Výhodou je tradice - za socialismu se Československo podílelo na programu Interkosmos a vědci konstruovali výzkumné sondy Magion. Nyní už však nejde ani tak o vědu, jako o skutečný byznys. Na něm se podílí přibližně 150 podniků a ústavů, které se letos dělí o státní dotace ve výši 1,7 miliardy korun. Ty se k nim dostávají oklikou přes Evropskou kosmickou agenturu.
"Do budoucna nám nejde o jednotlivé subsystémy či malé družice, ale satelity o váze kolem 100 kilogramů. Ty představují jinou kvalitu a vyžadují daleko větší schopnosti. Přechod založený na integraci práce více domácích dodavatelů se nám docela daří. Máme přitom podporu z Evropské kosmické agentury, spolupráce s ní je výhodnější než s cizími firmami, které mají vlastní zájmy," říká Václav Kobera, ředitel kosmických aktivit a nových technologií na ministerstvu dopravy.
Kosmický smeták
Nejde však jen o váhu, ale hlavně o to, co české satelity dokážou. Pouze šestikilogramová družice označovaná poněkud krkolomnou zkratkou VZLUGEM, kterou dokončuje pražský Výzkumný a zkušební letecký ústav, například bude lokalizovat a zkoumat objekty na oběžné dráze, které by mohly ohrožovat kritickou infrastrukturu, třeba špionážní družice. Měla by dokázat rozpoznat, co taková družice z výšky sleduje. V příštích letech na ni navážou další družice, které budou umět u cizího satelitu zasprejovat kameru nebo ho celý ochromit, třeba přestřižením kabelů. V krajním případě jej zachytit a nasměrovat do atmosféry, kde by shořel.
Výzkumný a zkušební letecký ústav podle svého generálního ředitele Josefa Kašpara uvažuje jak o vlastním vývoji těchto ve své váhové kategorii ojedinělých kontaktních družic, tak o prodeji klíčového řídicího systému jiným výrobcům kosmické techniky. "Takové družice budou využitelné nejen v oblasti obrany, reagujeme tím současně na nutnost odstraňovat nefunkční satelity a kosmické smetí," dodává Kašpar. Právě odpad na oběžné dráze považuje za vážný problém astronom Jiří Svoboda z Akademie věd, který říká, že jeho hromadění již komplikuje vypouštění nových raket a družic.
Podle vedoucího projektu VZLUGEM Róberta Šošovičky se testovací mise bude skládat ze dvou družic vyslaných současně. Jedna z nich se bude chovat pasivně - bude představovat nebezpečný objekt -, druhá ji bude sledovat. Oba satelity vzlétnou společně na přelomu let 2026 a 2027 a jedním z kandidátů na jejich vypuštění je raketa americké firmy SpaceX. Projekt technicky navazuje na předchozí družice, zejména na VZLUSAT‑2, která se před před dvěma lety stala první domácí družicí, jež z oběžné dráhy pořídila snímky Česka ve vysokém rozlišení.
Vojenské zaměření má mít i projekt, který připravuje Brno Space Cluster. Půjde o družici Drak pro Ukrajinu. Bude vybavena kamerou s vysokým rozlišením a z ní získaná data umožní přesně detekovat pohyb ruské vojenské techniky a umožní Ukrajině, aby se mohla lépe připravit na budoucí nebezpečí. Šifrované a před zneužitím chráněné údaje poslouží i při obnově válkou zpustošené země.
Na financování mise se mají podílet jak státní, tak komerční instituce a paralelně poběží crowdfundingová kampaň. Aby družice vzlétla do vesmíru, je potřeba sehnat více než 150 milionů korun. "Ačkoli se to zdá jako velká částka, podobně výkonné družice jsou obvykle desetkrát dražší," dodává k projektu Petr Kapoun, předseda představenstva Brno Space Cluster.
Z Brna na Měsíc
České kosmické firmy - jak právě ukázala jejich prezentace na listopadovém sedmém ročníku festivalu Czech Space Week - se nyní zapojují do programů týkajících se vesmírné dopravy, životního prostředí i obrany. Vedle spolupráce s Evropskou kosmickou agenturou mají podle generálního ředitele agentury CzechInvest Jana Michala zájem i o spolupráci s Izraelem a o kontrakty v zemích Severní Ameriky a Afriky.
Příkladem je brněnská společnost TRL Space, založená zmíněným Petrem Kapounem, která letos se 60 zaměstnanci plánuje obrat ve výši 159 milionů korun. Jádrem její dvanáctikilogramové družice Troll, která odstartuje počátkem příštího roku, je opět speciální kamera, tentokrát pro civilní sledování Země.
Firma hodlá získané údaje prodávat, zájem už má Česká inspekce životního prostředí. "Díky této pokročilé technologii budeme schopni zpřesnit naši dozorovou činnost a odhalit protiprávní poškozování životního prostředí, o kterém bychom se jinak ani nemuseli dozvědět," vysvětluje šéf úřadu Petr Bejček. Konkrétně má jít o pomoc při potírání nelegálního ukládání stavebních odpadů a informace o kácení lesů nebo znečišťování vodních toků.
Obdobu satelitu Troll v Brně chystají i pro Afriku. Spolu s rwandskými vědci společnost TRL Space staví satelit, který začne sledovat zemědělství, dopady klimatických změn a pomůže chránit přírodu včetně volně žijících goril.
Kolem roku 2030 pak chystá vlastní misi k Měsíci. V tomto případě opravdu velká, 120kilogramová družice LUGO by měla při jeho obletech na dálku zkoumat jeskyně a lávové dutiny pod měsíčním povrchem. Tedy místa chráněná před radiací a meteority, kde by jednou bylo možné budovat stálé základny. To by usnadnilo kolonizaci a těžbu tamních surovin - kovů, vodního ledu nebo získávání izotopu helia 3, paliva pro chystané termonukleární reaktory a raketové motory.
Domácí firmy, respektive v Česku fungující pobočky zahraničních společností, léta dodávají také důležité komponenty do kosmických zařízení Evropské kosmické agentury. Například společnost S.A.B. Space se podílela na vesmírném teleskopu Plato.
Česká stopa je patrná i u zatím největší mise Evropské kosmické agentury, loni vypuštěného šestitunového satelitu Juice, který od roku 2031 začne zkoumat ledové měsíce u planety Jupiter. V tomto případě odborníci z Akademie věd vyvinuli napájecí systém, který bude ze Slunce získávat energii pro měření elektrických proudů indukovaných tekoucí vodou pod zamrzlými oceány zkoumaných měsíců. Kromě toho navrhli měřič rádiových a plazmových vln v okolí Jupiteru a podíleli se také na jeho konstrukci.
Znejistělá Ariane
Česká firma, konkrétně klatovská ATC Space, je zase jedním z kontraktorů při konstrukci evropské rakety Ariane 6, která v létě odstartovala k prvnímu letu. ATC Space pro ni dodává speciální hliníkové konstrukce pro připevnění pomocných motorů k tělu rakety a sady frézovaných hliníkových dílů pro hlavní část rakety.
Má jít o obchod po celou dobu výroby nové rakety, která se zatím odhaduje na dalších 25 let. Přičemž roční objem dodávky v dnešních cenách představuje asi 5,5 milionu eur.
Jenomže budoucnost Ariane 6 není tak skvělá, jako když se před patnácti lety začala ve Francii projektovat. Mezitím se objevila konkurence v podobě Muskovy společnosti SpaceX, která prostřednictvím Falconu 9 vynáší náklady do vesmíru levněji.
"I tak věřím, že Ariane 6 je dobrá raketa a že bude o ni zájem," řekl Ekonomu jeden z manažerů ATC Space Aleš Homolka. Argumentuje hlavně dlouhodobou spolehlivostí raket Ariane, což se promítá i do nižších sazeb pojišťoven, které při startech pojišťují drahé satelity. Protože však vývoj Ariane 6 má čtyři roky zpoždění, řada možných zákazníků už nechtěla čekat a dala přednost Muskovým nosičům. Včetně Evropské agentury pro meteorologické družicové snímání, a to při vypuštění její nejnovější družice MTG‑S1 v příštím roce.
Zatím však má Ariane 6, jejímž hlavním výrobcem je letecká společnost Airbus, předběžně nasmlouváno devět až jedenáct startů ročně. Lidé kolem ní i dodavatelé počítají s tím, že unijní vědecké instituce, komerční firmy a hlavně armády jednotlivých evropských zemí budou v rámci snahy o udržení přístupu Evropy do kosmu preferovat ryze evropskou raketu.
"Evropská komise to pokládá za strategické téma, protože se ve všem nemůžeme spolehnout na ostatní. Například v případě komunikačních a navigačních satelitů, třeba u plánované konstelace IRIS2, která bude mít stovky družic," zdůrazňuje ředitel kosmických aktivit Václav Kobera.
Podle Joshuy Posanera, specialisty na vesmír a obranu v serveru Politico, konstruktéři Ariane 6 před lety učinili fatální chybu, když odmítli vsadit po vzoru Muska na znovupoužitelné rakety. Aleš Homolka nicméně připomíná, že namáhané části opakovaně používaných nosičů, zejména kolem motorů, se musí už po několika startech vyměňovat. K tomu Airbus již projektuje i opakovaně použitelný nosič, který by se měl objevit do deseti let. Také do něj chce klatovská společnost ATC Space svoje komponenty dodávat.
Zásadní změnu v byznysu kolem vynášení satelitů nicméně může přinést nová Muskova raketa Starship. Ta by už za dva či tři roky měla podle prohlášení společnosti SpaceX začít vynášet na oběžnou dráhu kolem Země až 150 tun na jeden let. Čímž by se zlevnila kilogramová cena vynášeného nákladu z dnešních 1500 až 4500 na pouhých sto dolarů. K tomu podobnou raketu plánuje Čína.
Evropa s USA a Čínou může držet krok jen díky těsné spolupráci jak při konstrukci velkých satelitů, tak raketové techniky. S novým nosičem se může zapojit dokonce do závodů o ovládnutí vesmírných surovinových zdrojů, stále jí však chybí vlastní kosmická loď k vynášení lidí na oběžnou dráhu Země. Zatím Evropská kosmická agentura pro náklady uvažuje jen o bezpilotním znovupoužitelném stroji Space Rider.
