Praha - V Česku má až třicet procent mladistvých ve věku od 15 do 18 let zkušenost s online hraním. Ukázala to výroční zpráva o hazardním hraní za rok 2014. Právě internetové sázení je podle národního protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila velký problém.
"Nemáme žádný nástroj, aby se člověk v patnácti letech nedostal do herního prostředí, byť je to "jen" online. Tohle musíme okamžitě změnit," říká Vobořil v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Právě jste dokončili výroční zprávu o hazardním hraní. Jak jsme na tom byli loni s hazardem?
Byť to v médiích vypadá, že se děje něco zásadního v redukci hazardu, tak narostl trh. Příjmy loterijních společností narostly meziročně téměř o deset procent. A k legislativě: vláda nastoupila s tím, že do toho chce jít natvrdo. Následně určila jednotné koordinační místo, přijala naši zprávu, vytvořila návrh nového zákona. Ale teď přešlapuje na místě.
Co tím přesně myslíte?
Původní hodně přísný návrh se výrazně změnil. Není na něm úplná shoda. Ministr financí ho představil, proti tomu se postavil premiér. Pro něj teď chystám nějaké podklady. Mezitím vznikla další novela, která je ale hlavně o daních. Minulý týden byla představená další novela od Jana Bartoška (lidovecký poslanec - pozn. red.). To mi přijde jako dobrý počin. Řeší totiž i online hraní. To je v Česku sice nelegální, ale tolerované, a tím pádem také absolutně nekontrolované. Tím, že se rozhodne, kdo dostane kolik licencí, jak bude online hraní zdaněné, tak začneme mluvit také o tom, jak mají vypadat regulativní opatření.
Čím si vysvětlujete, že příjmy firem stouply?
To může být celá řada důvodů. Čísla v minulé studii naznačovala, že část daní je nepřiznaných. Zároveň si myslím, že to je malé procento a zbytek je nárůst trhu. Všechny ty nářky, že společnosti půjdou někam jinam, jsou mimo. Zatím se jim vede dobře.
Jak to vypadá s počtem závislých? Tam se čísla za poslední rok změnila?
Určitě je tam nárůst. Co je ale důležitější, že je výrazný nárůst online hraní. Nečekal jsem, že se objeví až třicetiprocentní zkušenost dětí mezi patnáctým až osmnáctým rokem u online hraní, kteří prohrávají peníze svých rodičů nebo své kapesné. Nebo sází. Když zaspíme dobu a nebudeme to řešit, tak to bude další hřebíček do rakve. Stejně tak jsme u mladistvých zaspali v oblasti alkoholu a s tabákem. Teď tady máme další oblast. Český národ úplně rezignuje na jakoukoliv prevenci nebo tlak na to, aby se to nedělo. Nemáme žádný nástroj, aby se člověk v patnácti letech nedostal do herního prostředí, byť je to „jen“ online. Tohle musíme okamžitě změnit. I Bartoškova novela je za vteřinu dvanáct.
Jak si stojíme napříč Evropou?
Nebude to žádné zářné číslo, ale přiznám se, že přesný údaj teď nevím. Obecně jsme ale v podobných neřestech na předních příčkách. Kromě nelegálních drog. Ale u alkoholu a tabáku je tady tolerance vůči tomu, co mladí lidé dělají. Je tady pocit, že si tím musí projít a že není potřeba nic extra dělat a dát peníze na sport. Tak to není. Říká se, že v hazardu zůstává přibližně deset procent problémových lidí, kteří mají opakovanou zkušenost.
Čísla nám opakovaně říkají, že nefunguje ani extrémní prohibice, ale ani volný trh. Fungují regulativní opatření, která společnost přijme za svá a vytvoří z nich sociální tlak. A samozřejmě ta třetí část, že je dostupná prevence a léčba specificky zaměřená na to.
To, že máme na nízké úrovni prevenci a léčbu, už jste říkal před dvěma lety. Od té doby se nic nezměnilo?
Změnily se vnější podmínky. Vláda na to konečně vygenerovala aspoň malou částku, asi pět milionů korun, které stimulují pár zařízení. Před pár týdny jsme také udělali dohodu s VZP na vzniku několika pilotních zařízení adiktologických ambulancí. A v Bartoškově novele je řečeno, že jedno procento z odvodu hazardu má jít na prevenci a léčbu.
Kolik ambulancí by tedy mohlo třeba do roka vzniknout?
Přibližně pět až sedm. Počítám, že zatím v nejlidnatějších krajích. A pak se uvidí. Adiktologická společnost, která tahle zařízení definovala, by je ráda měla v každém okresním městě. Já budu rád, když pro začátek vznikne v každém krajském městě.
Naším úkolem je dostat člověka do péče o několik let dřív, než sám přijde na to, že si nepomůže. Když se lidé dostanou do péče po deseti letech, tak už mají hrozně moc problémů, ať už zdravotních nebo finančních. Obzvlášť tyhle závislosti jsou infekční onemocnění, protože lidé se to učí jeden od druhého.
Jak by měla tedy regulace v ideálním případě vypadat?
To nikdo z nás na světě přesně neví. Nemáme za ta léta dost čísel, abychom mohli říct, že některý stát šel cestou, která se ukázala jako správná. Zatím máme předpoklady, které říkají, že je potřeba pracovat s tím, že je část hráčů, kteří se budou chovat rizikově.
Skvělé by bylo, kdybychom uměli mnohem lépe individualizovat intervenci k lidem přes hráčské karty. Existuje možnost matematických algoritmů, které ukážou, že člověk je v danou chvíli online nebo že je na hracím automatu. V obou případech by měla vzniknout registrace, hráčská karta a potom algoritmus, který by odhalil, že se člověk chová rizikově. A pak by za ním měla přijít doporučení – tedy přerušení po určité hrací době, nabídka pomoci, aby se obrátil na odborné zařízení. Líbilo by se mi i to, že by člověku algoritmus nabídl nižší sázky v delším úseku.
To jsou doporučení, která už jsme popsali v naší původní studii. Větší přestávky mezi sázkami, přerušení po hodině nebo nějaké hrací době. Musí se také pracovat s výší sázky.
Tyhle věci v zákoně už byly...
Ano. V téhle přísné podobě byl zákon představen ministerstvem financí týden před obecními volbami. Asi před měsícem najednou ministerstvo financí řeklo, že takhle přísné to být nemůže. Když si někdo vezme před sebe čísla a začne si počítat regulaci versus výběr daní, tak výběr daní musí být najednou nižší. Bohužel ekonomika je v tomhle položková a neumí se na to dívat tak, že když se nevybere tady, tak se to vybere někde jinde. Takže to každého rozpočtáře musí vyděsit. Takže přišlo zmírnění. Ale jenom odhaduji, jak to bylo.
Chystáte akční plán boje proti hazardu, který by měl shrnout opatření na delší dobu dopředu. Co v něm bude a v jaké je fázi?
Už jsme ho dvakrát odložili, protože jsme neměli shodu uvnitř státní správy. Státní správa je strašně rezistentní na jakékoliv novoty. Nechce nic měnit. Tohle je nové téma a nikomu se nechce vzít si na sebe nějaké úkoly. Všichni říkají: my na to nemáme lidi, nikdo nám za to nic nedá. Resorty i odbory, které to mají vyloženě v náplni práce, odmítají ty úkoly dělat. Ale dofackovali jsme se snad do konce, kdy už nemáme žádné zásadní spory. Do konce měsíce by měl jít k projednání na vládu.
Jaká jsou tam opatření?
Je tam řečeno, jak pracovat uvnitř státní správy, jak pracovat s černým trhem, jak dělat pravidelné hodnocení, jestli zákony a legislativní opatření fungují nebo jestli máme, nebo nemáme už dnes nějaké nástroje, které by mohly něco změnit. Naznačil jsem tam vývoj preventivně léčebných zařízení, která mají vzniknout a nabídnout patologickým hráčům včasnou pomoc. Aby se nedostávali do situací, kdy se začínají chovat nezákonně a jsou v obrovských dluzích. Je tam třeba i návrh toho, aby se zapojily informační služby do sledování korupčního jednání kolem hazardu ve státní správě. Ale celou řadu úkolů, které považuji za klíčové, mi ministerstva odmítla, a nemají tak gestora.
Mluvil jste o tom, jestli máme, nebo nemáme už dnes nástroje, které by mohly něco změnit. Tak máme, nebo nemáme?
Je jich celá řada. V první řadě prevence, kde pořád chybí peníze. Černé herny nezdaňujeme. Je potřeba, aby do toho vstoupila finanční správa, obchodní inspekce, živnostenské úřady a policie a nedaly těm lidem pokoj. A aby zajistily, že pokud je někde kvízomat, tak ať si dělá kvízomaty, ale ne tak, že přes jednoduchou otázku zase začne hrát válce. To je klasická česká cesta a je jenom na státní správě, aby zareagovala. Včetně toho, že se budou důrazně vybírat daně.
Mělo by se také dělat všechno proto, aby veřejnost vnímala, že tady je problém. V tuhle chvíli je nástroj k regulaci v rukách obcí. Obce, protože to bylo hodně politicky zajímavé téma, vyhlašovaly plošné regulace a prohibici. Nevím, jestli zrovna tohle je potřeba nejvíc. Máme manuál doporučení, jak by regulace měla vypadat, aby eliminovala nejhorší jevy, ale zároveň aby to nebylo ode zdi ke zdi. Zatímco vzniká prohibice, Evropský soudní dvůr rozhodl, že pokud je to legální podnikání, pak má podnikatel právo na ochranu svých investic.
Jaké jsou náklady státu na léčení gamblerů? Studie Psychiatrického centra v Praze nedávno ukázala, že až 16 miliard korun ročně.
Teď jsem měl v ruce studii, která říká, že to je pět miliard. Ale spočítejte si to. Asi 8,7 miliard je celkový daňový příjem státu z hazardu. Zhruba 80 procent z toho tvoří lidi, kteří jsou neproblémoví, nepatologičtí hráči. Zbytek, což je něco přes jednu miliardu, je právě od patologických hráčů. Takže kdyby se dbalo na prevenci a klesl by třeba o polovinu počet patologických hráčů, pak státní pokladna přijde o méně než jednu miliardu. A naopak zhruba tři miliardy by se ušetřily na společenských nákladech – to znamená to, co ti lidé stojí. Takže pro stát je výhodné, aby s tím něco dělal. A to je jenom při odhadu, že to stojí 5 miliard. Spočítejte si to u toho nejhoršího odhadu 16 miliard. Tak je to 8 miliard ušetřených nákladů.
