Lékaři a zdravotní sestry z Ukrajiny mohou v českých nemocnicích začít pracovat na stážích pod dozorem. Pokud chtějí pracovat samostatně, musí si nechat uznat diplom, složit jazykové a aprobační zkoušky. Stáž může trvat až rok. Znamená to tedy, že potrvá minimálně rok, než budou moct začít pracovat sami?
Může to být i dříve. Pokud lékař splní podmínky, tedy bude mít nostrifikovaný diplom (uznaná platnost či rovnocennost diplomu ze zahraničí, pozn. red.) a dorozumí se česky, může složit aprobační zkoušky mnohem dříve, klidně už po půl roce. Systém stáží pod dohledem lidem umožní pokračovat v práci, kterou umí. Zároveň lékaři, kteří na ně dohlížejí, velmi rychle poznají, zda jde opravdu o zdravotníky. Věřím, že lékař vykonávající dohled zjistí během několika dní, zda daný člověk práci umí. Tím se vyloučí lidé s falešným diplomem.
Jaký je smysl takové stáže, pokud během ní lékař nemůže pracovat sám a zatím ani nerozumí češtině?
Stáže jsou od toho, aby zdravotník z Ukrajiny neseděl doma a neztratil kontakt se zdravotnictvím. Zároveň se učí a poznává české zdravotnictví, jeho organizaci, provázání oborů a podobně. Je klíčové, aby se k poskytování zdravotní péče nedostal někdo, kdo nemá diplom, abychom neohrozili pacienty. Takže ani pro ukrajinské pacienty nebudeme dělat výjimku - nepovolíme ukrajinským lékařům léčit je bez splnění požadavků. Je to schéma, které funguje v Česku už roky a má oporu v zákoně. Přesto jsem vůči němu zaregistroval odpor České lékařské komory.
Prezident České lékařské komory Milan Kubek s nástupem lékařů na stáže nesouhlasí. Nelíbí se mu, že mají doktoři s dlouholetou praxí pracovat pod dohledem, stáže označuje za podřadnou práci a zbytečně vynaložený čas. Říká, že by bylo lepší, kdyby dostali prostor ke studiu na jazykové a aprobační zkoušky. Co na tento argument říkáte?
Nerozumím postoji pana Kubka. Stáž není o tom, že by ten člověk byl v ponižující pozici, není to tak, že by dělal práci, která mu nepřísluší. Zároveň může kdykoliv složit zkoušky, takže stáž může skončit velmi rychle. Lékaři navíc mohou studovat během stáže úplně stejně, jako kdyby na ni nechodili, mohou stáž vykonávat třeba jen pár hodin denně. Díky stáži poznají české zdravotnictví a zároveň si nemocnice vychová někoho, kdo tam třeba jednou nastoupí.
Proč je nutné, aby lékaři či sestry skládali aprobační zkoušky, pokud doloží, že mají praxi a vzdělání z Ukrajiny?
Musí je složit znovu, protože nemáme jistotu, jak kvalitní vzdělání nebo praxi měli na Ukrajině. Diplom pouze říká, že mají vystudovanou lékařskou fakultu, ale už nevíme, jak to studium probíhalo. Můžeme to zaručit jen přezkoušením. Zkouška je i o tom, že je daný lékař schopen odpovídat v češtině na otázky týkající se situací, které mohou nastat v praxi. Řešíme ale, jestli je nezbytně nutné, aby skládali aprobační zkoušky v podobě, v jaké jsou dnes, nebo zda je zjednodušíme.
Nostrifikovat diplom je potřeba do tří měsíců po nástupu do praxe. Nebojíte se, že toho někteří lidé zneužijí a nastoupí na stáž, aniž by skutečně měli vystudovanou medicínu?
Školitel pozná, zda to je, nebo není zdravotník, a stáž může ještě ten den ukončit. Od toho je dohled. K českému pacientovi se nedostane díky stáži nikdo, kdo by neuměl česky.
Platí stejný postup i v případě lékařů, kteří vystudovali medicínu v Evropské unii?
Ne, takto to je nastavené pro lékaře, kteří přicházejí ze zemí mimo Evropskou unii. Toto schéma se ale využívá i pro vyspělé země, jako je Japonsko nebo USA.
A co když nemá nemocnice nikoho, kdo by se ukrajinsky či rusky domluvil?
Samozřejmě je podmínkou tam mít někoho, kdo se s daným člověkem dorozumí. Nemyslím, že máme mnoho doktorů, kteří umí ukrajinsky, ale mohou se dorozumět anglicky nebo rusky.
Takže nepředstavuje problém, že lékař z Ukrajiny, který nastoupí na stáž, zpočátku neumí česky?
Ne, protože nad ním je vždycky dohled, který rozumí česky. A ten komunikuje s pacientem.
Vidíte cestu, jak by mohli v Česku začít pracovat také ambulantní specialisté, třeba gynekologové nebo praktičtí lékaři?
Ne, bohužel to podle zákona v tuto chvíli není možné, protože stáž může poskytovat každé zdravotnické zařízení, které má akreditaci ministerstva zdravotnictví a které poskytuje lůžkovou péči. Což ordinace není. Aprobační zkoušky se skládají z více oborů, takže to má svoji logiku, proč se musí jednat o zařízení, které má i lůžková oddělení.
"Pro nemocnice je to spíše zátěž než pomoc"
Víte, kolik zdravotníků už z Ukrajiny do Česka přišlo?
Nevíme, nemáme způsob, jak to zjistit. V asistenčních centrech pro uprchlíky se tyto informace nezjišťují. Díky zdravotním pojišťovnám jen víme, kolik je mezi nimi žen, dětí, starších lidí.
Pak ale nemůžete vědět, kolik zdravotníků do nemocnic nastoupí…
Nejdříve potřebujeme zjistit od akreditovaných zdravotnických pracovišť, jakou mají kapacitu. Není to o tom, kolik lékařů přišlo do Česka, ale jakou kapacitu stáží jim můžeme nabídnout. Až to budeme vědět, můžeme zdravotníky aktivně oslovit, ale dokud nevíme, kolik stáží jim můžeme nabídnout, tak bych to ani nedělal.
Nechci, aby tu vznikl dojem, že jsme schopni každému zdravotníkovi z Ukrajiny zajistit stáž. Pro ty nemocnice je to nyní spíš zátěž než pomoc. Stážista nenavýší kapacitu nemocnice, protože pracuje s dozorem. My těm lidem chceme pomoct, ale nemůžeme přetížit nemocnice. Reálně nemocnicím pomohou, až složí aprobační zkoušky.
Navíc, každá země sice stojí o vzdělané lidi, ale Ukrajina je bude potřebovat, až se situace uklidní. Pokud chceme, aby se po válce vrátila do normálního stavu, tak tam tyto lidi budou potřebovat. Není to jen o poskytování pomoci uprchlíkům, ale také o tom mít plán, jak zemi rozvíjet, až válka skončí. Aby neskončila jako spálená země, která nemá budoucnost. Budeme muset Ukrajině pomoct s rekonstrukcí nemocnic, vybavením, personálním obsazením. A jsem přesvědčený, že pokud ten konflikt v dohledné době skončí, lidé se tam budou chtít vrátit.
Jak zatím české nemocnice a ordinace praktiků zvládají nápor ukrajinských pacientů?
V této chvíli nemáme zprávy o tom, že by někde docházelo k dramatickému přetížení nemocnic ani ordinací. Je to logické. První, co ty lidi zajímá, je, kde se ubytují, vyřizují si doklady a podobně. Až pak řeší lékaře. Postupně ale začíná narůstat zatížení UA pointů (ambulancí pro Ukrajince, pozn. red.), zájem o ně roste a předpokládáme, že bude růst dál.
UA pointy však nemohou ulevit všem ordinacím, už třeba proto, že dosud nejsou ve všech krajích. Plánujete jejich počet navýšit?
Je pravda, že teď nejsou ve všech krajích, jsou zřizovány v devíti fakultních nemocnicích. A připravuje se rozšíření UA pointů i do krajských nemocnic a dalších zdravotnických zařízení, hovoříme o tom s hejtmany. Tyto ambulance nemusí být všude stejné, někde mohou poskytovat třeba jen pediatrickou péči, jinde třeba i gynekologickou. Díky číslům zdravotních pojišťoven víme, jaká je skladba lidí, kteří do Česka přicházejí, třeba že mezi uprchlíky je téměř polovina dětí. Proto předpokládáme, že nejvíce zatížená bude pediatrie.
Přitom už před uprchlickou vlnou byl v Česku nedostatek pediatrů. Jak to chcete řešit?
Víme, kde je už dnes horší dostupnost pediatrické péče a právě v těch oblastech budeme chtít rozšiřovat UA pointy. Kromě pediatrů, kteří pracují v ordinacích, máme i pediatrie v nemocnicích. A ty bývají někdy méně vytížené, mají volnou kapacitu. Proto se snažíme zajistit, aby bylo možné využít lékaře z dětských oddělení pro péči o děti v terénu. Posílili by pediatry v terénu a odlehčili ordinacím. Protože už před válkou bylo někde komplikované najít pediatra, který by dítě registroval.
Dá se říct, kolik dětí ještě zvládnou pediatři pojmout?
Pokud v Česku zůstane tolik uprchlíků, jako je tu dnes, tedy kolem 300 tisíc, tak to minimálně po nějakou dobu zvládneme. Připravujeme se ale i na příchod půl milionu uprchlíků, to už by bylo mnohem komplikovanější. V takovém případě zvažujeme, že bychom zapojili třeba i dětské lékaře jiných specializací, jako jsou dětští kardiologové, ortopedové a podobně. Tyto možné scénáře teď projednáváme se zástupci lékařských společností. Chceme se na to připravit.
Dosud se ubytování pro uprchlíky hledalo podle toho, kde byla ubytovací kapacita. My ale potřebujeme, aby kapacita byla vázána na dostupnost služeb. Aby bydleli tam, kde je dostupné zdravotnictví, školství, možnosti práce a podobně. Nemůžeme ty lidi směřovat jen tam, kde je místo, to bychom systém přetížili. Proto je důležitá koordinace všech ministerstev. Pro uprchlíky, kteří nemají auto, je problém dojíždět denně do školy nebo k lékaři.
Pediatři dnes neregistrují ukrajinské děti, pouze je jednorázově ošetřují. Bude snaha to do budoucna změnit?
Spíš se to měnit nebude, přijmout pacienta do registru v UA pointu nejde a lékaři v ordinacích se rozhodují, zda pacienta zaregistrují, podle volné kapacity, kterou často nemají. Pro lékaře je navíc výhodnější poskytovat ošetření výkonově, tedy jednorázově. Díky tomu také doufáme, že lékaři budou ochotni strávit víc času v ordinaci a poskytnout více péče. Navíc, ti lidé tu jsou dočasně a tak k tomu také musíme přistupovat.
