Bělá pod Bezdězem – "Naposledy jsme si volali, když jel vlakem z Rakouska do Německa," líčí Švédka Sara. Jejího manžela původem z Iráku na cestě za partnerkou do Skandinávie zadržela česká policie. Probudila ho ve vlaku do Německa, odkud se chtěl vydat do Švédska. Už osmadvacátý den přebývá v detenčním táboře pro cizince v Bělé-Jezové.
Sara, jejíž skutečné jméno redakce z bezpečnostních důvodů neuvádí, v korespondenčním rozhovoru popisuje, jak manžela navštívila. Ostraha zařízení manželům dovolila mluvit jen skrz průhledné sklo.
"Cesta lesem k táboru byla děsivá. Celou cestu jsem plakala. Čekala jsem víc než hodinu, dokud mě zaměstnanci tábora k němu nepustili. Policie mě prohledala a všechno mi vzala," říká Sara.
Aktuálně.cz: Odkud je váš manžel a jak se stalo, že je teď zadržený v táboře v Bělé-Jezové?
Sara: Můj manžel pochází z Iráku. Vzali jsme se v Turecku, ale já tam nemohla zůstat kvůli práci ve Švédsku. Rozhodli jsme se, že se pokusí přijet do Švédska. Manžel se z Turecka dostal do Rakouska, během cesty - v naději, že se znovu potkáme - zažil mnoho problémů. V Rakousku si koupil jízdenku na vlak do Německa, ale prodavačka mu neřekla, že spoj pojede přes Česko. Myslel si, že přijede přímo do Německa, odkud zamíří za mnou do Švédska. Měl ale smůlu. Když ve vlaku spal, česká policie ho zatkla a odvezla do uprchlického tábora v Bělé.
Můžete popsat první chvíle poté, co vašeho manžela policie zadržela?
Naposledy jsme si volali, když jel vlakem z Rakouska do Německa. Měl mi zavolat, až dorazí do Německa, ale žádné zprávy jsem se od něj nedočkala. Začala jsem mít strach. Volala jsem mu, ale neodpovídal. Ani nedokážu popsat svoje pocity – bylo to strašné. Pět dní jsem o manželovi nevěděla nic. V těch dnech jsem nemohla jíst, spát ani pracovat. Jako kdybych se zbláznila, probrečela jsem celý den i noc. Bylo to skutečně strašné období, na které v životě nezapomenu.
Jak jste se dozvěděla, že byl zadržen v Česku?
Po čtyřech dnech mi najednou zavolal a řekl mi, že je zadržený v Bělé. Pociťovala jsem mix smutku a radosti. Sice jsem věděla, že je v pořádku, ale byla jsem smutná, že není na svobodě. Bylo hrozně bolestivé, že jsem se nemohla setkat s člověkem, kterého miluju a dlouho na něj čekám.
Manžela jste se nakonec rozhodla navštívit. Bylo obtížné se do zařízení k němu dostat?
Požádala jsem ho, aby mě nechal mluvit s jedním z úředníků, který v táboře v Bělé pracuje. Získala jsem od něj adresu zařízení. Přiletěla jsem do Česka, na pražském letišti jsem si objednala taxíka a jela s ním do Bělé-Jezové. Cesta lesem k táboru byla děsivá. Celou cestu jsem plakala. Když jsem dorazila, ostraha mi nakázala, abych počkala. Čekala jsem víc než hodinu, dokud mě zaměstnanci tábora k němu nepustili. Policie mě prohledala a všechno mi vzala. Manžela jsem naštěstí uviděla. Co mě ale šokovalo: Musela jsem s ním mluvit jen skrz průhledné sklo. Vedle nás celou dobu seděla ostraha. Nechápu, proč to udělali, když mě i mého muže před schůzkou prohledali a dovolili nám se setkat. Návštěva Bělé mě stála mnoho sil, potíží i peněz. Musela jsem si vzít v práci dovolenou. Platila jsem hotel, letenku i cestu do Bělé. Manžel je v Bělé 28 dní. Každý další den doufá, že ho propustí.
Co vašeho manžela přimělo opustit Irák?
Není tam vůbec bezpečno, měl strach z bombových útoků a únosů. Zeptala jsem se ho tedy, jestli by za mnou nedojel do Švédska. Nemůžu nechat své děti ve Švédsku a zanechat tam práce.
Hodláte se znovu vydat do Bělé?
Navštívit manžela můžu, ale jak už jsem řekla, je to obtížné, drahé a unavující.
Máte informace o tom, jak se manželovi v detenčním zařízení žije?
Manžel mi řekl, že život v táboře v Bělé je nudný a unavující. Každý den v sedm hodin je snídaně, potom se jde projít na dvorek, odkud se vrací do svého pokoje. Ve dvanáct sní oběd a rád by v pokoji spal, ale nejde to kvůli hluku, takže si radši povídá s ostatními zadrženými. V pět hodin je večeře a po ní se manžel zase vydá na procházku po dvorku. O dvě hodiny později by už měl být na pokoji, protože ostraha zavírá brány. Každý den je stejný. K dispozici není žádná zábava jako knihy nebo hry, dokonce ani sportovní vyžití.
