Masivní nálety kůrovce zaznamenali na severu Čech především v prvních dvou teplých květnových dnech. Momentálně nejhůře na tom jsou podle Lesů ČR Lužické hory. "Pokud by se proti kůrovci nezasahovalo, během dvou let zlikviduje smrkové porosty v této oblasti," obává se tajemnice Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů Marie Růžková. Tvrdí, že kůrovec se v této lokalitě rozšířil především kvůli Národnímu parku České Švýcarsko.
Jeho správa se před dvěma lety rozhodla, že bude v národním parku kácet stromy kvůli kůrovci jen minimálně s výjimkou okrajových částí, kde park sousedí s hospodářskými lesy. Před rokem zanechala i toho, protože analýza ukázala, že šíření kůrovce je v okrajových částech parku srovnatelné jako v okolních lesech.
Mluvčí Správy Národního parku České Švýcarsko Tomáš Salov navíc vysvětluje, že pokud by mělo dojít k vykácení všech stromů napadaných kůrovcem, park by se výrazně proměnil. "Kdybychom kácení neomezili a pokračovali v asanaci běžným způsobem, tvořily by dnes 50 procent území parku holiny, což by bylo v rozporu s posláním národního parku," uvádí Salov.
V národních parcích platí přísné podmínky pro to, jak se zdejší přírodou zacházet. Zákon však zásahy proti kůrovci na většině území povoluje, zakázáno je to pouze v nejvíce chráněných oblastech.
V současnosti jsou tak na území parku rozsáhlé plochy suchých mrtvých smrků, u kterých hrozí, že spadnou a omezí například turistické cesty. Na několika místech se tak budou muset některé méně frekventované trasy uzavřít do doby, než stromy přirozeně popadají.
Katastrofa jako příležitost
"Tato katastrofa je příležitostí pro obnovu lesa. Čím bude druhově bohatší, tím bude i odolnější," komentuje to Tomáš Růžička z Agentury ochrany přírody a krajiny, podle kterého za kůrovcovou kalamitou stojí především to, že z minulosti jsou na mnoha místech jednodruhové smrkové lesy, a to i v místech, kde pro ně nejsou vhodné podmínky. Situaci navíc zhoršilo i dlouholeté sucho, které stromy oslabilo.
Růžková se však domnívá, že kvůli tomu, že národní park proti kůrovci aktivně nebojoval, se nyní škodlivý brouk rozšířil i do okolních lesů soukromých vlastníků. "Z jednoho kůrovcem napadeného stromu, pokud nebude pokácen a asanován, se může brouk rozšířit do deseti dalších stromů. V Českém Švýcarsku, které sousedí s Lužickými horami, skončili se zásahy proti kůrovci před dvěma lety. Letos jsou Lužické hory nejvíce postižené kůrovcovou kalamitou," stěžuje si Růžková.
To nakonec připouští i Růžička z ochranářské agentury. "Je možné, že se do okolních chráněných krajinných oblastí kůrovec rozšířil z oblasti národního parku, ale nelze to jistě říct," říká Růžička.
Podobný názor má i odborník na kůrovce Marek Turčáni z České zemědělské univerzity. "Rozhodnutí o ukončení zásahů proti kůrovcům jistě ovlivnilo území národního parku i blízké okolí, ale je třeba vidět i to, že problémy s kůrovcem na Děčínsku, Českolipsku a Liberecku jsou každoročně," vysvětluje Turčáni.
Ministerstvo životního prostředí se za národní park postavilo. Podle šetření České inspekce životního prostředí totiž správa dodržela všechna opatření, která mají šíření kůrovce zabránit. To, že by se lýkožrout nekontrolovaně šířit z území parku do okolních lesů, ministerstvo odmítá.
Kůrovec zvládne i desítky kilometrů
Podle dalšího odborníka na kůrovce Otakara Holušy z Mendelovy univerzity v Brně to však skutečně možné je. "Když už je někde ohnisko kůrovcové kalamity, samozřejmě se bude šířit. V ohnisku je několik miliard kůrovců, a když mají dobré podmínky, jako je sucho, větrno a blízké smrkové porosty, mohou se šířit rychle a daleko," popisuje Holuša. Podle něj mohou kůrovci v dostatečném množství zdolat i jinak zdravý smrk, a pokud v okolí nejsou smrky, mohou napadnout například i borovici.
Kůrovec je sice schopný doletět jen stovky metrů, maximálně jeden kilometr, pokud ale fouká pro něj vhodný vítr, může se přemístit až na vzdálenost deseti a více kilometrů. "V naší současné krajině mají ideální podmínky pro to se šířit i na desítky kilometrů," vysvětluje Holuša.
Chladnější a deštivější jaro zapříčinilo pomalejší vývoj a rozšíření kůrovce. Smrky, primární cíl lýkožroutů smrkových, jsou ale oslabené suchým a teplým počasím, které panovalo v letech 2014 až 2020. "Když je chladno, zpomaluje se dospívání kůrovce a zkracuje se období, kdy mohou žrát. Navíc čím je teplejší klima, tím více oslabený strom kůrovci 'voní' a tím více ho láká," upozorňuje Holuša. V teplejších letech zvládne kůrovec zplodit až čtyři generace potomků za rok.
Kůrovec nejčastěji napadá smrky starší 60 let, které jsou oslabené nevhodnými přírodními podmínkami. Smrk je vysokohorská dřevina a v české přírodě se nepřirozeně vyskytuje i v nadmořských výškách pod 500 metrů. "Podle zákona můžeme smrky kácet a zpracovávat po 80 letech růstu, což je i ideální období pro kůrovce, kterému staré stromy nejvíce chutnají," popisuje Turčáni.
Nejefektivnější k jeho zastavení by bylo vysazování lesů s více druhy stromů a smrk nechávat ve vyšších nadmořských výškách, kam patří. "Když už je kůrovec přemnožený, tak pomůže jenom důsledné vyhledávání napadených stromů, jejich pokácení a pak asanace odkorněním nebo chemicky," vysvětluje Turčáni, podle kterého soužití s kůrovcem bude stát mnoho námahy a finančních prostředků.
Podle Českého statistického úřadu v minulém roce vzrostlo množství těžby po kůrovcové kalamitě. "V loňském roce padl rekord v těžbě dřeva, dosáhla bezmála 36 milionů kubíků," zdůrazňuje ředitel odboru statistiky zemědělství Radek Matějka. Vloni se těžily především jehličnany, přičemž z 90 procent šlo o smrk. Nejvíce dřeva minulý rok vytěžili lesníci na Vysočině.
