Ten okamžik si pamatuje přesně. Když byly jeho dvěma dcerám, dvojčatům, čtyři roky, vracel se s nimi z divadla. Tehdy jim navrhl, zdali také nezkusí nacvičit nějaké představení. Děti reagovaly nadšeně a hned se domlouvaly, koho by chtěl hrát. Pavel Růžička počkal ještě dva roky. Když šly jeho dcery do školy a naučily se číst, aby se mohly učit scénáře, založil kočovné divadlo.
Dcery sice už vyrostly, ale divadlo stále funguje. Chodí na něj stovky diváků a představení si pouští tisíce lidí také na kanálu Lidičky na YouTube. "Je to pro mě největší dobíječ energie, zejména když vidím, jak jsou schopná děcka ve věku od pěti do patnácti let hrát, zpívat a fungovat v partě. To to je to úplně nejdůležitější," zdůrazňuje.
Původně si představoval, že bude mít malý vůz a přijedou někam na náves, kde na ně přijde třicet až padesát diváků, nebudou mít žádné mikrofony a divadlo bude doprovázet jeden, dva muzikanti. "Byla to romantická představa, postupně bylo všechno stále větší. Už na první představení, kdy jsme hráli hudební pohádky od autorské dvojice Svěráka, Uhlíře, přišla spousta lidí, byli nadšení. Ale já viděl ještě větší smysl v tom, že jsme s dětmi měli spoustu zážitků nejen z hraní, ale i z putování, věřím, že to dětem dává hodně do života," míní. "A samozřejmě jsme zaplatili autorské poplatky," dodává rychle.
Když Růžička vypráví o své vášni, sedí v malé místnosti kina Panorama v jihomoravském Kyjově. Je skromně vybavená, dříve to byla místnost promítače, která byla v totálně dezolátním stavu a divadelníci si ho dali do kupy. Jsou v ní divadelní kulisy, ale také cimbál a kontrabas. Růžička je totiž ze všeho nejvíce muzikant, před dvaceti lety založil cimbálovou muziku, několik let vedl také dětskou muziku, kterou převzal jeho syn. Mnoho let se věnoval také národopisnému souboru Kyjovánek, se kterým několikrát postoupil na celostátní přehlídku nejlepší folklorních souborů v Česku.
Růžička vyrůstal do tří let v malé obci Hýsly v muzikantské rodině, která žila místními tradicemi. S rodiči se poté přestěhoval do pět kilometrů vzdáleného Kyjova. Města na Hodonínsku, které dbá na mnohé tradice a každé čtyři roky hostí desítky tisíc návštěvníků na festivalu Slovácký rok. Do Hýsel se ale velmi často vracel, například na prázdniny k babičce a dědečkovi.
Hledáme inspirativní lidi
Svými nápady, zápalem a úsilím mění svět kolem sebe, jsou jich tisíce - a přesto je veřejnost příliš nezná. Deník Aktuálně.cz přináší nový seriál Inspirativní Česko, v němž postupně představuje osobnosti, které svou prací a aktivitou oslovují druhé.
Znáte někoho takového ve svém okolí? Dejte nám vědět na e-mail [email protected].
"Po čase mě folklor přestal bavit, začal jsem chodit do lesa, opékal u ohně špekáčky, hrál na kytaru. Po pár letech jsem se ale k folkloru vrátil," přiznává. Dnes je předsedou programové rady nejstaršího festivalu v Česku, který se poprvé konal v roce 1921, a poslední měsíce tak věnoval jeho přípravě. Letošní ročník začal tento čtvrtek a končí v neděli. Kromě vedení programové rady připravil také dva pořady. Jeden je věnovaný 70. narozeninám vyhlášeného místního muzikanta Jury Petrů a druhý, s názvem Virtúzi, se spolupracovníkem Jaromírem Kučerou.
"Návštěvníky čekají čtyři dny krojů, barev, muziky, zpěvu a dlouhých nocí," popisuje Růžička. Na programu nechybí stavění máje, průvod krojovaných z Kyjova a desítky okolních obcí či jízda králů ze Skoronic. Mimoto doufá, že v ulicích či parcích dojde na spontánní a neorganizované hraní či zpívání.
Ačkoliv se podílí jako spoluautor na jednom z programů, letos se poprvé po mnoha letech neobjeví ani jednou na pódiu jako muzikant. Ovšem jako hrdý otec bude sledovat své děti. "Dcery i syn tančí ve Slováckém souboru. Šestnáctiletý syn Prokop má cimbálovku, kterou jsem svým způsobem vychoval. Obě holky také velmi často zpívají, Bety je výborná sólistka a krásně zpívá i v duetu s Adélkou," říká Růžička. Navíc má syn ještě CM Repetuša, kam někteří muzikanti z CM Kyjovánek přešli.
Zatímco v mládí byl Růžička jediný v rodině, kdo si pouštěl cimbálku a učil se lidové tance, dnes se kromě dětí věnují folkloru i další příbuzní. "Moje teta zpívá v pěveckém sboru, obě moje ségry vyšívají kroje, jedna je asi nejvíc vytížená vyšívačka v regionu, další ségra zpívá v ženském pěveckém sboru Zpěvulenky. Teď jsme skutečně folklorní rodina," směje se.
Ačkoliv nyní po mnoha letech není "organizovaným folkloristou", dětskou cimbálovku předal svému synovi a ukončil také práci v souboru Kyjovánek, s divadlem chce pokračovat. Zejména kvůli své dceři Rozárce. "Malou holčičku má i frontman naší divadelní kapely, takže postupně je začneme do divadla zapracovávat. A když bude chtít hrát Rozárka v cimbálovce nebo vystupovat s Kyjovánkem, tak jí budu nápomocný," říká Růžička.
Když má dát recept na výchovu dětí, odpovídá stručně. "Ať se děti věnují čemukoliv, je potřeba jim z toho udělat zážitek. A fungovat s nimi jako rovný s rovnými. Potom to všechno přijde. Jsem šťastný, že mnoho dětí, se kterými jsem pracoval, se nebojí vystupovat na veřejnosti, jsou šikovné a umí se vyjadřovat. To člověka potěší," raduje se muzikant a divadelník v jedné osobě Pavel Růžička.
VIDEO: Chtěl jsem si splnit svůj sen. A zároveň být se svými dětmi, říká Růžička k založení kočovného divadla
