Recenze - Historické drama Komorník režiséra Lee Danielse o sobě v úvodu tvrdí, že je inspirované skutečnými událostmi. Vychází totiž z obsáhlého článku ve Washington Post z roku 2008, jenž popisoval pozoruhodný životní příběh Eugena Allena, černošského sluhy z Bílého domu, který pracoval pod osmi americkými prezidenty.
Ve snímku, jehož děj se klene od dvacátých let devatenáctého století po obamovskou současnost, se hlavní hrdina v podání Foresta Whitakera z dobrých důvodů jmenuje Cecil Gaynes.
Inspirace realitou je tu skutečně jen mlhavá. Tvůrcům totiž postava submisivního komorníka pracujícího v hlavním mocenském centru Spojených států slouží jako metafora osudu afroamerické populace a jejího boje za zrovnoprávnění.
Důležitým bílým mužům nablízku
Rozmáchlá společenská freska, vyprávěná v časových skocích zestárlým hrdinou, je ve svém záběru hodně ambiciózní. Začíná na jižanské plantáži ve dvacátých letech, kde je malý Cecil bezmocným svědkem znásilnění své matky (Mariah Carey) a vraždy svého otce (David Banner) psychopatickým vlastníkem farmy (Alex Pettyfer).
Chlapce se ujme správkyně plantáže v podání Vanessy Redgrave, začlení ho do domácího služebnictva a udělí mu první mantru služebnické neviditelnosti, kterou tvůrci vztahují na úděl Afroameričanů po podstatnou část dvacátého století: Zní: místnost má vypadat jako prázdná, když se v ní nacházíš ty.
Návyky podřízenosti se Cecilovi posléze hodí v práci v luxusním hotelu, odkud si ho lidé z Bílého domu vyberou do týmu sloužícímu Dwightu Eisenhowerovi (Robin Williams).
Od té doby se zvláštní shodou okolností objevuje se svým tácem v přítomnosti amerických státníků podezřele často právě tehdy, kdy řeší nějaký z milníků afroamerické emancipace. Autoři se naštěstí nepokoušejí navodit dojem historické věrnosti a film stylizují spíše do poetiky mytické pohádky typu Forresta Gumpa.
Vzpomínky na hit Roberta Zemeckise posilují osudy druhé klíčové postavy filmu - Cecilova syna Louise (David Oyelowo). Ten se totiž od svého otce od mládí distancuje a stává se aktivním aktérem nejzásadnějších kapitol afroamerického boje za občanská práva.
Málem uhoří při neslavném útoku Ku-Klux-Klanu na autobus plný aktivistů, zapojí se do vznikajícího hnutí Černých panterů, kvůli nesouhlasu s jejich násilnými metodami se od nich včas odloučí a dá se na dráhu politicky angažovaného akademika bojujícího proti apartheidu.
Seriál Vyprávěj po afroamericku
Komorník mohl vyznít velmi jednoduše jako didaktická ideologická agitka, ale Lee Danielsovi se podařilo mnohým scénám dodat opravdovou emociální sílu.
Režisér se definitivně prosadil v Hollywoodu příšerným, urážlivě vypočítavým sentimentálním dojákem o obézní dospívající dívce s názvem Precious, ale v Komorníkovi svou tendenci k agresivnímu dryáčnictví drží povětšinou na uzdě.
V některých momentech sice i přes snaživou práci maskérů působí jeho film jako zhuštěná afroamerická verze seriálu Vyprávěj (snímek měl relativně malý rozpočet 25 milionů dolarů), v mnoha jiných chvílích ale prokazuje svůj režisérský talent.
Jedním z emotivních vrcholů filmu je brilantně sestříhaná montáž, v níž Daniels mixuje Cecilovu služebnickou rutinu na okázalém večírku s působivě inscenovanou sekvencí, v níž dav ponižuje jeho syna Louise a jeho přátele při jejich akci pasivního odporu v restauraci v prostoru vyhrazeném pro bílé.
A v rozumných mantinelech Danielse drží i chytře strukturovaný scénář Dannyho Stronga, který šikovně využívá dynamiky ve vztahu otce a syna a patos a sentiment dávkuje v míře ještě snesitelné. Tenhle mladý scenárista je mimochodem jasná vycházející hvězda branže. Na svém kontě má skvělé satirické drama HBO Prezidentské volby o zpackané prezidentské kampani Sarah Palinové a jeho schopností si všimli producenti blockbusterů, když nyní píše poslední dva díly Hunger Games a adaptaci bestselleru Dana Browna Ztracený symbol.
Podivný, ale svým způsobem příznačný je způsob, jakým jsou ve filmu ztvárnění američtí prezidenti. Na rozdíl od většiny afroamerických postav jsou vykresleni na hranici karikatury, jsou povětšinou obsazeni zvláštně proti typu (John Cusack jako Nixon, Alan Rickman jako Reagan) a vypadají obecně jako trochu směšní paňácové.
I to je ale zeitgeist dnešní Ameriky a odraz atmosféry v Hollywoodu, který se dnes v liberálním sebebičování vyžívá. Je skvělé, jak se za padesát let od doby Martina Luthera Kinga změnila Amerika, a patetická euforie z Obamova zvolení, která čiší ze závěru Komorníka, je ospravedlnitelná.
Kdyby ale Daniels zaútočil aspoň trochu kriticky a politicky nekorektně i do vlastních řad, byla by i jeho lehce školometská kronika boje za svobodu završená historickým vítězstvím bezesporu silnější.
