům. Narozených lidí bylo opět méně než zemřelých - pozn. red.)
Jinými slovy: migrace sice Česku může zajistit, že se nebude zmenšovat počet obyvatel, avšak společnost bude dál stárnout. Omlazovací efekt migrace je minimální a vymírání obyvatelstva země to zastaví jen na určitou dobu. Například zisk zhruba 40 000 migrantů (rozdíl přicházejících a odcházejících - pozn. red.) ročně nám může zajistit jen to, že nás nebude do roku 2050 ubývat. Jinými slovy: že nás ubude mnohem méně než bez oné migrace. Stárnout budeme ale dál. Častý argument, že nám imigranti mohou vyřešit problém stárnutí, je tudíž naprosto mylný. Aby se například nezmenšoval poměr mezi seniory a ekonomicky aktivními lidmi v Jižní Koreji, tak by se v průběhu následujících padesáti let muselo do této země ročně nastěhovat sto milionů migrantů. I tato varovná prognóza vypracovaná OSN v roce 2000 ukazuje, jak nerealistická jsou očekávání na řešení problémů nízké plodnosti/porodnosti a současně zvyšujícího se věku populace vyspělých zemí s pomocí migrantů.
A.cz: Jediným účinným lékem proti vymírání Čechů je tedy zvýšení plodnosti. Něco ve stylu - milujte se a množte se?
Přesně tak. Pokud budou mít české ženy tři až čtyři děti, tak se to dá zachránit. Jenomže v postmoderní době, tedy v "životě hrou" či "žijme, jak se má", ale také v maximální seberealizaci je dítě pro mladé lidi překážkou. Jakkoliv je na druhé straně mateřství pro každou ženu neocenitelnou životní a manažerskou zkušeností, kterou uvítá každý solidní zaměstnavatel, jenž si umí přínos matek spočítat. Jenomže ony to ale dnes tak nevnímají.
Koho vzít a koho ne?
A.cz: Přijímání imigrantů začíná českou společnost rozdělovat a přispívají k tomu i prohlášení vrcholných politiků, kteří by rádi mobilizovali i armádu. Takže: přijímat? Kolik, koho a za jakých podmínek?
Musíme naprosto striktně rozdělovat ekonomické migranty a uprchlíky, kteří do Evropy přicházejí kvůli nefunkčnímu státu, občanské válce, náboženským či etnickým střetům - tohle jsou ti praví utečenci a ty musíme přijímat. Z humánních důvodů, ale i proto, že jsme podepsali příslušné mezinárodní úmluvy. Přijímat bychom ale měli i ekonomické migranty, které cíleně navedeme na práce, které nejsou obsazeny a jsou potřebné. V projektu náboru zahraniční pracovní síly, zejména - ale ne výlučně - té kvalifikované, jsme kdysi dokonce byli jedni z lídrů v Evropě a měli bychom v něm pokračovat. O příchod kvalifikovaných lidí bychom měli usilovat bez ohledu na uprchlické či jiné krize. Na trhu práce se totiž právě oni vždy uplatní, a tuto společnost proto i v mnohém obohatí.
A.cz: Profesor evropských dějin Alexandr Tomský připomíná ovšem 16 000 Somálců ve Švédsku, z nichž je 38 procent mužů bez práce a jejichž děti silně zaostávají za spolužáky. I takové uprchlíky přijímat?
V tomto případě se jednalo o uprchlíky z válečné oblasti. A když už jste to připomněl - uprchlíci jsou nejhorším řešením, jak si vylepšit trh práce. To by si měli politici, kteří se ohánějí argumenty o zaplnění trhu práce, rovněž uvědomit. Správně by uprchlík měl skončit v místě, kde nalezne ochranu, a po uklidnění poměrů ve své zemi se do ní i vrátit. On se totiž primárně nechtěl stěhovat, on byl k tomu donucen. Samozřejmě že to pro vysvětlení podstaty problému zjednodušuji. Česko ovšem nemůže jako civilizovaná země z již zmíněných důvodů uprchlíky z válečných oblastí vyhánět. Fakt také je, že termín "uprchlík" je v poslední době zdiskreditován, protože se na něj přilepilo hodně těch falešných.
A.cz: Jak v té vlně ale oddělit skutečné od kvaziuprchlíků?
Tak to je samozřejmě problém. Jde o klíčovou věc, o které se příliš nemluví. Nejkratší azylové řízení v Unii mají Němci a Rakušané (tří- a čtyřměsíční). Jde o dosti komplikovaný ověřovací proces, který v mnoha jiných státech trvá déle, někdy u některých žadatelů i roky. Pak tu ale máme jinou kategorii - statut "doplňkové jednoroční ochrany", při níž se počítá s návratem uprchlíků do jejich vlasti, až se v ní situace uklidní. Podobný a také nabízející se je i dočasný pobyt, který ale musí být nejprve schválen na úrovni Unie. O těchto důležitých věcech ale veřejnost není zatím moc informována.
Jenomže šéf Evropské komise Juncker teď najednou navrhuje, abychom všechny uprchlíky, které jsme zatím nerozlišili na politické a ekonomické, umístili okamžitě na trhu práce. To prostě nemá logiku! Ony azylové lhůty ověřování mají svá velmi důležitá opodstatnění. Mimo jiné i bezpečnostní, abychom si ověřili, koho vlastně pouštíme do svého domu. Když ale toho člověka okamžitě integruji s nemalými náklady do trhu práce a on pak neprojde azylovým řízením, tak musí odejít... Pak ale nám nastává z mnoha důvodů - nejen humánních - velký problém.
Klíčový problém: jazyk a vzdělání
A.cz: Nebere si tedy Unie až příliš velké sousto? A navíc poněkud chaoticky?
Ale já přece nejsem odpůrce příjmu uprchlíků - naopak! Jen varuji, že pokud se Unie nebude v tomto procesu řídit přesnými a jednotnými pravidly, tak ji to může rozložit. Do Evropy se zkrátka celá Afrika nevejde. I Evropa má omezené možnosti. V minulosti však příchod statisíců imigrantů (například Německo) vždy zvládala. V opačném případě bychom přece nebyli - i přes nynější problémy - svědky tolika pozitivních masivních reakcí. Tedy z té západní části kontinentu.
No a již zmíněná integrace do trhu práce a s tím související úroveň vzdělání uprchlíků je dalším aktuálním problémem v souvislosti s uprchlíky. Bez vzdělání seženou práci jen těžko, a když už, tak nekvalifikovanou a špatně placenou. A s prodlužující se dobou nezaměstnanosti azylanta se jeho šance pracovat scvrkává na minimum, takže se nedostane ani mezi střední společenské vrstvy. Důležité tedy je, aby se imigranti naučili jazyk, vyučili se řemeslu či vystudovali. S čímž souvisejí nemalé investice státu, které se mu ovšem později mnohonásobně vrátí.
A.cz: Egyptolog Miroslav Bárta říká, že lidstvo už zažilo nesrovnatelně větší - a také tragičtější - migrační vlny. A přesto prý stěhování národů kontinenty, které mu byly vystaveny, vždy obohatilo. Nehledě na s tím spojená lidská dramata a obtíže.
Ale tak to přesně je. Jedním z cílů migrační politiky USA je heterogenizace (jinakost) tamní populace. Moc dobře totiž vědí, proč stojí za to obohacovat svůj národ kulturami či etniky, které ještě nemají. Tohle je jejich letitou praxí ověřená zkušenost. Američané vědí až moc dobře, proč to dělají. Právě oni jsou mimochodem v otázkách imigrace jedním z nejzkušenějších národů. Koneckonců i samotné USA vznikly z imigrace. Kladů, které s imigrací souvisejí, je tedy víc než problémů, které přirozeně přináší. Tedy za podmínky, že se k ní přistupuje cílevědomě, promyšleně, systematicky a důsledně.
Rozumím ale i obavám Evropy, která - na rozdíl od USA - čelila velké imigraci až po vytvoření národních států.
Obohacující jinakost
A.cz: Zmiňme alespoň hlavní přínosy imigrace a pomiňme údajné hrozby či rizika, jichž je i ve vystoupení politiků víc než dost.
S novou kulturou získáváte jiný pohled na život. Nový způsob řešení problémů, přičemž některé z nich jste až dosud zpravidla nevnímal. Nejde tedy o obohacení kulturou samotnou - třeba v umění, odívání či stravě -, ale i myšlením. Jde o jiný přístup k věcem i řešení problémů. A právě tyto hodnoty si například Spojené státy, které ročně přibírají něco kolem milionu imigrantů, uvědomují a cení si jich.
Výhodou je i to, že z různých zemí k vám přicházejí vzdělaní anebo talentovaní mladí lidé s nemalým potenciálem vzdělávat se. Získáváte tudíž zdarma někoho, kdo vystudoval či získal cennou zkušenost jinde. Tohle vše je možné přetavit v dobro pro každou zemi, do níž přicházejí odjinud lidé s jinou kulturou a zkušenostmi. A takhle to například v malém funguje i na naší Přírodovědecké fakultě, kde se začíná pomalu formovat komunita zahraničních studentů. O velmi důležitém doplnění mezer na trhu práce jsem se již zmínil.
Víte, migrace téměř vždy imigranta v cílové zemi kultivuje, nutí jej po mnoha stránkách na sobě pracovat, zlepšovat se… Musí překonávat své handicapy a být konkurenceschopný.
A.cz: Jak vnímáte až extrémní vymezování se některých předních českých politiků vůči imigraci, respektive uprchlíkům? Exprezident Václav Klaus například považuje diskusi o pomoci uprchlíkům "za přetvářku a lež s tím, aby si je představitelé inteligence, kteří vybízejí k jejich přijímání, nastěhovali domů". A spolu s prezidentem Milošem Zemanem mobilizují málem armádu.
Takové postoje čelných politiku zbytečně mezi lidmi vyhrocují již tak napjatou náladu či nevraživost. Což je za jistých okolností i nebezpečné. Jakákoliv uzavřenost společnosti se navíc dříve či později negativně promítne na charakteru této společnosti. S těmito někdy až militantními postoji vůči uprchlíkům nesouhlasím. Chápu ale například Václava Klause, jemuž se oprávněně nelíbí to, že se vlna uprchlíku vymkla kontrole. I já si totiž myslím, že v tom zavládl odsouzeníhodný chaos.
Není to ale důvod odsuzovat či dehonestovat příchod imigrantů. Každý z nás se totiž posouvá vpřed, rozšiřuje své zkušenosti a vzdělání, když má možnost srovnání. A o čem jiném příchod jiných lidí s odlišnými kulturami je? A zapomíná se i na to, že člověk, jenž se vydal z Afghánistánu na strastiplnou cestu, projevil nezpochybnitelnou kvalitu, schopnosti, velkou odvahu. Češi navíc nemusí vždy cestovat geograficky, ale skrze poznání Syřanů, Eritrejců, Iráčanů či Afghánců, představitelů jiné kultury, víry či etnika mohou cizí krajiny svým způsobem poznat. Jen pro odlehčení: nejhezčí ženy jsou podle mého ty z Jižní Ameriky. Snoubí se v nich indiánské rysy, černošská krev, ale i španělská či portugalská grácie - tudíž vlastnosti tří zajímavých kultur a etnik.
Vlastně jsme se tak dostali k takzvané kontaktní hypotéze, podle níž se vztah k cizincům zlepšuje kontaktem s nimi. Čím více se s nimi setkáváte a osobně je poznáváte, tím více zjišťujete, že mají stejné starosti, radosti, lásky... a že nejde o ďábly seslané peklem. Možná jsou ale Češi až příliš zaujati sami sebou. Proud uprchlíků je sice ohromný, ale co by měli například říkat Američané? Jen v minulém roce zadrželi spolu s Mexičany 300 000 Středoameričanů při pokusu o proniknutí do USA.
Orbán v roli fackovacího panáka
A.cz: Proč ten chaos podle vás zavládl?
Unie migraci trestuhodně zanedbala - to je neoddiskutovatelný fakt. Řecko i Itálie byly pod tlakem uprchlíku už dávno: minimálně s příchodem "arabského jara" už před čtyřmi lety. Varovné signály ale Brusel ignoroval. V podstatě se nic neřešilo, natož aby se podnikalo. Teď už ale nastal nejvyšší čas s tím něco dělat a hlavně společně. A jestli nepůjdeme společně, tak se řešení nikdy nedobereme. A když to zjednoduším: Unie totiž uprchlický problém ani tak neřeší, ale přerozděluje ho. Šéf Evropské komise Juncker se stal pouhým manažerem toho problému (přerozdělení a kvóty). Ve svém hodnotícím vystoupení se věnoval tomu podstatnému - příčinám uprchlické krize - jen minimálně.
Změnit by se zejména měla Dublinská smlouva, která stojí za problémy, o nichž se bavíme. Ostatně kvůli jejím pravidlům se uprchlíci kumulují jen v několika zemích na kraji Unie. Ničeho se také nedosáhne, pokud se více nesjednotí azylová politika - nehledě na různou ekonomickou vyspělost zemí Unie a z toho vyplývající rozdíly. Třeba výše kapesného pro žadatele azylu. Například doba vstupu uprchlíků na trh práce by měla být určitě jednotná. Nefunguje ani ochrana vnějších hranic schengenského prostoru. Proč myslíte, že maďarský premiér Viktor Orbán nevěděl, co má dělat? A ať podnikl cokoliv, pokaždé byl unáhleně kritizován představiteli starších unijních zemí. A on se přitom jen snažil všem vyhovět. Nakonec ho z Bruselu kdekdo peskoval, že to dělá špatně. Postavil na hranici plot a bylo to špatně. Pustil uprchlíky a znovu se do něj pustili. Podívejte se na Německo či Francii: několikrát změnily názor. Tohle vše přispívá k chaosu, na jehož kořeny jste se ptal. Tohle vše ale není důvod, abychom říkali, že Unie je na nic. Nejde o nic jiného než o vážný problém, který můžeme a musíme vyřešit. A zvládneme ho jen společně.
A.cz: A neměli bychom například k syrským uprchlíkům přistupovat i tak, že jsme za totality celá desetiletí profitovali na vývozu zbraní do Sýrie, takže bychom nyní měli pomoci lidem, kteří prchají před válkou v Sýrii?
K tomu není co dodat. I takhle bychom se na pomoc Syřanům měli určitě dívat. Rozvojová pomoc Česka není mimochodem nijak velká. Tady jsme ani zdaleka nedosáhli na cíl - věnovat na rozvojovou spolupráci 0,33 % HDP. Ani Unie se ale v rozvojové spolupráci bůhvíjak nepřetrhne. Vyspělé země sice dlouhodobě posílají do krizových regionů relativně velké peníze, avšak ty v nich nakonec bez většího efektu mizely. I proto je nejvyšší čas přehodnotit smysl a hlavně adresnost této pomoci, včetně jejího vyhodnocování. Nestačí tam jen poslat peníze a už se nestarat, jak a kdo s nimi naloží a kde skončí. Pomoc by neměla být roztříštěná, nýbrž zacílená na podstatné věci a podpořená důležitými projekty.
Hlavně by se ale světové společenství mělo rychle postarat o porážku Islámského státu. Což bez velké koalice nepůjde, jinak bude proud uprchlíků do Evropy dál směřovat a sílit. Jakkoliv jsem tedy pro pohyb lidí, tak znovu říkám: Unie nemůže pojmout celou Afriku. Jinak se náš "evropský dům" zřítí, třebaže jsme zatím schopni ho "nájemníky" zaplňovat. Nemůžeme přece zachránit všechny. Tohle je hlavní důvod, proč se musí tvrdě zasáhnout proti příčině - Islámskému státu.
