Konec se blížil. Morava povstala, Česku dál vládli nacisté

Jan Gazdík Jan Gazdík
1. 4. 2015 14:11
Před 70 lety byl protektorát rozdělen na dvě části. V Česku vládl teror nacistů, na Moravě sílilo partyzánské hnutí. V brzkou porážku Hitlera věřil málokdo.
Vypálený Juříčkův mlýn u Leskovce na Vsetínsku, kde rodina Juříčkových skrývala partyzány. V noci na 3. dubna 1945 obklíčila mlýn stovka gestapáků.
Vypálený Juříčkův mlýn u Leskovce na Vsetínsku, kde rodina Juříčkových skrývala partyzány. V noci na 3. dubna 1945 obklíčila mlýn stovka gestapáků. | Foto: Archiv Jaroslava Čvančary

Praha - Do definitivní porážky německého nacismu zbývaly před 70 lety už jen týdny. V okupovaném Protektorátu Čechy a Morava však vládl teror. A dokonce se stupňoval.

"Nacisté měli moc stále pevně v rukou - bez ohledu na blížící se východní či západní frontu. Na Slovensku už byla Rudá i rumunská armáda, včetně československého armádního sboru v Sovětském svazu, ale tady se nic moc neměnilo. Jako kdyby to nacisté neměli spočítané. Odbojáři v Čechách a na Moravě zažívali dál velmi krušné chvíle," popisuje jeden z předních expertů na období druhé světové války Jindřich Marek z Vojenského historického ústavu.

Mělo to několik důvodů: Na území protektorátu byly soustředěny značné ozbrojené síly nacistického Německa. Jen na území Čech se nacházelo několik výcvikových prostorů - například elitních jednotek SS. Třeba ten největší v prostoru Hradištko-Benešov-Neveklov, anebo i v Milovicích.

Odbojářům bylo jasné, že z benešovského cvičiště může 35 000 po zuby ozbrojených esesmanů kdykoliv vyrazit na Prahu. A dosáhli by jí do několika hodin.

Pražskou vojenskou posádku tvořilo kromě toho dalších 30 000 vojáků, včetně letectva v Ruzyni či Kbelích. "Na potlačení povstání měli tedy nacisté k dispozici minimálně sto tisíc dobře vycvičených mužů ve zbrani, jimž domácí odboj nemohl v žádném případě čelit. Handicapován byl i tím, že neměl dobré spojení s Východem ani Západem," dodává Jindřich Marek.

Ústup spálenou zemí

Ke stupňujícím se represím nacistů přispěl rozkaz německého státního ministra pro Čechy a Moravu K. H. Franka, takzvaný "ARLZ" - Auflockerung (uvolnění), Räumung (vyklizení), Lähmung (ochromení), Zerstörung (zničení) - vydaný koncem roku 1944. "Jednalo se o ústupový plán, po jehož ukončení tu měla zůstat jen spálená země se zlikvidovaným či do Německa odvezeným průmyslem a vyvražděnou inteligencí, odbojáře pochopitelně nevyjímaje," říká historička Miroslava Poláková.

Popravovalo se tedy až do posledních dnů války a ničilo se vše cenné, co se nedalo odvézt. V Mauthausenu tak bylo 9. dubna 1945 narychlo zplynováno 217 českých odbojářů vězněných původně v brněnských Kounicových kolejích, jejichž "kapacita" už nestačila na rozsáhlou masovou vraždu.

Koncem dubna a ještě 5. května 1945 komanda SS vypálila a vyvraždila moravské osady Ploštinu, Prlov či Javoříčko. I dnes - po 70 letech - není možné bez pohnutí číst záznamy o nelidském týrání a upalování vesničanů, kteří se postavili na odpor nacistům anebo pomáhali partyzánům.

Týdny před koncem války to tedy v Čechách a na Moravě vypadá podle historika Marka následovně:

Rudá armáda se blíží k hranicím Moravy, kde i kvůli tomu sílí partyzánské hnutí a shazují se tam zbraně... Naopak v Praze, kde se očekávalo finální revoluční vystoupení, a stejně tak v Plzni s obrovským průmyslovým potenciálem se nic takového neděje.

Zbrojovky v Praze či Plzni vyrábějí i dva měsíce před koncem války naplno a nikdo zatím neví, kdy přesně válka skončí. Nelze tedy Spojencům vyčítat, že české zbrojovky bombardovali ještě na samém konci světového konfliktu. Včetně Záluží u Mostu, kde stále fungovala jedna z posledních německých rafinerií pohonných hmot.

Wehrmacht i jednotky SS sice prchají před Rudou armádou na Východě či západními mocnostmi na Západě, ale v českém prostoru jsou i těsně před koncem války "na koni". "A v jeho sedle se drží pevně. Svědčí o tom i rozsáhlá protipartizánská operace na Moravě Tetřev, na níž se podílelo 13 000 vojáků. Morava se tak vlastně stala přífrontovým pásmem s obrovskou koncentrací nacistických vojsk. A Čechy? Tam je odboj bez spojení a beze zbraní a s desetitisíci vojáky ve výcvikových prostorech. Pro tehdejší situaci tudíž nenalézám jiné slovo než tristní," srovnává Jindřich Marek.

Jednotka Srp a kladivo. Jedna z prvních partyzánských jednotek v českých zemích vytvořených na jaře 1943 na Příbramsku a Dobříšsku.
Jednotka Srp a kladivo. Jedna z prvních partyzánských jednotek v českých zemích vytvořených na jaře 1943 na Příbramsku a Dobříšsku. | Foto: Archiv Jaroslava Čvančary

Čekání, kdo osvobodí Prahu

Demokratický, ale i komunistický odboj propadl v posledních měsících roku 1944 představě, že válka skončí ještě týž rok. Odbojáři proto spontánně zvýšili svoji aktivitu, avšak stále silné gestapo s důmyslně budovanými volavčími sítěmi agentů-provokatérů tvrdě zasáhlo: rozbilo celostátní vojenskou organizaci Obrana národa generála Zdeňka Nováka, začalo drtit i komunistický odboj.

Gestapo zasáhlo i proti velení hasičů, které - v předtuše porážky nacismu - nařídilo vytvářet zásoby pohonných hmot pro případ povstání. Hasiči dokonce zorganizovali v přípravách na povstání několik velkých, nacisty povolených protipožárních cvičení. "Odboj v Čechách a na Moravě tak dostával v samém konci války ránu za ranou," konstatuje historik Marek.

Už tehdy bylo jasné, že vliv Sovětského svazu po válce v Československu velmi zesílí a že Rudá armáda obsadí alespoň polovinu republiky. A jak historici připomínají, například pro Poláky či Jugoslávce nebyl Sovětský svaz spojencem... avšak pro Čechoslováky ano.

Marek proto říká: "Šlo o období zoufalého čekání a doufání, kdo osvobodí Prahu první - zda Američané, či naopak Sověti... a bylo to doufání v atmosféře mimořádně krutého nacistického teroru, bez ohledu na blížící se jasnou porážku třetí říše."

Za jeden z největších a v Česku velmi rozšířených mýtů historici považují ten o Jaltské konferenci, kde se mělo údajně rozhodnout, že americká vojska se zastaví na čáře Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice. V Jaltě se ale ve skutečnosti mluvilo o Polsku, Bulharsku a Řecku, jehož osvobození sovětský diktátor Stalin západním mocnostem přepustil.

O Československu nepadla ani zmínka z jednoho prostého důvodu: exilová vláda prezidenta Edvarda Beneše byla jako jediná zadobře s Moskvou, Londýnem i Washingtonem. A ani jedna mocnost tudíž nechtěla vyvolávat jednání o poválečném uspořádání v Československu, natož o tom, kam až americká či sovětská vojska při jeho osvobozování postoupí.

Handicap tuzemského odboje

Podtrženo a sečteno: Nacisté disponovali v Protektorátu Čechy a Morava ještě dva měsíce před svou totální porážkou ohromnou vojenskou silou. Zatímco jakkoliv hrdinský a obětavý domácí odboj, jemuž pomáhaly paravýsadky ze Západu i Východu, měl zbraní - ve srovnání s protivníkem - minimum.

Spojení na Východ se kromě toho omezovalo jen na kontakty parašutistů s partyzánským štábem prvního či čtvrtého Ukrajinského frontu, což vylučovalo řešení zásadních politicko-vojenských, natož poválečných problémů a otázek.

Prozápadně orientovaná odbojová organizace Rada tří měla sice díky parašutistům vycvičeným ve Velké Británii spojení s Londýnem, avšak v okamžiku, kdy prezident Beneš naplánoval a uskutečnil svůj návrat do vlasti přes Moskvu, to přestalo platit. V závěru války tedy chybělo dostatečně kvalifikované politické spojení i se Západem.

Odboj se ocitl v izolaci. Na rozdíl od francouzských, italských či polských odbojářů, kteří své kroky koordinovali s postupujícími vojsky protihitlerovské koalice. Tohle byl největší handicap československého odboje, jakkoliv se do něj podle dokumentaristky Marie Hrošové zapojily například na Moravě v partyzánské brigádě Jana Žižky stovky partyzánů (v konci války šlo o 1300 partyzánů v šestadvaceti oddílech, kteří operovali v Beskydech, Vizovických vrších až po okres Uherský Brod) a další stovky jejich pomocníků ze samot, osad, vesnic či městeček.

"A pomáhali partyzánům či parašutistům bez ohledu na to, že za svou nezištnost a hrdinství dopláceli vyvražděním svých rodin pouhých pár týdnů před koncem války," připomíná historička Miroslava Poláková.

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Brémy podlehly Frankfurtu 0:3, Pavlenka inkasoval po 342 minutách

Fotbalisté Brém v dohrávce 24. kola německé ligy podlehli Frankfurtu 0:3 a zůstali na předposledním místě tabulky. Brankář Jiří Pavlenka byl v bundeslize překonán po 342 minutách, celý zápas za domácí Werder odehrál i krajní obránce Theodor Gebre Selassie.

Brémy prohrály poprvé po třech ligových zápasech a ztrácí dva body na šestnáctý Düsseldorf, který drží barážovou pozici. Eintracht zvítězil podruhé za sebou a poskočil na 11. příčku.

Domácí si v úvodním poločase vytvořili víc nebezpečných šancí než soupeř, ale brankář Trapp zneškodnil dalekonosnou ránu Klaasena nebo Selkeho pokus z úhlu.

Druhé dějství jasně patřilo Frankfurtu. V 61. minutě si na Kostičův centr naskočil Silva a přesnou hlavičkou překonal Pavlenku. Reprezentační gólman podruhé inkasoval v 81. minutě z rohu od nepokrytého Ilsankera a hostující náhradník ještě v poslední minutě uzavřel skóre hlavou.

Hráči Werderu potvrdili pozici nejhoršího domácího týmu německé ligy, v aktuální sezoně na Weserstadionu ze 14 utkání získali pouhých šest bodů a vyhráli jen v září nad Augsburgem (3:2).

před 2 hodinami

V případě Maddie McCannové, jež zmizela před třinácti lety, je podezřelý Němec

Němečtí vyšetřovatelé podezřívají z vraždy britské dívky Maddie McCannové, která zmizela před 13 lety při rodinné dovolené v Portugalsku, 43letého muže z Německa. Vyšetřování otevřelo státní zastupitelství v Braunschweigu, informoval dnes Spolkový kriminální úřad. Podezřelý, který byl už v minulosti podle agentury DPA vícekrát trestán kvůli sexuálním deliktům i na dětech, si v současnosti odpykává víceletý trest ve vězení.

Tehdy tříletá Madeleine McCannová zmizela v květnu 2007 z apartmánu v turistickém komplexu v Praia da Luz u jihoportugalského města Lagos v regionu Algarve. Její rodiče byli tehdy na večeři v blízké restauraci. O osud dívenky se zajímala média na celém světě. 

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

Anderson, Ozon, McQueen. Festival v Cannes zveřejnil výběr filmů pro letošní ročník

Nové filmy amerického režiséra Wese Andersona, francouzského Françoise Ozona či britského Steva McQueena jsou součástí oficiálního výběru 56 snímků pro letošní ročník mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Filmový svátek se letos v květnu nekonal kvůli koronavirové pandemii, pro snímky je ale zařazení na jeho program prestižním oceněním, uvedla agentura AFP. Žádný český film se do výběru neprobojoval.

Na seznamu oficiálního výběru se nachází Andersonův film The French Dispatch (Francouzská spojka), Ozonův Eté 85 (Léto 85), britský filmař Steve McQueen má ve výběru snímky hned dva - Lovers Rock (Skála milenců) a Mangrove (Mangrovník).

Žádný český film v letošním oficiálním výběru festivalu nefiguruje. Ze zemí střední a východní Evropy zde mají své zástupce pouze Litva (film Soumrak režiséra Šarunase Bartase) a Bulharsko (snímek Únor od režiséra Kamena Kaleva).

Zdroj: ČTK
Další zprávy