Roverské skály na Kokořínsku jsou odlehlou oblastí plnou pískovcových skal a převisů. I proto si je oblíbili trampové, kteří zde vybudovali přes sto tábořišť. Jenže dříve klidné místo je nyní předmětem vyhroceného sporu. Kempy stojí na místě nelegálně a ochranáři je postupně likvidují, včetně těch drobnějších. Aktivisté na jedné straně je kritizují za to, že rozvoj táboření v chráněné krajinné oblasti vůbec dopustili. Z druhé strany létají slova o práskačství a stížnosti, že zásahy proti trampům jsou příliš plošné.
Na stranu zastánců kempů se postavila i skupina vědců z Akademie věd. Stanovisko, které podepsalo 27 odborníků, dala dohromady historička vědy Michaela Nohejlová Zemková, která spolupracuje s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy a Akademií věd. "Kokořínské lesy jsou umělé, nejde o panenskou divočinu. Lidé, kteří zde táboří, jim pomáhají," říká.
Ochránci přírody v posledním roce likvidují tábořiště na Kokořínsku. Vy se tamních trampů zastáváte, dokonce jste iniciátorkou prohlášení, ve kterém proti ničení tábořišť protestujete. Co vás k takové akci vedlo?
Důvodů je víc. Pobyt v přírodě způsobem, jak to dělávají trampové, je ojedinělý zážitek, který upevňuje lidský vztah k přírodě. A to úplně jiným způsobem, než když se člověk doveze autem na parkoviště, sedne si do restaurace a podle aplikace si najde stezku.
Další z důvodů je, že trampský management na Kokořínsku považují botanikové i ochranáři za přínosný. Kokořínské lesy jsou umělé, skutečně nejde o žádnou panenskou divočinu. Příroda je zde naopak přesycená živinami a je potřeba odstraňovat dřevní hmotu z lesa. V tomto fungují lidé, kteří tam táboří, úplně automaticky. Lesy jsou tím pádem přirozeně udržované. Bez toho by z něj vymizely spousty vzácných druhů.
A třetí důvod je, že spor je vedený velice negativní cestou, řekněme až fašizující rétorikou jednoho jedince, který se rozhodl, že proti trampům bude vystupovat. Cíleně byl vytvářen mediální obraz trampského fungování v přírodě takovým způsobem, aby vypadal špatně. Zejména zdůrazňováním několika opravdu negativních případů trampských kempů, které jsou ale jen třeba tři ze sta.
Jedním z hlavních odpůrců kempů je publicista a aktivista Ivan Brezina. Podle něj táborníci přírodě škodí, například tím, že jejich ohně poškozují pískovcové skály. To podle vás není problém?
Mezi spoluautory našeho prohlášení jsou jak geologové, tak archeologové. Očazení skal ohněm je nijak nepoškozuje. Navíc tam jsou ohniště založena v takové vzdálenosti, aby nečadila dovnitř. Očazených skal tam není až tak moc. Zásadní ale je, že pod těmi převisy žili naši předkové už v mezolitu, ohně tam hoří tisíce let.
Ve stanovisku také píšete, že ničení tábořišť může být kontraproduktivní. A to právě proto, že jde o dlouhodobě zavedená místa.
Ano, stačí se podívat do Českého ráje, kde před časem zakázali mnoho do té doby funkčních tábořišť. A nyní tam divoce vznikají ohniště na naprosto nechráněných a nevhodných místech.
Shodnou se ale na tomto vědci? Jako první protestovali proti táboření na Kokořínsku právě vědci, a to když v roce 2008 upozornili zástupci Vlastivědného muzea v České Lípě, že trampové svými zásahy ničí archeologická naleziště.
Myslím, že tam jde spíš o osobní naladění a o to, jestli dotyčný zná někoho z komunity, nebo ne. Neděje se nic takového, že by trampové rozkopávali zem a ničili naleziště. Nejvíce devastující je pro převisy eroze. Ale tím, že jsou zabydlené, tak je tam často nějaká protierozní bariéra, která nález naopak chrání. Navíc v době, kdy se spor začal rozpoutávat, osvícenější trampové roznášeli letáčky, ve kterých ostatní nabádali, aby nekopali hluboké díry.
Každopádně sami v prohlášení píšete, že stavby typu kempu Bombastic, kdy si někdo postavil v lese plnohodnotný srub za pomoci montážní pěny, na Kokořínsko nepatří. Jaká místa by tedy měla zůstat?
Když jsou lavičky a ohniště pod převisem, je tam trampský zápisník, kde si člověk za deště počte, kdo a kdy tam před ním byl, tak je to milá věc. Společenství lidí, kteří chodí do Roverek, je myslím velice kultivované. Pokud jsem se setkala s někým, kdo kultivovaný nebyl, tak to nebyli trampové, ale lidi, kteří si místo našli v aplikaci a šli tam popít. Hranice je ale často neostrá.
I ředitel správy CHKO Ladislav Pořízek říká, že problémovější než trampové jsou "buřťáci". Tedy běžní turisté, kteří mají s pobytem v přírodě menší zkušenosti a kterých v poslední době přibývá. Podle něj za sebou nechávají nepořádek a dělají ohniště na nevhodných místech, což se dříve nestávalo.
Je pravda, že jsme byli jednou v Roverkách v zimě za škaredého počasí, kdy strašně foukal vítr a nenašli jsme jediný volný převis. A u těch lidí bylo vidět, že to nejsou klasičtí trampové. To byli paďouři (trampský slangový výraz pro turistu, který se neumí chovat v přírodě, pozn. red.). Je to proto, že před časem neznámá osoba vybudovala stránku Trampské kempy, kde vyzradila polohy jednotlivých tábořišť.
Na trampství je krásné to, že si člověk ten převis najde sám, to je to skutečné dobrodružství. Když vás tam dovede aplikace a ještě si cestou třikrát zkontrolujete na radaru, jaké bude počasí, abyste náhodou cestou nezmokl, tak to je fakt paďourství toho nejhoršího ražení.
Lidé, kteří tam přijedou vlakem, všechno si přinesou i odnesou na zádech, přírodu nepoškozují. Mnohem víc ji poškozují sváteční turisté, kteří tam najedou zase podle aplikace. Na místě tedy zavládl nějaký uměle vyvolaný overtrampismus, který ovšem nezpůsobují trampové, ale paďouři.
Jenže není v momentě, kdy je v CHKO v noci téměř každý převis obsazený lidmi, kteří se v přírodě neumí chovat, namístě proti tomuto zasáhnout? Třeba likvidací kempů?
Já bych to nechala odeznít. Poučit se můžeme z historie. Podobné věci se u nás řešily i ve 30. letech. I za první republiky se k trampům přidali paďouři. Trvalo to ale několik sezon a odeznělo to.
"Nešlo o žádné tajné spiknutí"
Sama říkáte, že na Kokořínsko jezdíte, ale zároveň jako vědkyně bojujete za zachování tábořišť. Necítíte se být ve střetu zájmů?
Já nevím. Jezdím po celé republice, nejenom na Kokořínsko. Úplně stejně by mi bylo líto, kdyby se někdo pustil do podobných akcí na Moravě, přestože to tam neznám. Nám mnohem víc než o tábořiště jde o negativní rétoriku pana Breziny, který se snaží diskreditovat celou skupinu lidí, tedy trampů.
Na co konkrétně narážíte?
Běžné je používání falešných profilů, osobní atakování účastníků sporu, nabourání do e-mailové korespondence.
Narážíte na článek na iDnes.cz, který zveřejnil úryvky z e-mailové korespondence mezi vaší skupinou vědců a mluvčí Agentury ochrany přírody a krajiny Karolínou Šůlovou, která vám navrhla editaci vašeho stanoviska.
Byla tam skutečně citovaná naše korespondence. Což znamená, že nám ji musel někdo odcizit. Nikdo z nás jim naši korespondenci rozhodně neposkytl. Nevím, jak těžké je nabourat se někomu do e-mailu, ale už to, že někdo operuje nelegálně nabytou informací, mi přijde dost ošemetné.
Snaží se nás nachytat na tom, že jsme byli při kompletování stanoviska ve spojení s Agenturou ochrany přírody a krajiny. Což je pravda, nicméně iniciátoři komunikace jsme byli rozhodně my. Nešlo o žádné tajné spiknutí.
Proč jste se tedy s agenturou spojili? Přece jen jde o organizaci, která nařídila likvidaci kempů poté, co čelila kritice za to, že černé stavby na území chráněné oblasti dlouho neřešila.
Když jsme sestavovali tým lidí, který se na prohlášení podílel, byli tam i lidé, kteří pracují přímo v Agentuře ochrany přírody a krajiny. Z jejich řad vzešel názor, že by i agentura měla o tom prohlášení vědět a měla by mít možnost se k němu vyjádřit. Hlavně proto, že mají s tiskovými zprávami mnohem větší zkušenosti.
Považovali jsme to vlastně za kolegiální akt. Lidé, kteří všichni pracují v jednom poli, si běžně dávají vědět o tom, co dělají. Je to ukázka toho, že vědecká komunita funguje kultivovaně. Šlo ale opravdu o editorské úpravy. Odstraňovali například i věty, které byly v původním textu příliš emotivní.
Takže to spíš mírnili, než by něco přidávali?
Ano, velmi to mírnili.
"Toto zjištění hodně znehodnocuje názor vědců, řekl bych, že ho diskvalifikuje. Vědec nemá být advokátem státní instituce, to není jeho role, má být nezávislý," cituje iDnes.cz ve svém textu environmentálního právníka Petra Svobodu. Co na taková slova říkáte?
Pokud mu autoři článku vylíčili situaci ze své strany, tak jim to takto mohl říct. Články pana Breziny na serveru Ekolist jsou napsané tak mistrně, že by se člověk hned dal na jeho stranu, kdyby tu situaci neznal.
Nechráněná krajina je opuštěná, chráněná přelidněná
Ředitel Pořízek mi před časem v rozhovoru řekl: "Zdá se mi, že není dobře, aby se zákon uplatňoval do posledního puntíku." Souhlasíte, že problém leží v zákonech o ochraně přírody?
Já vidím ten problém ještě trošku hlouběji. Zvykli jsme si až příliš dělit přírodu na chráněnou a nechráněnou. Důsledkem toho jsme si z chráněné přírody udělali takové obhospodařované, vyšlechtěné ostrovy a do krajiny obecně naopak investujeme hrozně málo.
Je to jeden z důsledků toho, že lidé ve své krajině nežijí. Za normálních okolností by si člověk měl jít udělat ohníček za svá humna, šlechtit si krajinu okolo sebe a vytvořit si k ní nějaký hlubší vztah. Toto vymizelo.
A tak utíkáme do té takzvané přírody místo toho, abychom se víc snažili o to, aby celá naše příroda byla hodná návštěvy. Naše krajina je skoro opuštěná, staré cesty pustnou, člověk o člověka skoro nezavadí. A pak najednou je na těchto krásných ostrovech příroda přesycená.
O trampingu ve svém stanovisku píšete jako o součásti českého kulturního dědictví. Co tím myslíte?
Nikdo na světě nic takového nemá. Je to ojedinělý fenomén, který se vytvořil z romantického podhoubí konce 19. století, živený vztahem k přírodě, ovlivněný soudobou literaturou a vymezením Čechů jako částečně utlačovaného národa, který si hledal zrcadlo třeba v indiánech.
Takže podle vás si zaslouží ochranu nejen krajina, ale i trampové.
Určitě. Opravdu se sem na to jezdí dívat kulturní antropologové z celého světa.
Divoký kraj, který miloval už Mácha
- Krajina na pomezí okresů Česká Lípa, Mělník a Litoměřice se od konce 19. století nazývá Polomené hory. Lidé ji ale většinou znají pod turistickým jménem Kokořínsko. Typická je pískovcovými skalami a bludištěm klikatých roklí. Kvůli tomu je těžko průchodná. Nejvyšším bodem je 614 metrů vysoký kopec Vlhošť.
- Pod státní ochranu se dostala v roce 1976, kdy vznikla Chráněná krajinná oblast Kokořínsko. V roce 2014 se rozšířila o druhou, nenavazující část Máchův kraj.
- Celkem se rozkládá na ploše 410 kilometrů čtverečních a zasahuje do Středočeského, Libereckého a Ústeckého kraje. Uvnitř se nachází 29 maloplošných zvláště chráněných území.
- Území je hodnotné zejména pro svůj kaňonovitý charakter, skály s převisy a jeskyněmi, ale také pro mokřady, rybníky a zříceniny. Součástí regionu jsou hrady Kokořín a Bezděz.
- Až do poloviny 20. století tu žili převážně čeští Němci, jejich odsun po druhé světové váIce kraj vylidnil a mnohá místa zpustla. Pro svůj divoký charakter je Kokořínsko populární destinací pro turisty a táborníky. Už v první půli 19. století zdejší kraj obdivoval básník Karel Hynek Mácha.
