Česká iniciativa #jsmetu vznikla stejně jako stejnojmenné projekty v dalších evropských zemích po švédském vzoru. Jaký příběh stojí za vznikem tamní skupiny #jagärhär?
S projektem #jagärhär přišla švédská novinářka Mina Dennertová poté, co si všimla, že se v diskusích pod jejími články, které kolovaly sociálními sítěmi, objevovala spousta nepravd a nenávisti. Nejdříve se to snažila ignorovat, ale vydržela to jen do doby, kdy zjistila, že se to týká i jejích přátel. Ti se začali bát migrační krize, dění ve Švédsku nebo v Evropské unii. Chtěla s tím proto něco dělat. Začala těm diskutujícím nabízet i další zdroje informací než ty, které měli z těch debat. Snažila se s nimi mluvit a naslouchat jim. Začala si všímat, že v tom jejím okruhu se nálada začíná měnit.
Takže začínala sama. Kdy se z toho ale stalo hnutí?
Když viděla, že to má smysl, oslovila pár svých kamarádů, aby se také do diskusí zapojovali. Za tímto účelem založila skupinu a snažila se jít proti proudu dezinformací a šíření nenávisti, ať cílenému či nikoli. Ve skupině také nastavila pravidla, jak do diskusí zasahovat. Teď má skupina 75 tisíc členů a kamkoli přijdou, tak jejich síla tu diskusi ovlivní.
Chytl se tento projekt i jinde v Evropě?
Pak je ještě Německo, tam je 45 tisíc lidí. Na Slovensku je to okolo 6 tisíc. Na obou zemích je důležité, že to podpořila vláda. Přece jen se v těch diskusích často odehrávají nezákonné věci. Například Hannes Ley, iniciátor německé verze, dostal vyznamenání za zásluhy. To té iniciativě dá velkou sílu a těm, kdo zastávají hodnoty, jako je slušnost, fakta a respekt, to dá možnost se podílet na něčem, co tyto hodnoty naplňuje ve virtuálním prostoru.
Takže podporu prezidenta Miloše Zemana byste přijali?
To by byl splněný sen. Kdyby to Miloš Zeman podpořil, tak by to byla velká pomoc. On by to mohl využít jako nástroj, jak spojovat lidi v dialogu. To měl přece i ve svém inauguračním projevu.
Do skupiny má přístup každý?
Když chce někdo do skupiny vstoupit, tak musí takzvaně zaklepat na naše dveře. My mu následně položíme dvě otázky - jak se o nás dozvěděl a co pro nás může udělat. Jde o to, abychom se aspoň trochu navzájem znali a zjistili, že to ten člověk aspoň trochu myslí vážně. Taky si ten profil ověříme, protože nemůžeme do skupiny pouštět jen tak někoho.
A když je přijmete, tak co potom?
Chodíme do diskusí, které nějak monitorujeme, ale nemáme žádná specifická témata, nechceme něco cíleně obhajovat. Diskutujeme pouze u mainstreamových médií a v diskusích, kde vidíme, že je tam plno nenávistných komentářů, podněcování k nenávisti a dezinformací. Ta média by měla mít nad 60 tisíc čtenářů.
Nechodíme na politické ani soukromé profily, protože jsme apolitičtí a nechceme být spojováni s žádnou politickou stranou. Ani do alternativních a dezinformačních médií nechodíme, jelikož tam je určitá skupina lidí a pro diskusi není moc prostoru. Naopak v mainstreamových médiích, kde se setkávají různí lidé s různými názory, je možné se pokoušet o nějakou smysluplnou diskusi.
Co ale znamená to "chodíme do diskusí"?
Ze začátku jsem si říkal, že do té diskuse přineseme nějakou objektivitu, ale to se asi nedá. Takže ať každý projeví svůj názor, ať je jakýkoli. Důležité je, ať je podložený fakty a je postaven na té věcnosti, faktičnosti a respektu. V těch diskusích se každý na základě těchto hodnot snažíme vnést svůj vlastní názor.
Říkáte vlastní názor, takže se ten názor nemusí ztotožňovat s nějakým obecným názorem skupiny?
Posledně se mě někdo ptal, jestli jsme nějaká parta liberálů, ve které všichni přemýšlí stejně. O to vůbec nejde, my nejsme žádní hlídači pravdy. Pokud má někdo názor, že homosexuální sňatky narušují tradiční rodinu, tak pokud o tom bude diskutovat slušně, nabídne nějaká fakta a bude respektovat ten opačný názor, my budeme jen rádi, pokud do toho s námi půjde. V tom vidíme tu cestu, jak spojit ty nesmiřitelné tábory - v naslouchání. Pokud se lidi jen přeřvávají a tu frustraci dostanou do nějakých hraničních mezí plných nenávisti, pak jdou sami proti sobě. Protože s nimi nikdo jiný diskutovat nebude. Názory mohou být diametrálně odlišné, jen ta diskuse by měla být smysluplná.
A k tomu slouží ten hashtag #jsmetu?
Hashtag #jsmetu nám slouží k tomu, abychom se navzájem v těch debatách našli a mohli se vzájemně podpořit. Facebookové diskuse fungují na algoritmu, že komentáře, které mají nejvíce reakcí, dostane do jejího popředí. Proto si ty příspěvky vzájemně "lajkujeme". Tím, že to takto děláme, tak ten člověk, který přijde do diskuse, nevidí jen tu žumpu a nenávist. To může ovlivňovat jeho vědomí a on se už pak nemusí bát do té diskuse vstoupit. Takto chceme dát lidem, kteří chtějí diskutovat, hlas a svobodu vyjádřit jejich názor, a nemít pocit nějakého názorového zašlapání.
Vaším cílem tedy není měnit ty, kdo tam šíří ty nenávistné komentáře?
S lidmi, kteří se striktně vyjadřují formou nenávistných komentářů, není žádná diskuse. Ti, kteří tam jen plivou špínu, někomu přejí smrt nebo jinak útočí v osobní rovině, žádný dialog neumožňují. S nimi ta diskuse nikam nevede, protože nejsou otevření. Jediné, co my můžeme udělat, je posunout ty věcné komentáře dopředu a dát tak prostor té spořádanější diskusi.
V těch diskusích fungují všichni dobrovolně, nebo chod projektu někdo platí?
Jde o dobrovolnickou iniciativu. S rozjezdem v začátcích pomohla organizace Člověk v tísni, připravila projektu web a pozvala do Česka zakladatele ze Slovenska a z Německa. Také našla koordinátory. Já jsem byl v rozjezdu projektu placen, abych se nastartování projektu mohl plně věnovat, v současné době ale celý projekt funguje na dobrovolnické bázi.
