Praha - Vajíčka přidávaná do malty, Bruncvík, král Václav IV. a lazebnice Zuzana - to jsou snad nejznámější pověsti dotvářející genia loci Karlova mostu. Patřil odjakživa k místům, k nimž se upírala fantazie nejen umělců, ale i prostého lidu, který jej obestřel mnoha zkazkami.
Aby nový most byl pevný pro všechny časy, rozdělávalo se vápno syrovými vejci, tak praví dodnes nepotvrzená, ale ani vyvrácená legenda.
Vždyť za středověku se malta skutečně tvrdila všelijak, mlékem či tvarohem počínaje, přes volskou krev, žluč až po pivo a víno. Když však přivezli Velvarští na stavbu místo syrových vejce natvrdo vařená, to aby se jim cestou nerozbila, a z Unhošti místo mléka syrečky, vyvolalo to prý velký posměch.
Půvabná je pověst o sličné lazebnici Zuzaně, která Václavu IV. pomohla uprchnout z vltavské lázně, když král upadl do zajetí vzbouřených českých pánů. Nic na tom nemění to, že si ji zřejmě vymyslel kronikář Václav Hájek z Libočan. Legendu podporuje také několik zobrazení ledňáčka ve věníku na Staroměstské mostecké věži. Byl to oblíbený osobní znak Václava IV., symbol věčnosti a nesmrtelnosti, ale rovněž znak cechu pražských lazebníků. Turisté dodnes rádi hledají emblémy s ledňáčky na věži, neboť všech pět ledňáčků uvidí prý jen ten, kdo je poctivý.
Nejslavnější z pověstí, které se váží ke Karlovu mostu, je legenda o Bruncvíkovi. Někde na mostě je prý zazděn Bruncvíkův zázračný meč, který podle legendy na jeho přání sám srážel hlavy nepřátelům. Až jednou bude české zemi nejhůř a na pomoc vyjede svatý Václav v čele blanických rytířů, tehdy na mostě jeho kůň rozkopne zem a meč se objeví, zničí nepřátele a bude navždy v Čechách klid. Při opravě mostu po povodni z roku 1890 byl prý v mostovce skutečně objeven zrezivělý meč. Ten Bruncvíkův to však zřejmě nebyl. Nález ale nijak neudivuje, vždyť na mostě se bojovalo už od husitských válek.
Pod čtvrtým mostním obloukem podle vyprávění odedávna žil a možná ještě žije vodník. Prý však své vodnické živnosti zanechal a zřídil si na Kampě půjčovnu loděk.
Řada pověstí se váže ke sv. Janu Nepomuckému. Jednomu chuďasovi například pomohl k bohatství. Ve snu ho světec vyzval, aby přišel na Karlův most, že najde poklad. Venkovan tu potkal vojáka, který měl také sen o pokladu, ale na jiném místě. Podle vojákova snu vesničan poznal, že jde o jeho chalupu. Pod starou jabloní pak spolu opravdu slíbený poklad našli.
Poté, co Václav IV. dal shodit Jana Nepomuckého do Vltavy, spadl prý jeden mostní oblouk. Každá oprava ztroskotala, po půlnoci se vždy sesulo vše, co přes den postavili. Až se jeden stavitel spolčil s ďáblem a slíbil mu duši toho, kdo první ráno přejde most. Léčka s kohoutem staviteli nevyšla, ďábel vylákal na most jeho těhotnou ženu. Dušička neviňátka se pak vznášela neviditelná nad mostem a kýchala chladem. Vysvobodil ji až venkovan, který na kýchnutí řekl zbožně "Pozdrav Pán Bůh". Od té doby už na Karlově mostě nestraší.
O postavení světcovy bronzové sochy na mostě se zasloužil Matyáš Bohumír Wunschvitz, zvaný též Vunšvic, jehož rodina ctila sv. Jana již dávno, ještě před jeho svatořečením. Pojí se s tím prý zázrak, jímž Jan Nepomucký zachránil jeho uneseného sedmiletého syna prodaného do otroctví v Turecku. Ve snu hocha vyvedl světec z vězení a když chlapec procitl, stál před otcovým domem na Václavském náměstí. Na památku toho Vunšvic místo dřevěné sochy sv. Jana dal vsadit na most sochu bronzovou.
