Leží v blízkosti sídlišť, nádraží, kancelářských budov nebo nákupních center. Neudržované plochy bez jasného účelu jsou útočištěm lidí bez domova, místem dobrodružných výprav dětí i dospělých nebo prostorem pro umělce a performery. Často vznikají mezi městskými zónami, na místech, která přestala plnit svou funkci a chátrají. Prodej pozemku a nová výstavba může trvat i několik desetiletí a místo zůstává nevyužité.
"V Praze může být příkladem bazén pod Barrandovskými terasami," říká sociální antropolog Radan Haluzík, který je editorem knihy Město naruby. Tým autorů na její přípravě pracoval osm let. "Nejdřív to byl lom, pak několik dekád nic, pak to byl bazén, zase několik dekád nic," popisuje Haluzík vývoj místa na břehu Vltavy vedle Jižní spojky a výpadovky na Strakonice.
Kolik podobných míst v Praze je, se podle autorů z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky dá jen těžko odhadnout. Příliš rychle se totiž mění. Některá zmizí v nové zástavbě, jiná naopak vzniknou z neudržovaných parků či opuštěných průmyslových hal.
Může za to nedokonalé plánování a také rychlý vývoj ve 20. století. Podobně jako v jiných evropských městech. Někde už jsou ale dál, například v nedaleké Vídni se tolik zanedbaných a nevyužívaných prostorů v současnosti nenajde.
"Dvacáté století znamenalo dobu velkých změn i majetkových přesunů následkem druhé světové války. Došlo ke znárodnění a privatizaci," vysvětluje Haluzík. Na zanedbaných a opuštěných místech se podle něj podepsala i globalizace. Část průmyslové výroby se přesouvá do zahraničí, prázdné areály pomalu pustnou a chátrají.
Autoři publikace vznik těchto míst jako problém nevnímají. K vývoji města podle nich patří. Dvě desítky vědců od botaniků a urbanistů až po psychology v knize ukazují, že i tato zdánlivě bezúčelná místa mají svůj význam.
Obyvatelům mohou nabídnout dobrodružství a divočinu ve městě, míní biolog Petr Pokorný. Výprava do "míst mezi místy" může být podle něj zajímavější než návštěva národního parku. "Ty známe z fotek, víme, co tam čekat. Ve vágním terénu naopak nikdy nevíte, na co narazíte," zmiňuje městské proluky. "Já sám jsem při svých výpravách potkal prasata, srnce, lišky, šakaly. Navíc tam nejsou žádné vyznačené cesty, vy sami je objevujete," vysvětluje.
Výsledkem rychlých proměn je navíc to, že zmiňovaná místa mohou návštěvníka pokaždé překvapit. "Dynamická změna je součástí jejich podstaty. Pokud přijdete po dvou měsících, vypadá místo jinak," říká Haluzík. "Navíc jsme se trefili do doby, kdy extrémně rychle mizí."
Rychlý vývoj v knize ilustrují fotografie Petra Pokorného. Většina míst se od jejího vydání před třemi lety stihla proměnit k nepoznání. "Zachytili jsme takový svět včerejška," uvádí Pokorný.
Autoři si kladou otázku, jak s takovými místy nejlépe naložit. Za ideální nepovažují ani jeden ze současných přístupů. Není vhodné tato místa nechat úplně zplanět či zchátrat, ani je za každou cenu kultivovat. "Uklizení znamená, že se všechna zeleň na těch místech musí vytrhat a místo 60 druhů se tam vysadí tři druhy keřů a jeden druh trávy, o které se pak někdo musí starat," popisuje Haluzík.
Levnější a jednodušší způsob je podle nich respektovat povahu místa a lidskou činnost, která tam spontánně vznikla. V ideálním případě tak, aby místo bylo prospěšné svému okolí. Haluzík popisuje, že by mohla sloužit jako cesty pro pěší, cyklostezky nebo biokoridory. Stát se tak místem setkávání a propojovat centra s periferií.
Příkladem může být Berlínská zeď, která v době studené války rozdělovala německou metropoli na dvě části. Po kolapsu Východního bloku vedeného Sovětským svazem ji lidé rozebrali a v současnosti je její prostor hlavní pěší a cyklistickou komunikací.
Možností využití je podle Haluzíka mnoho. Například komunitní zahrady, hřiště nebo parky, kde se může člověk setkávat s přírodou. "Lidé tu mohou cvičit, běhat, venčit psy, dělat pikniky nebo meditovat. Mohou tu zkoumat přírodu, místa jsou to částečně divoká, ale bezpečná. Vzorem nám byl opět Berlín, kde takové parky vznikají," připomíná Haluzík město, které s českými sídly sdílí zkušenost s nacistickým i komunistickým režimem.
Kniha
Město naruby. Vágní terén, vnitřní periferie a místa mezi místy
Radan Haluzík (ed.) a kol.
Nakladatelství Academia 2020, 399 stran.
- Od vydání knihy zaznamenali její autoři posun v debatě o využití popisovaných míst. "K zájmu určitě přispěla. Chodíme do diskusí, začínáme být zváni do projektů a komisí, kde se z toho, co jsme vymysleli na papíře, stávají opravdová místa," pochvaluje si editor Radan Haluzík.
