Čína na rozdíl od Ruska nevede hybridní válku, ale to se může změnit, říká Šedivý

Radek Dragoun Radek Dragoun
20. 9. 2019 13:04
Bývalý velvyslanec při NATO Jiří Šedivý má od září novou funkci, na ministerstvu zahraničí se stal zvláštním zmocněncem pro odolnost a nové hrozby. V rozhovoru pro Aktuálně.cz říká, že za onu hrozbu zatím nepovažuje Čínu. Ta podle něj na rozdíl od Ruska nevyužívá strategie hybridní války, ale více se zaměřuje na průmyslovou špionáž a získávání vlivu.
Zvláštní zmocněnec pro odolnost a nové hrozby Jiří Šedivý, dříve český velvyslanec při NATO
Zvláštní zmocněnec pro odolnost a nové hrozby Jiří Šedivý, dříve český velvyslanec při NATO | Foto: Martin Kovář

V médiích nedávno proběhla informace o kybernetickém útoku na ministerstvo zahraničí. Deník N přišel s informací, že za tím stálo Rusko. Můžete to potvrdit?

I kdybych to věděl, tak bych nemohl. Takzvaná atribuce útoku, to znamená veřejné označení zdroje útoku, je velice citlivá záležitost. Je to velice důležité politické prohlášení vůči zemi, ze které útok šel. 

Druhá věc je, že v kybernetickém prostoru je velice těžké zjistit zdroj útoku. Přestože by útok mohl být - a je pravděpodobné, že to tak bylo - řízený státním aktérem, tak v dnešním světě si vládní instituce, které za útoky stojí, často najímají různé prostředníky, kteří vedou útok za ně. Je velice těžké vystopovat zdroj útoku. Pokud je mi známo, tak jsme zatím nebyli schopni jednoznačně stanovit, odkud tento konkrétní útok přišel. To, co proběhlo v médiích, je prostě spekulace.

Co bývá cílem takových útoků?

Obecně jsou dva hlavní aktéři, jejichž útokům jsme vystaveni. Jedním je Rusko. To se snaží získávat zejména informace, které se týkají národní bezpečnosti. A pak je tady Čína, která se snaží získat informace o technologiích. Takže čínské snažení je zaměřené především na průmyslovou špionáž. 

Můžete přece jenom alespoň trochu přiblížit, o jaký útok šlo?

Byl to útok na internetovou síť. Především není nic mimořádného, že se útočníkům podaří proniknout do internetových nebo otevřených sítí státních úřadů, děje se to v řadě západních zemí. Také je důležité zdůraznit, že se útočník nedostal k citlivým informacím.

Třetí věc je, že se útočníci často dostanou do systému v důsledku lidského selhání. Dostanete naprosto důvěryhodný e-mail, který popisuje konkrétní situaci nebo agendu a je zdánlivě od konkrétní osoby, například spolupracovníka v úřadu. Působí to celé autenticky, že pak kliknete v dobré víře na přílohu a už se do systému natahuje malware (škodlivý software, pozn. red.). 

Druhou stránkou věci je mít co nejkvalitnější a neustále aktualizované technické prostředky obrany. A tady si myslím, že jsme trošku zaspali. A teď nemluvím jen o ministerstvu zahraničí, jde to napříč celou státní správou. Je potřeba tuto oblast začít vnímat jako potenciálně vážné ohrožení. Pokud tady bude nějaký válečný konflikt, ať s kýmkoliv, tak první fáze a možná i ty rozhodující fáze se budou odehrávat v kybernetickém prostoru. NATO před dvěma lety stanovilo kybernetický prostor jako pátou vojenskou dimenzi vedle země, vzduchu, vody a vesmíru.

Premiér Andrej Babiš po útoku tvrdil, že to není plošný problém, ale že to je problém především ministerstva zahraničí. Jsou ostatní úřady zabezpečené lépe? 

To nedokážu říct, protože nejsem odborník na kybernetickou bezpečnost. Ale je přirozené, že ti, co se snaží získat informace, které mohou mít bezpečnostní nebo strategický charakter, jdou po těch úřadech, které jsou k tomu relevantní. A to je zejména ministerstvo zahraničí. To už z definice diplomacie, která je o neustálé výměně informací, nabízí nejatraktivnější cíl pro takovéto útoky.

Už jste říkal, že kyberprostor je pátá vojenská dimenze. Je tahle úroveň stejně důležitá jako například voda nebo vzduch?

Já bych to vůbec nepoměřoval. Vždycky to záleží na dané situaci. Válka v páté dimenzi ale již probíhá. Severoatlantická aliance denně registruje statisíce pokusů o prolomení do svých systémů, přičemž těch, které mohou být skutečnou hrozbou, jsou desítky měsíčně. Je důležité si uvědomit, že v situaci kybernetického boje již jsme, a podle toho se musíme chovat.

Součástí kybernetického boje jsou i dezinformace. 

Důležité je si uvědomit, co je hlavním cílem dezinformací, které se zaměřují na alianci. Tím je podkopat jednotu spojenců a zejména vztah Evropy a Spojených států. Dezinformační kampaně jsou nejsilnější kolem velkých akcí aliance. Například kolem cvičení Trident Juncture v roce 2018 se zvedla velká propagandistická vlna ze strany Ruska. Jiným příkladem je přítomnost mnohonárodnostních aliančních jednotek v Pobaltí. Tam je zase snaha vyvolávat mezi místním obyvatelstvem k jednotkám odpor. Objevují se dezinformace, že tam došlo ke znásilnění nebo výtržnostem. 

Dále je tu systematická snaha proměnit vnímání platnosti základních hodnot liberální demokracie. V případě České republiky se nás snaží pomalu přeorientovávat ze Západu ani ne tolik směrem na Východ, to by tady nefungovalo, ale směrem k neutrálnější pozici, tedy ani Západ, ani Východ. Argumentace například spočívá v tom, že USA a Rusko se vlastně moc neliší, obě země mají krev na rukou a dělají často věci, které nejsou v souladu s mezinárodním právem.

Jak do jednotlivých případů zapadá to, o čem mluvil ministr zdravotnictví Adam Vojtěch? Česko přestalo být zemí, kde se nevyskytují spalničky, a ministr řekl, že za to mohou mimo jiné dezinformace. Jaký smysl ze strany útočníků má šířit takové dezinformace?

Nemyslím si, že v tomhle případě je to řízená kampaň ze strany nějakého konkrétního státu. Tady se spíše ukazuje, že dezinformace se generují i spontánně uvnitř společnosti. Tím, že obecně klesá důvěra v tradiční média, se lidé snaží dobrat pravdy tak nějak pokoutně. A tohle, si myslím, je ten případ. Pak se rozšíří nejrůznější fámy, které v tomto případě zdůrazňují riziko očkování.

Ukazuje to na obecný fenomén krize tradičních autorit, ke kterým bychom se měli obracet, když se chceme dobrat objektivnějšího pohledu na svět. Když se podíváte na země, kde je evidentně silná odolnost společnosti vůči dezinformacím - můžu jmenovat Finsko, Francii, Švédsko, Estonsko -, tak to jsou země, kde si to vlády uvědomují a systematicky odolnost budují. Jsou to země, kde občané mají důvěru v tradiční média, věří státu a jeho institucím, je zde kvalitní vzdělání rozvíjející schopnosti kritického myšlení, rozlišování mezi dezinformací a informací. 

Když se u nás mluví o mediální výchově, tak se objeví mnoho hlasů i od politiků, že stát chce žáky učit, jaká média či názory jsou správné, že je to cenzura a tak podobně. Jak s tímhle bojovat?

To je jednoduché, tady přece nejde o to, označovat jednotlivá média za taková či onaká, předepisovat jednu pravdu. Tady jde o metodu myšlení, o způsob nakládání s informacemi, ověřování informací. Je dobré stále připomínat, že v otevřené, racionální nebo, chcete-li, demokratické debatě má každý právo na svůj vlastní názor, ale nikdo nemá právo na vlastní fakta. 

Podle Evropské komise jsme před letošními evropskými volbami nečelili nějaké velké dezinformační vlně. O čem to svědčí? Umíme se dezinformacím lépe bránit? 

Máte pravdu. Když si vezmete nejznámější případy z posledních let - americké prezidentské volby, volby v Německu, ve Francii nebo referendum o brexitu, tak těch kampaní, které se snažily ovlivnit volby, bylo už tolik, že se podobné intervence dají těžko zopakovat, protože jsme na to připravení. Naučili jsme se přistupovat k volbám již s předpokladem, že by mohly probíhat snahy o jejich manipulaci.

Na druhou stranu metody manipulace se budou samozřejmě měnit, zejména s novými technologiemi. Bude to mnohem větší výzva než stále ještě relativně jednoduché postupy, se kterými jsme byli konfrontováni v posledních několika letech.

Mluvíte například o metodě deepfake, která dokáže vytvořit hodnověrné video někoho, jak něco říká, bez toho, aby šlo odhalit, že jde o podvrh? 

Deepfake nebo využití umělé inteligence ke zpracování společenských skupin, na které se potom dezinformace zaměřují. Automatizace šíření dezinformací sociálními médii. To se už dnes stává velkým problémem. 

Často se mluví také o Číně a prosazování jejího vlivu. Patří i ona pod "nové hrozby", jak máte uvedeno v názvu vaší funkce? 

To ne. Čína je země, která má globální ambice, je na vzestupu, má čím dál tím více asertivnější politiku a má celé spektrum nástrojů na prosazování svých zájmů, ale za hrozbu bych ji z našeho hlediska zatím neoznačoval. Evropská unie označuje Čínu jako "strategického konkurenta". To se ale může změnit.

Čína se snaží nejrůznějšími způsoby ovládnout v řadě zemí na všech kontinentech kritické infrastruktury, kontrolovat námořní cesty, získává podíly v klíčových přístavech, nakupuje ložiska vzácných surovin, po desetiletí provozuje velmi dravou průmyslovou špionáž.

Tento způsob prosazování vlastních zájmů, a to v globálním měřítku, může naznačovat přípravu další fáze expanze, která by mohla být pro Západ již rizikem. V každém případě Čína je dneska druhá a brzo nejspíše první největší ekonomika světa, má obrovský technologický potenciál, velké zdroje, diasporu po celém světě. Čína tady prostě je a bude. Vyvíjí se a my se musíme stále učit s ní zacházet. Snažit se o konstruktivní přístup, spolupráci, ale s maximální obezřetností. 

Nejsou ale čínské zájmy v rozporu s našimi zájmy?

Jak jsem již řekl: přistupovat k Číně s maximální obezřetností a též s vědomím toho, že to je země, která má naprosto jinou představu o hodnotách, než má západní demokracie. Vrací se v zásadně k modelu státu, který je zcela řízen komunistickou stranou a kde se moc sbíhá do rukou jedné osoby. Je to režim, který je velice tvrdý vůči vnitřním odpůrcům.

Ale v něčem jsou sofistikovanější než Rusko. Čína se vyhýbá agresivnějším krokům v zahraničí - na rozdíl od Ruska, které neváhalo anektovat Krym, zaútočit proti Gruzii nebo podporuje separatistické síly na východní Ukrajině. V tomhle ohledu Čína postupuje jinak. 

Na druhou stranu si nenechá příliš mluvit do svých vnitřních záležitostí, máme tu pražského primátora Zdeňka Hřiba a odvetné kroky ze strany Číny…

Myslím, že toto je ze strany Číny drobná zkouška naší odolnosti a takové vydírání je třeba rázně odmítnout. Obecně řečeno, Čína je zásadní výzva do budoucnosti. To, jakým směrem se bude ubírat, bude beze sporu rozhodovat o tom, jak bude vypadat svět tohoto století.

Čína na rozdíl od Ruska prozatím nemá strategii hybridní války. V expertních kruzích se její postup nazývá válkou politickou. Oni využívají veškeré nástroje k prosazování vlastních zájmů v zahraničí, ale s výjimkou hrubé síly. Kdežto takzvaný hybrid zahrnuje propagandu, kybernetické útoky, hospodářský nátlak, ale zároveň může mít - jak vidíme na Ukrajině - dimenzi ozbrojenou v podobě podpory paramilitárních jednotek.

A průmyslová špionáž není agresivní? 

Průmyslová špionáž je samozřejmě obrovský problém a jeden z důvodů, proč Čína začíná šlapat na paty v nejvyspělejších technologiích Spojeným státům. A to není jenom špionáž, to je i vysílání čínských studentů do zahraničí, to jsou investice. Čína vyhledává nadějné malé technologické start-upy, které mají problém sehnat rizikový kapitál, a v zásadě je skupuje. Všechno je to podporované státem, investice jsou zajišťovány státními dotacemi, což porušuje tržní zásady otevřené konkurence a volného obchodu. 

To je též jeden z problémů komunikačních technologií a sítí páté generace. Čína je kromě jiného schopna konkurovat, protože je to státem podporovaný byznys. A zejména tady musíme být ostražití, protože na 5G bude závislá většina našich činností, a to včetně kritické infrastruktury, která je životně důležitá pro fungování státu, ale do jisté míry například i obranu, jako je vojenská logistika, řízení letového provozu a tak podobně.

Bylo by tedy vhodné, aby se na budování 5G sítí podílela čínská firma Huawei? 

Tomu se vyhnout nelze. Státy NATO a EU včetně nás dnes proto řeší problém, jak definovat životně důležité oblasti národní bezpečnosti a obrany a zároveň identifikovat rizika spojená s případným zapojením čínských technologií. Zároveň hledají alternativní dodavatele. Jde o to, zajistit, aby zapojení čínských technologií nemohlo být v budoucnu zneužito proti bezpečnosti státu. 

 

Právě se děje

před 14 minutami

Expolicista Šlachta zakládá hnutí, se kterým se chce zúčastnit voleb do sněmovny. Řekl to serveru Seznam Zprávy. Kandidátky sestaví ve všech krajích.

Zdroj: ČTK
před 43 minutami

Biden telefonoval s Putinem, hovořilo se o dohodě Nový START, otravě Navalného i o prosincovém hackerském útoku na americké úřady, oznámil Bílý dům.

Zdroj: ČTK
před 50 minutami

Poslanci odmítli legalizaci konopí, přinesla by zdravotní rizika, míní Blatný

Sněmovna odmítla omezenou legalizaci konopí. Návrh skupiny čtyř desítek poslanců ze šesti klubů předpokládal, že by si bezúhonní dospělí lidé mohli bez hrozby postihu vypěstovat a zpracovat doma až pět rostlin konopí. Plénum novelu o návykových látkách, za níž stojí zejména Piráti, zamítlo na návrh SPD hlasy 55 z 89 přítomných poslanců už v úvodním kole.

Pirátský poslanec Tomáš Vymazal zdůrazňoval, že změna by mohla zabránit kriminalizaci jinak bezúhonných lidí. "Konopí je v Česku velice oblíbené. Dle různých studií s ním má zkušenost více než každý čtvrtý mladistvý a u dospělých jsou to dokonce dva z pěti," uvedl. Regulace by podle poslance měla nahradit podle něho selhávající represi. Podle předsedy STAN Víta Rakušana jde o odstraňování státem řízeného pokrytectví.

Naopak ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO) upozorňoval na to, že novela je v rozporu s mezinárodním právem a protidrogovou politikou. "Přináší velká sociální a zdravotní rizika," uvedl. Ministr také varoval před možnou drogovou turistikou za takzvaným rekreačním konopím.

Novela předpokládala, že lidé by mohli mít doma beztrestně až 1,25 kilogramu sušiny konopí. Ostatním lidem by pěstitelé museli zabránit ve volném přístupu k tomuto konopí pod hrozbou pokuty až 15 000 korun. Až 30 gramů by mohli lidé nosit u sebe i mimo obydlí. Stejné množství, tedy 30 gramů, by mohli legálně předat jinému dospělému člověku, ovšem výhradně bezplatně. Totéž mělo platit pro produkty získané z konopí.

Předkladatelé tvrdili, že omezená legalizace konopí by zmenšila černý trh a vedla by také ke snížení trestné činnosti, která se s ním váže.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Lamparda u fotbalistů Chelsea nahradil Tuchel

Novým trenérem fotbalistů Chelsea byl podle očekávání jmenován Němec Thomas Tuchel. Londýnský klub dnes oznámil, že s bývalým kouřem Paris St. Germain či Dortmundu podepsal smlouvu na rok a půl s opcí. Tuchel nahradil odvolaného Franka Lamparda.

Tuchel v novém působišti už dnes povede první trénink a premiéra na lavičce ho čeká ve středečním ligovém utkání s Wolverhamptonem. "Nikdy není příjemné měnit trenéra uprostřed sezony, ale jsme rádi, že v Thomasi Tuchelovi se nám podařilo získat jednoho z nejlepších evropských trenérů," uvedla na klubovém webu ředitelka Chelsea Marina Granovská.

Sedmačtyřicetiletý Tuchel naposledy vedl Paris St. Germain, kde v prosinci skončil. Francouzský celek trénoval od května 2018 a s týmem vyhrál v obou sezonách mimo jiné francouzskou ligu a v uplynulém ročníku s ním došel do finále Ligy mistrů. V minulosti působil také v Mohuči a Dortmundu, se kterým v roce 2017 vyhrál Německý pohár.

V Chelsea nahradil Lamparda, který byl odvolán kvůli neuspokojivým výsledkům. "Blues" pod vedením nejlepšího klubového střelce z posledních osmi ligových duelů zvítězili pouze ve dvou a propadli se až na devátou pozici. Bývalý záložník vedl Chelsea od léta 2019 a v první sezoně s ní obsadil čtvrté místo.

Zdroj: ČTK
Další zprávy