Čína na rozdíl od Ruska nevede hybridní válku, ale to se může změnit, říká Šedivý

Radek Dragoun Radek Dragoun
20. 9. 2019 13:04
Bývalý velvyslanec při NATO Jiří Šedivý má od září novou funkci, na ministerstvu zahraničí se stal zvláštním zmocněncem pro odolnost a nové hrozby. V rozhovoru pro Aktuálně.cz říká, že za onu hrozbu zatím nepovažuje Čínu. Ta podle něj na rozdíl od Ruska nevyužívá strategie hybridní války, ale více se zaměřuje na průmyslovou špionáž a získávání vlivu.
Zvláštní zmocněnec pro odolnost a nové hrozby Jiří Šedivý, dříve český velvyslanec při NATO
Zvláštní zmocněnec pro odolnost a nové hrozby Jiří Šedivý, dříve český velvyslanec při NATO | Foto: Martin Kovář

V médiích nedávno proběhla informace o kybernetickém útoku na ministerstvo zahraničí. Deník N přišel s informací, že za tím stálo Rusko. Můžete to potvrdit?

I kdybych to věděl, tak bych nemohl. Takzvaná atribuce útoku, to znamená veřejné označení zdroje útoku, je velice citlivá záležitost. Je to velice důležité politické prohlášení vůči zemi, ze které útok šel. 

Druhá věc je, že v kybernetickém prostoru je velice těžké zjistit zdroj útoku. Přestože by útok mohl být - a je pravděpodobné, že to tak bylo - řízený státním aktérem, tak v dnešním světě si vládní instituce, které za útoky stojí, často najímají různé prostředníky, kteří vedou útok za ně. Je velice těžké vystopovat zdroj útoku. Pokud je mi známo, tak jsme zatím nebyli schopni jednoznačně stanovit, odkud tento konkrétní útok přišel. To, co proběhlo v médiích, je prostě spekulace.

Co bývá cílem takových útoků?

Obecně jsou dva hlavní aktéři, jejichž útokům jsme vystaveni. Jedním je Rusko. To se snaží získávat zejména informace, které se týkají národní bezpečnosti. A pak je tady Čína, která se snaží získat informace o technologiích. Takže čínské snažení je zaměřené především na průmyslovou špionáž. 

Můžete přece jenom alespoň trochu přiblížit, o jaký útok šlo?

Byl to útok na internetovou síť. Především není nic mimořádného, že se útočníkům podaří proniknout do internetových nebo otevřených sítí státních úřadů, děje se to v řadě západních zemí. Také je důležité zdůraznit, že se útočník nedostal k citlivým informacím.

Třetí věc je, že se útočníci často dostanou do systému v důsledku lidského selhání. Dostanete naprosto důvěryhodný e-mail, který popisuje konkrétní situaci nebo agendu a je zdánlivě od konkrétní osoby, například spolupracovníka v úřadu. Působí to celé autenticky, že pak kliknete v dobré víře na přílohu a už se do systému natahuje malware (škodlivý software, pozn. red.). 

Druhou stránkou věci je mít co nejkvalitnější a neustále aktualizované technické prostředky obrany. A tady si myslím, že jsme trošku zaspali. A teď nemluvím jen o ministerstvu zahraničí, jde to napříč celou státní správou. Je potřeba tuto oblast začít vnímat jako potenciálně vážné ohrožení. Pokud tady bude nějaký válečný konflikt, ať s kýmkoliv, tak první fáze a možná i ty rozhodující fáze se budou odehrávat v kybernetickém prostoru. NATO před dvěma lety stanovilo kybernetický prostor jako pátou vojenskou dimenzi vedle země, vzduchu, vody a vesmíru.

Premiér Andrej Babiš po útoku tvrdil, že to není plošný problém, ale že to je problém především ministerstva zahraničí. Jsou ostatní úřady zabezpečené lépe? 

To nedokážu říct, protože nejsem odborník na kybernetickou bezpečnost. Ale je přirozené, že ti, co se snaží získat informace, které mohou mít bezpečnostní nebo strategický charakter, jdou po těch úřadech, které jsou k tomu relevantní. A to je zejména ministerstvo zahraničí. To už z definice diplomacie, která je o neustálé výměně informací, nabízí nejatraktivnější cíl pro takovéto útoky.

Už jste říkal, že kyberprostor je pátá vojenská dimenze. Je tahle úroveň stejně důležitá jako například voda nebo vzduch?

Já bych to vůbec nepoměřoval. Vždycky to záleží na dané situaci. Válka v páté dimenzi ale již probíhá. Severoatlantická aliance denně registruje statisíce pokusů o prolomení do svých systémů, přičemž těch, které mohou být skutečnou hrozbou, jsou desítky měsíčně. Je důležité si uvědomit, že v situaci kybernetického boje již jsme, a podle toho se musíme chovat.

Součástí kybernetického boje jsou i dezinformace. 

Důležité je si uvědomit, co je hlavním cílem dezinformací, které se zaměřují na alianci. Tím je podkopat jednotu spojenců a zejména vztah Evropy a Spojených států. Dezinformační kampaně jsou nejsilnější kolem velkých akcí aliance. Například kolem cvičení Trident Juncture v roce 2018 se zvedla velká propagandistická vlna ze strany Ruska. Jiným příkladem je přítomnost mnohonárodnostních aliančních jednotek v Pobaltí. Tam je zase snaha vyvolávat mezi místním obyvatelstvem k jednotkám odpor. Objevují se dezinformace, že tam došlo ke znásilnění nebo výtržnostem. 

Dále je tu systematická snaha proměnit vnímání platnosti základních hodnot liberální demokracie. V případě České republiky se nás snaží pomalu přeorientovávat ze Západu ani ne tolik směrem na Východ, to by tady nefungovalo, ale směrem k neutrálnější pozici, tedy ani Západ, ani Východ. Argumentace například spočívá v tom, že USA a Rusko se vlastně moc neliší, obě země mají krev na rukou a dělají často věci, které nejsou v souladu s mezinárodním právem.

Jak do jednotlivých případů zapadá to, o čem mluvil ministr zdravotnictví Adam Vojtěch? Česko přestalo být zemí, kde se nevyskytují spalničky, a ministr řekl, že za to mohou mimo jiné dezinformace. Jaký smysl ze strany útočníků má šířit takové dezinformace?

Nemyslím si, že v tomhle případě je to řízená kampaň ze strany nějakého konkrétního státu. Tady se spíše ukazuje, že dezinformace se generují i spontánně uvnitř společnosti. Tím, že obecně klesá důvěra v tradiční média, se lidé snaží dobrat pravdy tak nějak pokoutně. A tohle, si myslím, je ten případ. Pak se rozšíří nejrůznější fámy, které v tomto případě zdůrazňují riziko očkování.

Ukazuje to na obecný fenomén krize tradičních autorit, ke kterým bychom se měli obracet, když se chceme dobrat objektivnějšího pohledu na svět. Když se podíváte na země, kde je evidentně silná odolnost společnosti vůči dezinformacím - můžu jmenovat Finsko, Francii, Švédsko, Estonsko -, tak to jsou země, kde si to vlády uvědomují a systematicky odolnost budují. Jsou to země, kde občané mají důvěru v tradiční média, věří státu a jeho institucím, je zde kvalitní vzdělání rozvíjející schopnosti kritického myšlení, rozlišování mezi dezinformací a informací. 

Když se u nás mluví o mediální výchově, tak se objeví mnoho hlasů i od politiků, že stát chce žáky učit, jaká média či názory jsou správné, že je to cenzura a tak podobně. Jak s tímhle bojovat?

To je jednoduché, tady přece nejde o to, označovat jednotlivá média za taková či onaká, předepisovat jednu pravdu. Tady jde o metodu myšlení, o způsob nakládání s informacemi, ověřování informací. Je dobré stále připomínat, že v otevřené, racionální nebo, chcete-li, demokratické debatě má každý právo na svůj vlastní názor, ale nikdo nemá právo na vlastní fakta. 

Podle Evropské komise jsme před letošními evropskými volbami nečelili nějaké velké dezinformační vlně. O čem to svědčí? Umíme se dezinformacím lépe bránit? 

Máte pravdu. Když si vezmete nejznámější případy z posledních let - americké prezidentské volby, volby v Německu, ve Francii nebo referendum o brexitu, tak těch kampaní, které se snažily ovlivnit volby, bylo už tolik, že se podobné intervence dají těžko zopakovat, protože jsme na to připravení. Naučili jsme se přistupovat k volbám již s předpokladem, že by mohly probíhat snahy o jejich manipulaci.

Na druhou stranu metody manipulace se budou samozřejmě měnit, zejména s novými technologiemi. Bude to mnohem větší výzva než stále ještě relativně jednoduché postupy, se kterými jsme byli konfrontováni v posledních několika letech.

Mluvíte například o metodě deepfake, která dokáže vytvořit hodnověrné video někoho, jak něco říká, bez toho, aby šlo odhalit, že jde o podvrh? 

Deepfake nebo využití umělé inteligence ke zpracování společenských skupin, na které se potom dezinformace zaměřují. Automatizace šíření dezinformací sociálními médii. To se už dnes stává velkým problémem. 

Často se mluví také o Číně a prosazování jejího vlivu. Patří i ona pod "nové hrozby", jak máte uvedeno v názvu vaší funkce? 

To ne. Čína je země, která má globální ambice, je na vzestupu, má čím dál tím více asertivnější politiku a má celé spektrum nástrojů na prosazování svých zájmů, ale za hrozbu bych ji z našeho hlediska zatím neoznačoval. Evropská unie označuje Čínu jako "strategického konkurenta". To se ale může změnit.

Čína se snaží nejrůznějšími způsoby ovládnout v řadě zemí na všech kontinentech kritické infrastruktury, kontrolovat námořní cesty, získává podíly v klíčových přístavech, nakupuje ložiska vzácných surovin, po desetiletí provozuje velmi dravou průmyslovou špionáž.

Tento způsob prosazování vlastních zájmů, a to v globálním měřítku, může naznačovat přípravu další fáze expanze, která by mohla být pro Západ již rizikem. V každém případě Čína je dneska druhá a brzo nejspíše první největší ekonomika světa, má obrovský technologický potenciál, velké zdroje, diasporu po celém světě. Čína tady prostě je a bude. Vyvíjí se a my se musíme stále učit s ní zacházet. Snažit se o konstruktivní přístup, spolupráci, ale s maximální obezřetností. 

Nejsou ale čínské zájmy v rozporu s našimi zájmy?

Jak jsem již řekl: přistupovat k Číně s maximální obezřetností a též s vědomím toho, že to je země, která má naprosto jinou představu o hodnotách, než má západní demokracie. Vrací se v zásadně k modelu státu, který je zcela řízen komunistickou stranou a kde se moc sbíhá do rukou jedné osoby. Je to režim, který je velice tvrdý vůči vnitřním odpůrcům.

Ale v něčem jsou sofistikovanější než Rusko. Čína se vyhýbá agresivnějším krokům v zahraničí - na rozdíl od Ruska, které neváhalo anektovat Krym, zaútočit proti Gruzii nebo podporuje separatistické síly na východní Ukrajině. V tomhle ohledu Čína postupuje jinak. 

Na druhou stranu si nenechá příliš mluvit do svých vnitřních záležitostí, máme tu pražského primátora Zdeňka Hřiba a odvetné kroky ze strany Číny…

Myslím, že toto je ze strany Číny drobná zkouška naší odolnosti a takové vydírání je třeba rázně odmítnout. Obecně řečeno, Čína je zásadní výzva do budoucnosti. To, jakým směrem se bude ubírat, bude beze sporu rozhodovat o tom, jak bude vypadat svět tohoto století.

Čína na rozdíl od Ruska prozatím nemá strategii hybridní války. V expertních kruzích se její postup nazývá válkou politickou. Oni využívají veškeré nástroje k prosazování vlastních zájmů v zahraničí, ale s výjimkou hrubé síly. Kdežto takzvaný hybrid zahrnuje propagandu, kybernetické útoky, hospodářský nátlak, ale zároveň může mít - jak vidíme na Ukrajině - dimenzi ozbrojenou v podobě podpory paramilitárních jednotek.

A průmyslová špionáž není agresivní? 

Průmyslová špionáž je samozřejmě obrovský problém a jeden z důvodů, proč Čína začíná šlapat na paty v nejvyspělejších technologiích Spojeným státům. A to není jenom špionáž, to je i vysílání čínských studentů do zahraničí, to jsou investice. Čína vyhledává nadějné malé technologické start-upy, které mají problém sehnat rizikový kapitál, a v zásadě je skupuje. Všechno je to podporované státem, investice jsou zajišťovány státními dotacemi, což porušuje tržní zásady otevřené konkurence a volného obchodu. 

To je též jeden z problémů komunikačních technologií a sítí páté generace. Čína je kromě jiného schopna konkurovat, protože je to státem podporovaný byznys. A zejména tady musíme být ostražití, protože na 5G bude závislá většina našich činností, a to včetně kritické infrastruktury, která je životně důležitá pro fungování státu, ale do jisté míry například i obranu, jako je vojenská logistika, řízení letového provozu a tak podobně.

Bylo by tedy vhodné, aby se na budování 5G sítí podílela čínská firma Huawei? 

Tomu se vyhnout nelze. Státy NATO a EU včetně nás dnes proto řeší problém, jak definovat životně důležité oblasti národní bezpečnosti a obrany a zároveň identifikovat rizika spojená s případným zapojením čínských technologií. Zároveň hledají alternativní dodavatele. Jde o to, zajistit, aby zapojení čínských technologií nemohlo být v budoucnu zneužito proti bezpečnosti státu. 

 

Právě se děje

před 5 minutami

USA dospěly k dílčí obchodní dohodě s Čínou, další cla nezavedou

Spojené státy a Čína dosáhly první fáze obchodní dohody. Oznámili to dnes představitelé obou zemí. Washington tak podle prezidenta Donalda Trumpa v neděli nezavede plánovaná dodatečná cla na čínské zboží. "Sjednali jsme velmi rozsáhlou první fázi dohody s Čínou. Souhlasili s mnoha strukturálními změnami a s rozsáhlými nákupy zemědělských produktů, energie a zpracovatelských výrobků," napsal Trump na svém twitterovém účtu. "Okamžitě zahájíme jednání o druhé fázi dohody," dodal. Spojené státy a Čína spolu od loňska vedou obchodní válku, ve které na sebe vzájemně uvalují cla. V neděli plánoval Washington zavést dodatečná cla na dovoz z Číny, jehož roční hodnota činí téměř 160 miliard dolarů (3,7 bilionu Kč).

Zdroj: ČTK
před 23 minutami

Skokani Kožíšek i Sakala postoupili v Klingenthalu z kvalifikace

Oba čeští skokani na lyžích Čestmír Kožíšek i Filip Sakala postoupili do nedělního závodu Světového poháru v Klingenthalu. Kožíšek skočil v kvalifikaci 123 metrů a obsadil 35. místo, Sakalův skok byl o šest metrů kratší a český reprezentant skončil pětačtyřicátý, o jedinou pozici za lídrem SP Danielem-Andrém Tandem z Norska. Zvítězil Rakušan Stefan Kraft.

Další zprávy