Praha - Nový ministr školství Petr Fiala nastoupil do horkého křesla šéfa úřadu v nejhorší možné době.
Na Fialu zde čekaly mimo jiné problémy s evropskými dotacemi, vášně vzbuzující reformy vysokého a regionálního školství a v neposlední řadě také testování českých žáků a studentů na základních a středních školách.
Nový ministr školství v první části rozhovoru pro Aktuálně.cz popisuje své další plány s učiteli a přiznává zpoždění v naplňování vládní strategie inkluzivního vzdělávání.
Aktuálně.cz: Podoba maturit v roce 2013 je dána školským zákonem. Do jaké míry je vůbec možné do nich zasáhnout?
Větší změna maturit bez změny legislativy možná není - samozřejmě u věcí upravovaných vyhláškou ministerstva školství je proces změny kratší. Nicméně jak víte, sestavil jsem skupinu pro revizi maturitní zkoušky a požádal jsem její členy, aby první návrhy na úpravu maturitní zkoušky předložili během července.
Je to sice požadavek na rychlou práci komise, ale je nezbytný k tomu, abychom maturitu mohli upravit již pro rok 2013. Myslím si, že se o to musíme pokusit.
A.cz: Takže by se příští rok mohla maturita změnit prakticky od základů?
Od základů ne, nechci znejistit žáky nebo učitele. Nemůžeme postupovat tak, že každý rok provedeme úplně komplexní změnu. Máme za sebou dva ročníky maturit, víme o chybách, máme již nějaké zkušenosti, které musíme vyhodnotit a navrhnout, co dál. Musíme přemýšlet nad tím, jestli maturita plní veškeré funkce, které jsme si od ní slibovali.
Teď je ale potřeba na základě vyhodnocení chyb, které jsme viděli v tomto roce a které byly i pojmenovány - vyšší verze matematiky, problémy s hodnocením písemných prací v češtině, lhůty pro předání výsledků po ukončení ústních zkoušek -, provést nápravu, a to ještě pro příští rok.
A.cz: Máme státní maturity a celoplošné testování. Ve chvíli, kdy se podaří vychytat alespoň ty nejvýznamnější mouchy, budeme mít nějaké testovací nástroje. Co ale s nimi, jak se jejich závěry promítnou přímo do škol, jak změní výuku? Z mezinárodních testování vyšli čeští žáci špatně například ve schopnosti čtenářské gramotnosti, chystají se nějaké systémové změny ve výuce?
Je velký rozdíl mezi testováním 5. a 9. tříd a státní maturitou. Ta totiž byla po letech příprav - připravuje se od roku 1999 - dovedena do stádia realizace a má konkrétní dopady na konkrétní žáky.
Pokud jde o celoplošné testování, to je v pilotní fázi, která ukáže, co všechno se dá z tohoto způsobu testování odvodit a k čemu může být.
Faktem je, že oba způsoby jsou součástí jedné koncepce - po zrušení osnov a zavedení rámcových vzdělávacích programů, kdy jsme "rozvolnili" a liberalizovali vzdělávací systém, bychom měli mít nějaké okamžiky - uzlové body - ve kterých testujeme znalosti žáků.
Vyzkoušejte si: Jak byste odmaturovali z češtiny?
Myslím ale, že je chybná myšlenka - a doufám, že ji nikdo úplně nezastává -, že jen zavedením testování budeme zkvalitňovat výuku. To není dobrá cesta. Musíme souběžně pracovat na dokončení rámcových vzdělávacích programů. V současné době probíhá jejich revize a ukazuje se také, že dosud nejsou dostatečně zpracovány standardy. Učitelé volají po větší i metodické podpoře toho, co mají učit a jaké mají být výstupy. Na tom všem ještě musíme pracovat.
A.cz: Připravuje se tedy zpřesnění příslušných metodických pokynů? Pracuje se na nějaká nové koncepci, jež by nahradila právě zrušené osnovy?
Ano, chtěli bychom dokončit kurikulární reformu, respektive dovést reformu regionálního školství dál i v tomto bodě.
A.cz: Změny ve výuce musejí logicky začít u pedagogických fakult. Ty v současné době poměrně tvrdě doplácejí na změny ve financování vysokých škol a snižování normativů na studenta - a to zejména proto, že už z principu nedosahují výraznějšího pokroku na poli vědecké činnosti. Bude tato problematika nějak zvlášť ošetřena?
Situace se na jednotlivých univerzitách liší je potřeba říct, že vzdělávání učitelů dnes neprobíhá jenom na pedagogických fakultách.
Potřebovali bychom dosáhnout toho, aby se pedagogickému vzdělání věnovali lidé s dostatečnou motivací pro práci s dětmi, lidé, kteří to neberou jako něco, co na ně zbylo, ale berou to jako svoji volbu a své poslání.
A.cz: Jaké konkrétní kroky tedy v tomto případě provedete?
Chceme-li, aby kvalitní lidé byli připraveni spojovat svoji životní perspektivu s povoláním učitele, měli bychom toto povolání učinit perspektivnějším. V tomto ohledu považuji za velmi důležitý nástroj kariérní řád, systém, který bude zahrnovat vzdělávání učitelů a zvyšování kvalifikace, což se odrazí v platových a dalších podmínkách.
Tento systém dosud nemáme. Jsme v situaci, kdy učitel přijde na školu, učí tam třicet let a všechno může být teoreticky pořád stejné - ale to není žádná perspektiva.
Řada zahraničních studií poukazuje právě na skutečnost, že nám chybí kariérní řád a není tu dostatečná práce s učiteli. Zmiňují se i nedostatky v postavení ředitele - to jsou věci, které se dají změnit.
V nejbližší době se chci podívat na to, jaký je postup prací v případě individuálního projektu národního, který se kariérnímu řádu věnuje, do jaké míry ho lze využít, nebo zda bude potřeba použít jiné nástroje.
A.cz: Nicméně některé pedagogické fakulty již nyní musejí přistupovat ke krokům, k nimž patří třeba slučování kateder, rušení některý oborů či spojování výuky různých ročníků. Bude se toto nějak řešit ze strany ministerstva?
Podle zákona, ale i "pravidel hry" jde o otázku vnitřního rozdělování rozpočtu vysokých škol, do které by ministerstvo ani nemělo zasahovat. Záleží to na jednotlivých školách.
Ale podívejme se na to ještě z jiné strany: Vámi zmíněné slučování kateder může být někde i žádoucí. A to nejen z finančních důvodů, ale také proto, že se zvyšuje kvalita.
Máme-li na nějaké vysoké škole třeba čtyři katedry psychologie, je možná rozumné mít dvě, různě specializované třeba na klinickou a sociální psychologii, spojit síly, kvalitní pedagogy a propojit vědeckou práci.
Ne každé slučování kateder musí být negativní, je potřeba se dívat na konkrétní příklady. Situaci pedagogických fakult ale nepodceňuji, mám v úmyslu se s jejich děkany v nejbližší době setkat.
A.cz: Poměrně opomíjeným tématem je inkluze. Loni byl vypracován Národní akční plán inkluzivního vzdělávání (NAPIV), jehož praktická aplikace však silně vázne. Silně nás kvůli tomu kritizuje třeba Evropská komise. Co hodláte v této oblasti podniknout?
Jsem si dobře vědom významu této problematiky, problémů, které máme, a kritiky přicházející z Evropy, od ombudsmana a dalších. Je také jasné, že NAPIV má zpoždění a situace není po všech stránkách úplně optimální. Jedná se o problematiku, kterou nemůžeme podceňovat, jak pro její vnitropolitický význam, tak i proto, že jí Evropská unie a další mezinárodní organizace věnují velkou pozornost.
NAPIV budeme aktualizovat, pověřil jsem také pana náměstka Němce, aby připravil návrh organizačních změn, které povedou ke zlepšení situace. Jde o to, postupně odstraňovat problémy, které se tu nashromáždily.
A.cz: Jak se třeba vy sám stavíte k rušení či nerušení praktických škol?
Snažíme se integrovat co nejvíce žáků do normální výuky. Není možné, aby ti, u nichž není skutečný důvod pro zařazení do praktické školy, nezískávali vzdělání mezi ostatními dětmi. Tady je potřeba dospět rychle ke změně.
A.cz: Je reálné zavedení předškolního roku, který by pomohl zavést jednotnou "startovní pozici" pro všechny začínající školáky?
Ta myšlenka je živá a opakovaně diskutovaná, v Evropě se k tomu přistupuje různě.
Nejen u nás začíná docházet k poměrně výraznému posunu v chápání předškolního vzdělávání. Už to není hlavně prostředek k tomu, aby se matky a otcové mohli co nejdříve vrátit do zaměstnání, ale daleko více se prosazuje správnější myšlenka, že u dětí mají být již v předškolním věku rozvíjeny dovednosti, které jim potom umožní snadnější nástup do školy.
Nicméně si nemyslím, že v brzké době zavedeme povinný předškolní rok.
A.cz: Bez ohledu na čas, vy sám se k tomu stavíte spíše kladně, nebo zdrženlivě?
Stavím se k tomu spíše zdrženlivě, nejsem moc pro tento typ povinností. Ale můžeme znovu přemýšlet nad vymezením povinné školní docházky, jak dlouho má trvat a jaké má mít parametry.
