Budím se ve tři ráno a přemýšlím nad prací, říkal jste před několika měsíci jako ministr školství. Budíte se i nyní, když ministr nejste?
Už maminka mi v dětství říkala, že když si něco usmyslím, tak za tím prostě jdu. Abych si mohl například koupit ve dvanácti vytoužené rádio, tak jsem chodil s babičkou měsíc na brigádu na česnek. Později jsem toužil změnit rodnou Suchou Loz, následně rozpočtové určení daní a nakonec jsem si usmyslel změnit české školství. Takže i když nejsem ministr, stále se budím kvůli tomuto.
Ministr Balaš ještě před dvěma měsíci říkal, že mu poradce dělat nebudete. Čím to, že změnil názor?
Pan ministr si nevybral jenom mě, součástí politického kabinetu je také můj předchůdce Robert Plaga. Je dobré, když existuje maximální kontinuita, já se o ni také snažil. Je dobré, když se ministr může kdykoliv opřít o odborné poradenství.
Ale co se stalo, že pan ministr změnil názor?
To se musíte zeptat jeho.
Kolik za poloviční úvazek na ministerstvu budete brát?
Nějakých 35 tisíc hrubého.
Ministr má teď včetně vás 16 poradců. Neslyšíte občas od lidí ironickou otázku, jestli to není nějak málo?
Neslyším. Já jsem jich měl deset, protože jsem se snažil pokrýt oblasti, v nichž jsem nebyl úplně odborník. Pan ministr se rozhodl vzít mé poradce a k tomu přidal ještě několik vlastních. Jen upozorňuji, že toto je neplacená funkce.
Nemá tolik poradců proto, že na svém postu může tápat a čelí čím dál větší kritice?
Ne. My jsme si tady zvykli, že ministr musí být odborník. To je ale nesmysl. Samozřejmě je dobře, když je odborník a rozumí své věci, ale je to hlavně politická figura a jeho úkolem je prosazovat v parlamentu to, co chce ministerstvo. Musí mít kolem sebe takové lidi, kteří pokryjí celou škálu vzdělávání a dají mu dostatek impulsů pro to, aby mohl politicky rozhodnout.
Jenže některé jeho výroky vzbuzují mezi odborníky přinejmenším rozpaky. Naposledy se tak stalo v rozhovoru pro Deník N, když se ukázalo, že ministr nemá o některých věcech přehled.
Nemyslím si, že nemá přehled, naopak. Ten rozhovor v Deníku N není úplně šťastný. Možná nepoužil některá slova správně… Prostě neměl svůj den. Vydal potom prohlášení, kde některé věci upřesnil.
Sorry, s kauzou Dozimetr nemám nic společného
Berete jako křivdu, že jste musel skončit jako ministr a vaše hnutí muselo nečekaně, velmi rychle najít nástupce?
Teď jste řekli lež. Nemusel jsem skončit. Já jsem chtěl skončit. Kdybych to chtěl vysedět, jako to dělá spousta politiků, tak to vysedím. Když se objevuje informace, že jsem musel skončit, tak je to lež.
Ale když se objevily informace o vašich kontaktech s hlavní postavou kauzy Dozimetr Michalem Redlem, sám předseda Vít Rakušan vyjadřoval podiv. Nevypadalo to, že by za vámi stál úplně pevně. Neříkal vám, že byste měl jako ministr skončit?
On tehdy reagoval na nepřesné informace médií o mně a vy z toho usuzujete, že mě nepodržel. Ale když jsem mu vše vysvětlil, tak to pochopil. A navíc mě podpořili kolegové v našem poslaneckém klubu.
Když jsme si prošli vaše vyjádření za poslední měsíce, nejčastěji tvrdíte, že jste se ničeho nedopustil. Skutečně si nemyslíte, že jste udělal nějaké chyby?
Sorry, ale já s kauzou Dozimetr nemám nic společného. Co mám mít společného s regionální pražskou kauzou?
Zmiňovaný podnikatel Redl mohl těžit z toho, že měl s vámi přátelské vztahy. Přestože byl v minulosti odsouzený s Radovanem Krejčířem, zůstával jste s ním v kontaktu.
Uvěřil jsem, že se změnil. Byl pokorný, říkal mi zcela jasně, že to byl hřích mládí, že toho lituje. V tom je moje politická vina, protože instinkt mi měl říci, co říkáte vy: "Pozor, Krejčíř, bacha, pryč od Redla."
On se z tohoto případu dostal kvůli posudku, který praví, že je nesvéprávný. Působil na vás tak?
Nepůsobil. Ale já nejsem lidový soudce. Pokud mám jako politik důvěru v orgány činné v trestním řízení a soudy, tak nebudu zkoumat rozhodnutí soudů, že je nesvéprávný. Ano, nepřišel mi takový, ale já nevím, jak k tomu v minulosti soudy přišly. Vždyť k těm materiálům se nemohl nikdo dostat.
A neudělal jste chyby také v tom, že jste zlehčoval kontakty s ním? Například jste tvrdil, že jste s ním nebyl na dovolené. Ale jak se ukázalo, potkali jste se na ní.
Ale nebylo to tak, jak to líčí média. Redaktorka mi volala, jestli jsem byl s Redlem v roce 2016 na dovolené v Alpách. V situaci, kdy jsem řešil úplně jiné starosti, jsem odpověděl, že nebyl. On tam sice přijel, ale nebyli jsme spolu na dovolené. Když se vás zeptám, kdo byl v nějakém hotelu, v němž jste byl před několika lety, vzpomenete si? Potom z vás udělají blbce a působíte nedůvěryhodně. Někteří mohou tvrdit, že jsem lhal, ale já nelhal.
Jen nás zajímá, jak to bylo s některými vašimi tvrzeními.
Já se spíš ptám, proč jsem byl ve spisu Dozimetr zmíněný, proč mi byly podsouvány nějaké blízké vztahy s Redlem a proč tam nebyla například paní Vildumetzová z hnutí ANO, které byl další účastník kauzy Dozimetr za svědka na svatbě (tehdejší místopředsedkyně sněmovny Jana Mračková Vildumetzová (ANO) rezignovala na tento post kvůli kritice, že další obviněný v kauze Dozimetr Zakaría Nemrah byl svědkem na její svatbě, pozn. red.).
Ohmův zákon už se děti učit nebudou
Vy jste spojil politickou budoucnost se slibem udělat zásadní změny v tom, co se žáci učí ve školách. Jenže to se zadrhlo. Ministr stále neschválil zadání, podle kterého se mají řídit odborníci, již reformu školství připravují. Udělat to přitom měl už v létě.
Nezadrhlo se to zas tak, že by ten cíl byl ohrožen. Předpokládám, že obecné rámce (zadání revize zvané hlavní směry, pozn. red.) schválíme v řádu měsíce, dvou. Mezitím vznikly na Národním pedagogickém institutu skupiny pro jednotlivé předměty, ty už začnou pracovat a v polovině příštího roku se přijde s nějakými návrhy, které se budou veřejně diskutovat.
Ale není to tak, že ohledně školství se pořád jen diskutuje?
Ano, to je velký problém školství. Já jsem třeba připravoval zákon o pedagogických pracovnících, který je teď ve sněmovně. Už jednou byl vydiskutovaný v minulém volebním období, přesto přišlo přes 500 připomínek a trvalo mi půl roku je vypořádat. Ve školství funguje spousta organizací, které mají své lokální zájmy, a ať uděláte cokoliv, vždycky se to nebude někomu líbit. A tady skutečně musí vláda a ministr najít odvahu, třísknout do stolu a říct ne, bude to takto.
O čem se tedy bude diskutovat poté, co ministr požehná změnám?
O obsahu jednotlivých předmětů, nových směrech ve vzdělávání. Víme, že 60 procent prvňáků připravujeme na povolání, která ještě neexistují. Budou muset vzniknout nové obory. A revize se tomu musí přizpůsobit. A až se o tom bude diskutovat, což bude mela, tak to hlavní bude vysvětlit to nejen veřejnosti, ale také rodičům. Aby pochopili, že Ohmův zákon nebo čeledě jednotlivých druhů se oni sice učili, ale teď už se to děti učit nebudou, protože budou muset umět ještě něco navíc, co za nás nebylo.
Kdo tedy bude tím, kdo v této mele rozhodne o finální podobě?
Jednota českých matematiků a fyziků, učitelé češtiny…
Co když se vůbec neshodnou?
Pak tady musí být ta vláda a ministr, který třískne do stolu a politicky to prosadí.
Zvažuje se rozdělení vzdělávacího obsahu na jádrový a rozvíjející. Žáci se budou učit buď jen nutný základ, nebo si k tomu přidají něco navíc. Pokud se tedy pracovní skupiny neshodnou, bude záležet na ministru Balašovi, zda se učivo takto rozdělí?
Přesně tak. Jedna z věcí, která se masivně diskutovala, byl druhý povinný cizí jazyk. Já si pořád myslím, že žáci, kteří nejsou schopni se naučit kvůli různým poruchám učení ani jeden cizí jazyk pořádně, jen zdržují ty ostatní, pokud mají dva cizí jazyky. Ministr Balaš má jiný názor. A já rozumím tomu, že on politicky rozhodne, že druhý povinný cizí jazyk zůstane zachován v rozsahu jako doposud. Můžu se vztekat, ale toto politické rozhodnutí musí být učiněno.
Jakých konkrétních změn se tedy školy dočkají od září 2024, kdy budou moct začít učit podle nových rámcově vzdělávacích programů?
Nového obsahu vzdělávání, nového přístupu ke vzdělání. Budou tam nové vědomosti, nové prvky, některé věci se už nebudou učit. Budou se vyučovat nové věci jako mediální výchova, větší důraz bude kladen na kritické myšlení, schopnost dávat věci do souvislostí. Protože jinak Česko začne ekonomicky zaostávat. Nebudeme schopni se vyrovnat zemím, které budou schopny se přizpůsobit modernímu světu.
Základní dovedností absolventa školy dnes musí být, že se umí učit novým věcem. Čas našich babiček, kdy jste se něčím vyučili a do důchodu s tím vydrželi, skončil.
Ministr zatím ale neschválil ani zadání reformy, protože mu podle jeho slov přijde málo ambiciózní. Máte stejný názor?
Musíme najít hranici, protože největší strach mám z toho, jestli veřejnost změny skousne. Aby to nedopadlo jako s většinou reforem školství v minulosti, pokud změny budou příliš ambiciózní.
Jak jste vlastně nyní spokojený, když už nejste hlavní tváří ve STAN ani na ministerstvu?
Když jsem byl ministr, tlak byl první půlrok enormní, pracoval jsem patnáct hodin denně a několikrát si říkal, jestli mě z toho netrefí šlak. Z tohoto hlediska prožívám nyní určitou úlevu, jsem spokojený, zlepšil se můj rodinný život. Život vám něco vezme a něco dá. A hlavně si vážím toho, že když jsem oznámil demisi, přišlo mi asi 1300 pozitivních zpráv. V tak vypjaté, extrémní situaci zjistíte, kdo je kdo.
Cítíte se jako šťastný člověk přes to všechno, co se kolem vás dělo a děje?
Měl jsem opravdu z těch zpráv radost. Jak říká můj kamarád: "Rakev nemá kapsy, do hrobu si vezmete jenom vztahy, zážitky." Jsem šťastný, protože vidím, že mám kolem sebe mnoho lidí, kteří mě dělají šťastným.
