reklama
 
 

Lidé hledají zničené tradice, říká Gabor Bindics. Po bratislavské tržnici chce oživit i tu pražskou

16. 8. 2018
Tržnice, které oživují historická centra Lisabonu či Budapešti, by se mohly stát vzorem pro pozapomenutou Staroměstskou tržnici v Praze mezi ulicemi Rytířská a 28. října. Skupina odborníků v čele s pražským kavárníkem Ondřejem Kobzou minulý týden navrhla vedení Prahy, jak oživit její provoz. Do týmu se zapojil i Gabor Bindics, jeden iniciátorů obnovy Staré tržnice v Bratislavě. Podílel se ale i na programu tržnice na náměstí Rákóczi v Budapešti. "Přesně to, co u nás v 90. letech pokazili, se chystají pokazit v Praze," říká Bindics.

Aktuálně.cz: Tržnice jsou v současné době významným místem mnoha evropských měst, ať už Lisabonu, či Budapešti. Často kromě prodeje jídla nyní nabízejí různé kulturní vyžití. Odkud se takový nápad vzal?

Gabor Bindics: Každá tržnice má svou tradici. V Barceloně v ulici La Rambla je tržnice tradičně více orientovaná na gastro, s více rybami a mořskými věcmi. Vytvořilo se to tam za desítky a možná i sto let. Tradice ukazovala, jakým způsobem se která tržnice vyvine. V každém městě je to ale úplně jiný příběh. Ve střední Evropě, Česku nebo zemích visegrádské čtyřky se ale tradice odsekaly.

Gabor Bindics

Gabor Bindics

Studoval kulturní managment na Univerzitě v Pésci, poté alternativní energie na Budapšťské technické univerzitě. V Bratislavě vede oblíbené kulturní centrum KC Dunaj, v němž se konají přednášky, koncerty a jiné umělecké aktivity. Bindics se spolupodílel na několika věřejných kulturních prostorech. Vytvořil umělecké kino v Paříži, spolu s týmem odborníků incioval v Bratislavě obnovení Staré tržnice,  pomohl i s programem budapešťské tržnice Rákóczi téri Vásárcsarno. Nyní je součástí pražského týmu, který by rád oživil Staroměstskou tržnici. 

Co to způsobilo?

Jednak skončila druhá světová válka a tržnice začaly plnit jiné účely. Najednou fungovaly třeba jako sklady. Pak jsme tady měli socialistický režim, který vzal lidem půdu a ti k ní pak ztratili vztah. Jen v Budapešti zůstal systém trhů. Měli jednu velkou tržnici, jejíž název se překládá jako Volný trh. A na ten farmáři a různé socialistické skupiny dováželi svoje potraviny a prodávali je. Tím pádem tržnice v Budapešti mohla fungovat dále.

Středoevropské tržnice tedy hledají svou identitu?

U nás to teprve začíná mít charakter. Třetí generace po roce 1989 začíná hledat svoje hodnoty a kořeny, které nám vypadly. Existuje na to taková teorie. Sociolog Ralf Dahrendorf říká, že každá změna začíná fungovat až po třiceti letech, až když zapomenete negativní vzpomínky. Česko, Maďarsko nebo Polsko mají společné, že se tradice zničila až za poslední desítky let. Teď se začínají vracet maloprodejci, kteří produkují rodinně.

Myslíte, že jsou teď v Praze pro tržnici dosud nejlepší podmínky?

Řekl bych, že ano. Vidím to v Budapešti, vidím to i u nás v Bratislavě. Předpokládám, že je to stejné i v Praze. Teď je ta doba, kdy lidé začínají, kdy v tom vidí nejen finanční, ale i životní příležitost pro sebe a svoje děti.

Takže multifunkční tržnice s prostorem například pro kulturu, jako je Stará tržnice v Bratislavě, jsou aktuálním trendem?

Po válce a socialismu zůstala spousta podobných prostor volná. Začínají fungovat právě takovým způsobem. Je to nějaký trend, který se ale týká i jiných prostor. Konzultuji různé projekty, například jeden klášter nebo káznici v Brně, kterou teď rekonstruují. 

Jaký je tedy koncept tržnice v Bratislavě a té, která by mohla vzniknout i v Praze?

V bratislavské tržnici jsou tradiční části - trhy každou sobotu nebo gastroakce, ve kterých spolupracujeme s dodavateli. Kromě toho strukturu architektury nastavíte tak, abyste mohli všechno schovat do jednoho skladu, když v tržnici potřebujete pořádat něco jiného. Logistika je tedy multifunkční. Pokud tržnice funguje 360 dní v roce, tak z toho je asi 200 dní volných. Ty máte na to, abyste je vyplnili různými událostmi. Přivádíte si tam díky tomu různorodou cílovou skupinu. Když jsme v Bratislavě začínali tržnici provozovat, chtěli jsme, aby fungovala spíše jako gastro prostor, menšinově pak jako kulturní. Kultura do ní přináší spíš jen něco navíc.

A kdo tržnici vyhledává nejčastěji? Je místem spíše pro mladé, nebo rodiny? 

Většinou jsou to dvě silné věkové skupiny. Jedna jsou mladé rodiny, druhá senioři. Potřebujete tam dostat ale i třeba pětadvacetileté. Pro ně jsou kulturní události, umění, skateparky a streetfoody. Dostanete je do tržnice věcmi, které jsou moderní. Lidé mezi čtyřiceti a šedesáti lety jsou časově velmi omezení, ale kulturní akce jsou pro ně taky zajímavé. Tradiční cílovou skupinou jsou ale senioři a rodiny s dětmi, kteří chodí pro zážitek. Pro tyto novodobé tržnice jsou zážitkové služby důležité.

Ve spoustě metropolí se tržnice stávají důležitým místem na turistické mapě. Nebojíte se, že se i ta Staroměstská stane spíše turistickou atrakcí?

V Budapešti, Lisabonu nebo Portu se tržnice stala turistickou atrakcí proto, že to tak město nastavilo. Někdo to úmyslně organizoval. Provozovatelé tržnice sami definují svou cílovou skupinu službami.

Před pěti lety jste vytvořili tým odborníků Aliance Stará tržnice, který tržnici v Bratislavě oživil. Jak se vám to podařilo? 

V 90. letech tržnici rekonstruovali za 13 milionů eur, to je jen o něco méně, než kolik by to mělo stát v Praze. Šest let tam fungoval trh, pak to zkrachovalo. Navíc za tu dobu, co byla tržnice zavřena, polovina majetku zmizela. Přebírali jsme to před pěti roky s návrhem pro město, že jim zaplatíme měsíčně 250 tisíc českých korun. Peníze jsme ale dokázali zainvestovat do tržnice. Kromě toho přinášíme ve stejné hodnotě něco veřejnosti. Za čtyři roky jsme zainvestovali další milion eur, dělali jsme nové podlahy, toalety a požární systém. Tržnice začíná být výrazným prostorem pro potkávání se až poslední rok.

Staroměstskou tržnici opraví město. Váš tým navrhuje pouze její provoz?

Ano, je to ta jednodušší část. Přesně to, co u nás v 90. letech pokazili, se chystají pokazit v Praze. Potřebují mít dopředu definovaný tým, který se chce a umí o tržnici starat. V Bratislavě po opravě našli subjekt, který zaplatil nejvíc. Bylo to několik podnikatelů, kteří ale k prostoru neměli žádný vztah, dělali chyby. Například otevřeli celý suterén pro veřejnost. Hygiena to ale pak zavřela, protože tam nebyl dostatek světla ani zázemí. Když mi Ondřej Kobza přeposílal návrhy pražské tržnice poprvé, bylo to velmi podobné. Dát do suterénu třeba záchody je úplný nesmysl.

Pražskému týmu nyní předáváte know-how Aliance Staré tržnice. Podobala by se Staroměstská tržnice té bratislavské? Byla by pak vůbec originální?

Když jsme se o návrhu s Ondřejem bavili poprvé, základem pro práci byl tým lidí. Já do toho můžu jít se svými známostmi bratislavské tržnice, důležité ale je, aby tam byli lidé, kteří chtějí pomoct. Protože to, jak bude tržnice fungovat, v jaké kombinaci se vytvoří, přinášejí lidé v týmu. Je druhotné, že jde o známé osobnosti.

Když jsme chtěli dělat bratislavskou tržnici, přizvali jsme různé lidi, technického manažera festivalů, člověka, který dělal fundraising nebo komunitní trhy. Každý do toho začínal mluvit, každý do toho vnášel svoje priority, a tak vznikl výsledek. Vrhli jsme se do nápadu s nějakými vědomostmi, ale konečná podoba stoprocentně zrcadlila lidi, kteří se na realizaci podíleli.

autor: Gabriela Štvrtňová | 16. 8. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama