Praha - Manželství prodlužuje život. Vdaným ženám až o osm, ženatým mužům až o devět let. Sezdané páry jsou totiž zdravější a spokojenější, tvrdí studie Sociologického ústavu Akademie věd.
Přispívá k tomu podle vědců sociální a emoční podpora, která ve vztahu funguje, ale i vědomí, že se lidé mohou v případě finančních potíží spolehnout na druhého. Manželé ani tak často netrpí depresemi.
Rozdíly v délce života přitom nebyly vždy tak vysoké jako dnes. „Na začátku šedesátých let prodlužovalo manželství život o zhruba tři roky. O třicet let později už ale měli ženatí muži naději, že se dožijí o více než devět let než svobodní,“ uvedla Dana Hamplová ze Sociologického ústavu Akademie věd. Od té doby se věkové rozdíly dál nezvyšují.
Svobodní, rozvedení nebo ovdovělí mají i přes to svou výhodu. Podle studie netrpí tolik nadváhou jako manželské páry.
„Lidé v manželství jsou k nadváze náchylnější, protože o sebe v některých případech nedbají, mají své jisté a už se nemusí tolik snažit. Nejde ale o všechny,“ doplnila Hamplová.
Skupina svobodných lidí není podle Hamplové tak velká, jak se o ní mluví v médiích. Počítají se sem nejen lidé, kteří žijí sami bez vztahu, ale i nesezdané páry.
Spoustě svobodných brání v navázání vztahu například to, že nemají finance a bydlí s rodiči.
Více pijí bezdětné ženy
V pití alkoholu nad všemi vedou muži, kteří žijí v nesezdaném páru. Mezi ženami zase ve spotřebě alkoholu hraje roli mateřství. Bezdětné ženy pijí více než matky. „Role matky je spojená s odpovědností. Musí se chovat příkladně, ne se opíjet. Samozřejmě je zde i podskupina matek, které se opíjejí kvůli stresu, ale je to minimum,“ okomentovala Hamplová.
Rodičovství ale podle výzkumu nepřináší zcela jasný obraz o kvalitě života. Musí se počítat s tím, v jakých kontaktech zůstávají rodiče s dětmi v dospělosti.
Data pocházejí z mezinárodního výzkumného programu, který se uskutečnil ve čtyřiceti zemích světa. Na financování projektu se podílela Grantová agentura České republiky.
Výzkumy se dělají formou dotazníku, který lidé vyplňují podle svého svědomí. Musí se proto počítat s jistou chybovostí.
„Spoléháme na to, že když před vámi sedí stodvacetikilový člověk, tak si do dotazníku nenapíše 50 kilo,“ vysvětluje Hamplová. Podle ní si ale každá skupina respondentů ubírá na váze nebo i ve spotřebě alkoholu přibližně stejně, takže je výsledek odpovídající.
