Původně bylo náměstí Sonnenfelsplatz v rakouském Grazu, jinak Štýrském Hradci, běžnou křižovatkou. Většinu plochy tvořila silnice. Stovky studentů procházejících každý den k univerzitě se musely spokojit s úzkými chodníky a několika přechody. V roce 2011 přišla změna. Z chodníku a silnice se stal rovnocenný prostor pro chodce, cyklisty i opatrně projíždějící řidiče.
Vznikla tak první begegnungszone, doslova "zóna setkávání". Řešení, které se zprvu zdálo jako riskantní experiment, se rychle šířilo. V roce 2013 proniklo do rakouských předpisů, desítky jich přibyly zejména v centrech měst. Fungují i ve Skandinávii, Německu nebo Velké Británii. Zavést se je chystá i Česko. Hospodářský výbor sněmovny doporučil ke schválení novelu zákona o pozemních komunikacích, která se zónami počítá.
"Je to návrat k původnímu vnímání ulice," říká Vojtěch Novotný z Fakulty dopravní Českého vysokého učení technického v Praze, spoluautor návrhu sdílených zón v Česku. "Ulice byla vždy multifunkční prostor, teprve inženýrství 70. a 80. let z ní udělalo dopravní infrastrukturu. Teď si klademe otázku, zda chceme žít v ulicích, které jsou hezké, je tam zeleň, kavárny a obchody, anebo u silnice, kde jsou ve středu pozornosti auta," uvádí.
Zavedení zón dá městům šanci zklidnit dopravu a zpříjemnit pohyb chodcům i cyklistům tam, kde není frekventovaná doprava a zároveň není vhodné zakázat vjezd autům. V zahraničí jde o náměstí, klidnější třídy, univerzitní kampusy nebo prostory u nádraží a metra.
Jejich vyhlášení často doprovází rekonstrukce. Zóny nedělí prostranství na jednotlivé části podle druhu dopravy. Mizí obrubníky, vozovka, chodník nebo tramvajové koleje se dostávají do jedné úrovně. Města mohou přidat více zeleně, laviček nebo předzahrádek restaurací.
Mizí i značky omezující rychlost, semafory a přechody pro chodce. Značka stačí jedna - na začátku a na konci zóny. Chodci a cyklisté mohou využívat celou šířku prostoru a mají přednost před vozidly, které však nesmí záměrně blokovat. Auta jezdí maximálně 25 kilometrů v hodině.
Na papíře to může působit nebezpečně, podle Novotného ale platí opak. "Dopravu zklidní i to, když do prostoru chytře umístíte stromy, lavičky a další prvky. Auta pak nemají přímý průjezd, vizuální linii, vyhrazenou pro sebe. Řidiči pak jedou pomaleji," říká. "Vytváří to přirozený pohyb založený na vzájemné ohleduplnosti, kdy jsou všichni pomalí," dodává.
Některé české radnice chtějí podobné prostory projektovat už dnes, naráží ale na to, že současné normy takové řešení neznají. Úřady a policisté je proto nemají podle čeho povolit.
Města tak často sahají k nevhodným řešením. Už dnes připomíná sdílenou zónu část pražského náměstí I. P. Pavlova, kde je chodník na stejné úrovni se silnicí. Městská část na místě vyhlásila pěší zónu s povolením vjezdu vozidel do 3,5 tuny. Jezdit sem mohou osobní auta i menší dodávky. "Jde tedy o pěší zónu, která pěší zónou není. Zavedení sdílené zóny by výrazně ujasnilo situaci," říká Novotný.
Podobně je na tom i prostor před nákupním centrem Palladium na pražském náměstí Republiky. Také zde je chodník na stejné úrovni s vozovkou a tramvajovými kolejemi. Řidiče vítá značka "obytná zóna", která je primárně určena pro zastavěné rezidenční oblasti. Provoz tramvají skrz obytnou zónu je zcela výjimečný, podmínky ministerstva dopravy určují, že linky s větším počtem spojů by těmito prostory neměly vůbec vést.
Nejen tato dvě místa by se mohla v budoucnu přeměnit na sdílenou zónu. V Praze připadá v úvahu například horní část Václavského náměstí, kterou čeká rozsáhlá rekonstrukce, nebo některé ulice na Starém Městě, jako je Michalská či Rytířská.
I proto má návrh širokou podporu větších měst - kromě Prahy také například Brna, Ostravy, Plzně, Zlína, Tábora nebo Karlových Varů. Tam by zase sdílená zóna pomohla s plány na rekonstrukci prostoru před divadlem na Nové louce. Projít nemůže bez souhlasu policie a ministerstva dopravy. Obě instituce už změnu zákona podpořily.
V příštích dnech poslanci návrh pravděpodobně schválí a novela poputuje do Senátu. Vejít v platnost by mohla na začátku roku 2024. Alespoň v to doufá jeden z předkladatelů, poslanec Michael Rataj za STAN. "Česká města nejsou zatím pro tento způsob veřejných prostranství uzpůsobena, v ulicích probíhá válka za práva řidičů, chodců, cyklistů a dalších. Sdílený prostor, ve kterém by jediným omezením byla rychlost, by všechny přiměl k větší zodpovědnosti," míní.
