Církevní soudce a vinař Jan Rozek se zapsal do povědomí veřejnosti loni v létě, když se aktivně angažoval proti divadelní hře Naše násilí, vaše násilí, v níž herec ztělesňující Ježíše znásilňuje muslimku. Nyní spojil své jméno s webovou stránkou Pro čistou církev, kterou založil a která chce pomáhat obětem trestných a jiných nemorálních činů ze strany církevních zaměstnanců.
"Reagujeme tak na četná vyjádření svatého otce Františka i na nařízení Kongregace pro nauku víry, že každá místní církev má vytvořit systém, který by pomáhal těmto obětem," vysvětluje opodstatnění webu Rozek. Na stránkách je formulář, přes který mohou oběti požádat o pomoc. Rozek tvrdí, že už tak první lidé učinili.
Organizace nabízí kontakty na psychologickou, právní i policejní pomoc. Konkrétní jména odborníků, s kterými spolupracuje, ale odmítá sdělit. "Vzhledem k pronásledování ze strany církve mne spolupracující odborníci zavázali mlčenlivostí," napsal Rozek redakci Aktuálně.cz a vysvětlil, že někteří odborníci jsou i z řad církve a odhalení jejich identity by mohlo ohrozit jejich práci.
Chybí informace, kdo za projektem stojí
Právě nedostatek informací o novém projektu je jedním z důvodů, proč budí mezi církevními hodnostáři nedůvěru. "Na první dojem působí stránky jako upřímná snaha pomoci obětem trestných a jiných nemorálních činů ze strany církevních zaměstnanců. Otázkou je, kdo za tímto projektem stojí. Na veřejnosti se ke stránkám jmenovitě hlásí pouze Jan Rozek," upozorňuje Martin Vaňáč z Ekumenického institutu na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy.
A upozorňuje i na nedůvěryhodnost Rozka. "Osobně jej neznám, ale z veřejně dostupných vyjádření a jeho vlastní prezentace na sociálních sítích bych byl při hodnocení jeho osoby spíše obezřetný," doplňuje. Rozek se na veřejnosti prezentuje jako vinař, soudce brněnského diecézního církevního soudu a sekretář Česko-slovenské sekce Mezinárodní asociace exorcistů.
Podle nemocničního kaplana Marka Františka Drábka je však hlavní to, zda autoři projektu dokážou zajistit, co slibují. "Důležité je, aby informace byly pravdivé a srozumitelné. Velmi nezodpovědné by bylo vytvořit velké naděje, a pak nebýt schopen je naplnit," uvedl pro Aktuálně.cz.
Jednoznačně se pak vůči stránkám vymezila Česká biskupská konference (ČBK), tedy sbor biskupů České republiky. "Jedná se o soukromou iniciativu pana Rozka a v žádném případě nedoporučujeme vyhledávat pomoc prostřednictvím kontaktů uvedených na těchto webových stránkách," napsal ve svém prohlášení generální sekretář ČBK Stanislav Přibyl.
Zároveň upozornil, že v katolické církvi existuje směrnice, jak má člověk v případě, že se stane obětí například sexuálního zneužití, postupovat. "Jasně definuje, jak postupovat v rámci diecéze, případně jak spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení," dodal.
Chybí církevní telefonní linka či web
Podle směrnice má například zneužívané dítě kontaktovat generálního vikáře (druhý nejvyšší úřad ve správě římskokatolické diecéze, zastupuje diecézního biskupa, pozn. red.). Následně "diecézní biskup vytvoří pro svou diecézi kolegium o třech až pěti členech, jehož členy bude pověřovat předběžným šetřením důvodnosti nařčení vzneseného vůči duchovnímu nebo pracovníkovi církevní instituce," stojí ve směrnici.
Směrnice pro postup v případech sexuálního zneužívání
Pro případy trestných činů pohlavního zneužití osoby mladší 18 let duchovním či laikem v rámci činnosti církve existuje směrnice ČBK a Konferencí vyšších řeholních představených v ČR. Podle ní má zneužívané dítě kontaktovat generálního vikáře. Směrnice předpokládá, že každý diecézní biskup vytvoří pro svoji diecézi kolegium "vyzrálých osobností" s osvědčenou zkušeností v oblasti církevního nebo světského práva, psychologie nebo sexuologie, kteří budou z pověření biskupa nebo generálního vikáře šetřit důvodnost nařčení ze zneužívání. Martin Vaňáč církvi vytýká, že ke jmenování takového kolegia došlo v pražské arcidiecézi až 1. ledna 2019, v brněnské diecézi teprve 6. února 2019. Směrnice přitom byly publikovány už v roce 2015.
Podle Vaňáče by ale církev měla mít značně jednodušší varianty, jak se lidé mohou s citlivými problémy svěřit. "Chybí specializované telefonní linky na způsob linky bezpečí nebo webové formuláře, kam by se oběti mohly obracet s žádostí o bezprostřední pomoc," míní.
Na zjednodušení systému apeluje i Drábek. "Jistě by bylo vhodné vypracovat nebo převzít některé materiály, které by pomohly dětem se v této problematice orientovat. Vím, že takové materiály existují a také v rámci církve se o převzetí nebo vytvoření nových mluví," řekl.
Církev už o zřízení linky i webu uvažuje. Mluvčí ČBK Klimentová totiž připouští, že třeba pro dítě by kontaktování generálního vikáře mohlo být složitější. "Chápu, že pro například dvanáctileté dítě by to bylo trochu komplikovanější, nicméně spíš se počítá s tím, že by se na něj obrátil někdo dospělý," řekla s tím, že diecéze spolupracují s psychology, právníky i policií. "U nás ale ty případy (zneužívání pozn. red.) nejsou v takové míře jako v zahraničí," dodala.
Zneužívání je problém i české církve
To je však podle Vaňáče mylná domněnka. "Tváří v tvář velkým skandálům v zahraničí se mnozí církevní představitelé utvrzují ve falešné představě, že se to katolické církve v České republice netýká," uvedl pro Aktuálně.cz a poté zdůraznil:
"S ohledem na pronásledování komunistickým režimem před rokem 1989 sice katolická církev neprovozovala školy nebo nemocnice a její práce s mládeží byla pod bedlivým dozorem státních orgánů, takže zde nebylo tolik příležitostí k hromadnému zneužívání jako v jiných zemích. Přesto i u nás docházelo a dochází k případům zneužívání ze strany duchovních a církevních zaměstnanců, některé byly medializovány."
Za chybné Vaňáč považuje i vyjádření sekretáře České biskupské konference, které může vyvolávat dojem, že církev se případy může snažit řešit "pod pokličkou" nebo je zcela tajit. "K větší věrohodnosti České biskupské konference v otázce zneužívání by pomohlo, kdyby jasně vyjádřila odhodlání brát tyto zločiny skutečně vážně a učinit konkrétní opatření pro jejich vyšetření," myslí si Vaňáč.
Česko by si podle něj mohlo vzít příklad v zahraničí, kde existuje jasný a jednoduchý přehled kontaktů na důvěryhodné osoby, na které by se oběti zneužívání mohly obracet. "V řadě zemí samotné diecéze nebo celé biskupské konference iniciovaly důkladné vyšetřování případů spáchaných v minulosti, vyškolily personál a zavedly preventivní programy pro kněze a zaměstnance církve. To všechno katolickou církev v České republice teprve čeká," dodává.
