Brno - Padni komu padni. Po únoru 1948 bylo zapotřebí umlčet všechny nepřátele "pracujícího lidu" a pokud se proti novým pořádkům ozvali třeba mladiství, skončili ve vězení i oni.
Mnohdy stačilo málo. Například vytisknout protistátní letáky.
Na tuto nepříliš známou kapitolu české historie ukazuje výstava Ústavu pro studium totalitních režimů s názvem Zkouška odvahy, která je po Litomyšli a Praze v současnosti k vidění v Brně.
"Podle archivních záznamů bylo v Ústavu pro mladistvé v Zámrsku, v Ústavu pro mladistvé dívky ve Lnářích a v okresních soudních věznicích mezi lety 1948 až 1953 vězněno celkem asi 200 osob odsouzených za vlastizradu," řekl Aktuálně.cz Ondřej Bratinka z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Bratinka dodal, že i po roce 1953 byli mladiství nepřátelé režimu perzekvováni, ovšem už v daleko menší míře, spíše v ojedinělých případech.
Zůstali jsme ničím. Po celý život
Kromě trestních paragrafů se oblíbenou formou trestu stala společenská diskriminace, například zákaz studovat.
"Nechceme se srovnávat s dospělými politickými vězni. Jen chceme upozornit na to, že jsme byli vytrženi ze školních lavic a většina z nás už se k maturitě nikdy nedostala. Dospělí vězni už něčím byli - vyučení, študovaní. I když jim ze začátku taky byla souzena dělnická lopata, postupně se to zlepšovalo," uvedl Jiří Kopřiva, který si v letech 1950 až 1952 odpykal dvouletý trest za vlastizradu.
"My jsme byli ničím, když nás zatkli, a zůstali jsme ničím po celý život," dodal Kopřiva.
Děti sedláků i skauti
Ondřej Bratinka z Ústavu pro studium totalitních režimů uvedl, že mladiství se dopouštěli "vlastizrady" například v rámci studentských iniciativ, letákovými akcemi proti komunistické straně nebo aktivním bojkotem Československého svazu mládeže.
Na vesnicích se protirežimními aktivisty stávaly i děti sedláků, kteří při kolektivizaci přišli o svůj majetek. Mladí političtí odpůrci roznášeli po vsích letáky nebo se snažili různou formou zastrašit místní funkcionáře KSČ.
Vzpomínka na výslech
"Po skončení výslechu přišel tatínek a já jsem mu musel v přítomnosti mladýho estébáka říkat do očí svou trestnou činnost. Ten estébák mi napovídal a vždycky dodal, jaká je za to sazba, celkem toho bylo tak asi na sto let. Když jsem skončil, dodal: 'A to všechno mu dělnická třída odpouští.' Žili jsme v určité naději, že to opravdu bylo nějaké gesto a že je to doopravdy. Akorát jsem se obával, že za to budou něco chtít. Jenže počkali až do šestnáctého září, kdy nás pozatýkali definitivně."
Miroslav Matějka o výslechu u Státní bezpečnosti
"Svébytnou a originální skupinou byli skauti, u nichž je oprávněné mluvit o odbojové činnosti," řekl Aktuálně.cz Bratinka. Dodal, že skauti například shromažďovali zbraně a vysílačky nebo převáděli přes hranice agenty.
"V drtivé většině případů ovšem mladiství pouze participovali na akcích připravovaných dospělými a posléze se svezli v procesu s nimi," vysvětlil Bratinka. Jednou z výjimek byla Odbojová skupina Jana Masaryka v Brně.
U výslechů je i bili
Než byli mladiství odsouzeni, prošli si velmi podobnými vyšetřovacími metodami jako dospělí političtí vězni. Vyšetřovatelé je například při výsleších zcela běžně bili anebo jim vyhrožovali, že potrestají i nejbližší členy jejich rodiny.
Soudy mladistvým nejčastěji udělovaly tresty ve výši 2,5 až tři roky vězení, výjimkou byly tresty nad deset let.
"V nápravných zařízeních pro mladistvé byli převychováváni prací v zemědělství, na stavbách, v uhelných dolech a ve fabrikách. A také povinnými politickými školeními," řekl Ondřej Bratinka z Ústavu pro studium totalitních režimů.
