Recenze - Díky Kozímu příběhu už jsme od našich animátorů připraveni na nemalá zvěrstva, takže hlava se z Husitů vyloženě nezatočí. Přesto bychom se před touto podivnou pohádkou měli mít na pozoru.
Podle tvůrců sice není určena vyloženě dětem a rozhodně není jejím cílem vyučovat dějiny, jenže se obávám, že k ničemu jinému využívána nebude a chodit na ni budou výhradně rodiče s ratolestmi se záměrem vštípit jim něco o dějinách. Vždyť i když komediálně laděná, musíme se z ní přece dozvědět, kdo to byli Jan Hus, Jan Žižka a kdo samotní Husité. Nebo ne?
Kdepak, cílem Husitů je... ehm. Začnu jinak. Nemám ponětí, co má být cílem Husitů, ale jistě to ani zdaleka není výuka českých dějin. Bohužel se přesto nevyhnou jejich reflexi. Zvlášť když oslovují (chtě nechtě) především nejmladší publikum, je rovněž důležité zapřemýšlet, co dětem říkají.
Nejen fakticky, ale především morálně. Protože co jiného jsou pohádky než sborník morálních hodnot?
Lajdáctví za dvacet milionů
Vynechme zvláštní snahu o včlenění moderních rekvizit. Netuším, proč je Husiti mají. Možná to má být vtipné, nebo zajímavé, ale vzhledem k celkové ahistoričnosti na tom vlastně nesejde. V tomto ohledu tvůrci nekladou své fantazii meze a jakkoliv se těžko pátrá po důvodu, tón snímku policejní majáčky, letadla a tanky spíš stanovují, než narušují.
Popasujme se i s úmornými hudebními čísly a sexismem typickým pro celou českou kinematografii. Že prsa přes celé plátno a všudypřítomné sexuální narážky se nevyhýbají ani primárně dětskému filmu, je sice politováníhodné, ale jen to staví Husity mezi zástupy dalších. Toho fakáče si sice tvůrci možná mohli odpustit, ale těžko se hledá laťka vkusu někde, kde nebyla nikdy stanovena.
Zmínit musím ne jednoduchou, ale vyloženě nekvalitní a odfláklou animaci. V distribučních listech se renomovaný režisér a pedagog na FAMU Pavel Koutský přiznává, že primitivnost animace se nepokoušel zakrýt. Ovšem „záměrná jednoduchost" neznamená, že můžete rovnou měnit barvu oblečení postav během jedné scény, zapomínat jim dokreslovat části těl, nebo je rovnou nechat na plátně poblikávat, různě trhavě mizet a přeskakovat. To není stylizace, ale jen lajdáctví a naprostá neúcta vůči platícímu publiku. Tvrzení, že snímek vznikal řadu let a stál dvacet milionů, je humornější než libovolný vtip ve filmu.
Naučit Husa lhát
I kdybych tohle všechno prominul a zapomněl, pořád by byli Husiti ostudným dílem. Považte. Film vypráví o tom, že mistr Jan Hus nezemřel na hranici, ale byl zachráněn párem opilců a eskortován na ostrov Elba, kde šťastně dožil.
Jan Žižka ve skutečnosti nikdy neexistoval, šlo o jednoho z oněch opilců, který si ho vymyslel, čímž omylem vyprovokoval Husitské války. V čele stál jen tak dlouho, dokud ho jeho láska nepustila pod sukni. Pak se Žižky zbavil stejně, jako si ho vymyslel.
Jan Hus mluví, zpívá, rapuje a básní o tom, jak pravda musí vždy zvítězit. Ale nakonec s úsměvem dojde k závěru: „A víte co, kluci český? Dobře jste se z toho vylhali, takhle se to dělá!" Není ani tak problém s tím, že jsou tu v domnění vtipnosti dějiny překrucovány, ale že jsou před děti předkládány podobně morálně prohnilé postavy bez náznaku katarze.
V jakékoliv civilizované kultuře by nakonec Hus musel odvětit, že protagonistům sice vše vyšlo a skutečně si zachránili krk, což byla jediná motivace jejich činů, ale tohle prolhání se za štěstím přece není možné. Hrdinové by se káli, přiznali, omluvili a byli by napraveni. Ano, je to klišé, ale morální.
Zde je naopak pravdu milující Hus poučen, že lhát se vyplácí, pokud vede k příznivému důsledku. Tato morální perverze během filmu snad až fascinuje.
Pobuřují hloupostí
Je pochopitelné, že tvůrci se snaží vykroutit z toho, že snímek cílí na dětské publikum. Nejspíš by nás rádi přesvědčili, že jde o satirický pohled na dějiny pro dospělé, čímž by byla část výtek zrelativizována. To je ale leda z nouze ctnost, popřípadě nedostižný sen.
Stylizace, dlouhé scény založené na primitivním fyzickém humoru jak z Toma a Jerryho a hudební čísla plně využívají estetiku dětského filmu a bez skutečné ironizace těchto prvků dělají výsledek pro dospělého nesledovatelným. Jediný, kdo může takto koncipovaný snímek vstřebat, je dítě navyklé na tyto postupy a ochotné přijmout i jejich nižší standard.
Bizarní je, že se režisér kasá tím, že nelže jako Otakar Vávra ve své trilogii. Ne, to skutečně nelže. Otakar Vávra lhal z propagandistických důvodů. Husiti lžou z vlastní hlouposti, omezenosti, neschopnosti a nevůle vyprávět pravdivý, tedy trochu komplikovaný příběh.
A nemluvím tu o modernizaci, posunu ani zveličení, to vše lze považovat za legitimní vypravěčské postupy, ale o jádru sdělení, o reflexi skutečnosti. Zvlášť pokud by Husiti měli oslovit dospělé, by přece jejich karikatury musely být vysvětlitelné, musely by reagovat na realitu - ne jen být nahodile „humorné". Husiti však svou stylizaci vaří z vody a nestaví do kontextu, nejsou tedy kontroverzní a pobuřují leda právě tím, že jejich verze historie je zcela nesmyslná a k ničemu se nevztahuje.
Nejspíš všichni chápeme, proč Vávra potlačoval Husovu víru v boha. Po právu to odsuzujeme, ale umíme si vysvětlit, proč se k tomu uchýlil. V Husitech sotva postřehneme, že Hus byl vůbec kněz. Symbol skromnosti se po příjezdu do Kostnice shání po davu prahnoucím po jeho autogramech. To by bylo vtipné ve skeči České sody, postavené do kontextu a vypointováné tak, aby bylo jasné, že tvůrci takové chování odsuzují. V případě Husitů to prostě visí ve vzduchu a dítě, přeber si to samo. Dospělý, trp.
