Aktuálně.cz: Češi jsou v pití alkoholu stále na špici Evropy. Čím to je? Může za to fakt, že máme v Čechách skvělé pivo, na Moravě výborné víno a na severní Moravě dobré destiláty?
Petr Popov: Je pravda, že v Česku nenajdete oblast, kde by se nepilo vůbec. V Prostějově pijete starorežnou, v Jeseníku Priessnitzovy likéry, po republice vznikají malé pivovary. Víno se dnes už nepěstuje jen na Moravě, díky teplejšímu počasí se mu začíná dařit i například v Podkrkonoší. Ale ten hlavní důvod je podle mě jiný. Za současný stav vysoké konzumace alkoholu v České republice mohou z velké míry liberální pravidla pro reklamu. Většina evropských zemí reguluje reklamu na alkohol mnohem přísněji než my.
Které země to například jsou?
Například v Litvě nebo v Norsku je reklama na alkohol zakázána úplně. Ve Švédsku smí tištěná média inzerovat pouze nápoje s obsahem alkoholu do 15 procent. Velmi regulovaná je reklama také ve Francii, která dovoluje inzerovat jen regionální produkty. Jiné země mají omezenou reklamu zase jen na vysílání večer. U nás jsou reklamy na alkohol všude, jsou krásné, přitažlivé a fungují.
Když jsou Češi takoví pijani, projevuje se to nějak na jejich zdraví?
Probíhají studie vlivu zvýšeného pití alkoholu na vznik různých vážných onemocnění, včetně rakoviny. Zvlášť ženy mají při dlouhodobém pití vyšší riziko vzniku rakoviny prsu, zlomenin kostí a rozvoje duševních chorob. Zároveň je varovným signálem, že roste odolnost Čechů vůči alkoholu. Organismus člověka je na alkohol "trénovanější" a schopnost zvládat po dlouhou dobu velké množství alkoholu se zvyšuje.
Jaké množství alkoholu začíná být pro člověka nebezpečné při pravidelném pití?
U žen je to něco kolem 16 gramů denně a u mužů kolem 20 gramů, což odpovídá jednomu půllitru dvanáctistupňového piva nebo dvěma deci vína. Pokud se člověk chce vyhnout závislosti, měl by alespoň jeden den, nejlépe dva dny v týdnu nepít vůbec žádný alkohol. A například na oslavě by celková dávka vypitého alkoholu neměla překročit 40 gramů - tedy dvě dvanáctky nebo čtyři deci vína. Platí přitom úměra - čím mladší člověk, tím závislost vzniká rychleji.
Opravdu je tou hranicí jedna dvanáctka denně? S takovým kritériem by pak byl každý druhý alkoholik. Nejste trochu ve sporu s kardiology, podle kterých mírné pití alkoholu naopak prospívá?
Existují studie, které pozitivní účinky střídmého pití naznačují. Například letošní velká studie otištěná v časopise Lancet přináší doklady o tom, že mírná konzumace alkoholu může snižovat riziko infarktu myokardu. To je ale jediná výjimka, jinak je konzumace alkoholu prokazatelně rizikovým faktorem u všech onemocnění. Je ovšem otázka, do jaké míry můžeme některé závěry brát jako spolehlivé. Například tvrzení, že u abstinentů je riziko infarktu vyšší. Tito lidé mohou totiž abstinovat proto, že mají nějaké zdravotní problémy. Takový člověk má vyšší riziko infarktu kvůli tomu, že je nemocný, nikoliv proto, že nepije alkohol.
Vyšší riziko závislosti mají podle statistik lidé s náročnými profesemi, například zdravotní sestry, lékaři. Přibývá počet zdravotníků, kteří mají s alkoholem problém? Třeba kvůli tomu, že jich je na pracovištích málo, nestíhají, mají větší stres…
Dá se říci, že zdravotníci se na našich odděleních léčili odedávna. Už za dob, kdy na našem pracovišti působil Jaroslav Skála (zakladatel kliniky adiktologie u Apolináře - pozn. red.), bylo poměrně běžné, že se tu léčili lékaři a zdravotní sestry. I dnes tu léčíme poměrně dost zdravotníků, kteří mají problémy s alkoholem. Na každém oddělení, které tady máme, najdete minimálně jednoho lékaře nebo lékařku, kteří jsou závislí na alkoholu.
Je léčba závislých lékařů jiná než u ostatních pacientů? Jsou to vlastně vaši kolegové, byť z jiných nemocnic…
Samotná léčba se nijak neliší od léčby ostatních závislých pacientů. U lékařů ale řešíme dost specifický problém v návazné péči po skončení samotné léčby. Naše legislativa říká, že zdravotník s diagnózou závislosti musí abstinovat nejméně dva roky, než se může do zdravotnictví zase vrátit. To znamená, že by lékař nebo zdravotní sestra po skončení 13-17týdenní léčby měl ještě další dva roky zůstat mimo zdravotnictví. Jenže to je v době zoufalého nedostatku zdravotníků velký problém. Některé země řeší tento problém tak, že daný zdravotník se po léčbě se vrací zpět a starší kolega ho má na starosti.
Statistiky ukazují, že mezi alkoholičkami přibývají také ženy na mateřské dovolené nebo takzvané zelené vdovy, které řeší sociální izolaci. Máte v péči také nějakou takovou ženu, která řeší podobný problém?
Moje žena naštěstí úspěšně zvládala péči o dvě děti a nezačala pít (smích). Ale na našich odděleních takové pacientky máme čím dál častěji. Podobně jako u lékařek a u zdravotních sester, i tyto ženy mají společný problém. Tím je chronický stres, kdy člověk má pocit, že z jeho problému není úniku. Je pod tlakem konkrétní situace, ze které nemůže ani na chvilku vystoupit. Zatímco u náročných profesí to bývá ohromný pracovní a časový stres, u žen na mateřské bývá tímto problémem pocit sociální izolace a celkové vyčerpání z nových povinností. Dopady obou zdánlivě odlišných sociálních situací přitom mohou být velmi podobné.
