Před prvním sezením, na kterém pacient požije psilocybin, je důležitá příprava. Probírají se bezpečnostní pravidla. Terapeut ukazuje různé techniky, jak si během "tripu" například říct o pomoc. Pracuje se i se záměrem seance.
"Lidé mají často očekávání, že je to zázračně vyléčí nebo že se zbaví veškerých traumat a podobně. Ale takhle to nefunguje," říká vedoucí Centra výzkumu psychedelik v Národním ústavu duševního zdraví a spoluzakladatel psychedelické kliniky Psyon Tomáš Páleníček. Svá očekávání si lidé podle něj mohou představit jako cíl terapie. Důležitější je ale v tu chvíli záměr, což je cesta k tomuto cíli.
Poté následuje podání látky. "Doporučení většinou je, aby měli pacienti zavřené oči, dokonce aby si dali masku na spaní, a poslouchali hudbu," popisuje průběh sezení Páleníček. Hudební podkres se doporučuje klidnější. Ideální jsou různé druhy world music, klasická, meditační či elektronická hudba. Každý terapeut si svůj playlist sestavuje sám.
Prostor, kde se pacient pod vlivem psychedelik nachází, by měl být útulný a příjemný. "Místo by mělo vypadat zhruba jako obývací pokoj, ve kterém je postel nebo pohovka, květina, mírné, jemné světlo a barvy a samozřejmě křesla pro terapeuty," vysvětluje odborník. Člověk většinou leží nebo je v polosedu.
I nepříjemný zážitek může být užitečný
Riziko "bad tripu", tedy situace, kdy člověk po požití psychedelika zažívá velmi nepříjemný psychický stav, je podle Páleníčka v kontrolovaném prostředí malé. Neznamená to však, že by pacienti nemohli projít náročnou zkušeností. Odborník ale objasňuje, že ani nepříjemné zážitky nemusí mít negativní dopad, naopak mohou být přínosné.
Důležité je, aby na místě byl někdo, ideálně terapeut, kdo může pacientovi pomoci tyto momenty překonat a následně zpracovat. To je podle Páleníčka mimo terapie obtížné. Například pokud lidé používají tyto látky na večírcích nebo party, kde nemají žádnou odpovídající podporu.
"Náročný prožitek se tak snadněji může rozvinout do 'nekonečně dlouhého bad tripu'. Někdy následkem takovýchto zkušeností mohou přetrvávat i po intoxikaci nepříjemné stavy úzkostí či flashbacky (záblesky vzpomínek, znovuprožití dřívějších situací - pozn. red.)," popisuje.
Terapeuti před sezením pacienty učí, jak nepříjemné momenty zvládnout. "To, že se tam občas objeví v uvozovkách nějaký bubák, patří k té zkušenosti. Je otázka, jak si s tím člověk poradí," říká Páleníček. I tento poznatek je podle něj důležitý, neboť člověku řekne, čeho se bojí.
Do samotného zážitku se v rámci psychedelické terapie, kdy se pracuje s vysokými dávkami, pacientovi většinou příliš nevstupuje. Pouze pokud potřebuje podpořit, to může následovat i náročná práce.
Po zkušenosti člověk prožitek na několika sezeních probírá s terapeutem a snaží se jej zasadit do kontextu svého života a potíží. V případě práce s nižšími dávkami, při takzvané psycholytické terapii, naopak terapeut s pacientem rozsáhleji komunikuje i v průběhu sezení.
U lidí s bipolární poruchou může hrozit mánie
Kromě toho mají látky jako psilocybin i rychlý antidepresivní efekt, což může pacientovi ulevit od příznaků nemoci. "Objeví se prakticky hned, někdy druhý den. Trvá různě dlouho. Někdy také nenastoupí. Ale zkušenost tam je vždycky a dá se vždy psychoterapeuticky uchopit," dodává Páleníček.
Vědci látky zkoumají u mnoha různých poruch, nejvíce výzkumů je však u pacientů s depresí. U lidí s bipolární poruchou se zatím příliš netestuje. I zde už ale existují důkazy, že pro depresi související s některým z typů této nemoci může být psilocybin nadějnou formou léčby. Po užití ale hrozí riziko, že se objeví mánie, tedy zrychlené myšlení a hyperaktivita, v podstatě opak deprese, který však může být stejně zničující.
Jak ale upozorňuje Páleníček, riziko přesmyku z deprese do mánie u bipolárních pacientů hrozí pokaždé, když doktoři nasadí antidepresiva, která ji mohou vyvolat. Diagnóza schizofrenie pak léčbu psychedeliky zatím úplně vylučuje.
S použitím psychedelik v terapii se experimentuje od 60. let minulého století. Vědci v Národním ústavu duševního zdraví nyní pracují na výzkumu, kde srovnávají efekt psilocybinu a dalšího psychedelika ketaminu na lidech s rezistentní depresí, tedy takovou, která se nezlepšila klasickou léčbou.
Hledají pacienty, kteří neúspěšně prošli alespoň dvě předchozí léčby bez úspěchu a jsou v depresi déle než dva roky. V případě psilocybinu jde zatím pouze o výzkumné studie, nicméně ketaminem asistovaná terapie je již v Česku dostupná.
Kromě zmíněných látek se zkoumají i další psychedelika, například LSD. Jeho efekt je však trochu odlišný, v mozku například působí na vyplavování dopaminu. V budoucnosti by se díky tomu mohlo v nízkých dávkách používat například na léčbu ADHD, předpokládají vědci.
