Aktuálně.cz: Zaznívají argumenty, že homosexuálové už mají možnost uzavírat registrované partnerství a že je to v podstatě to samé jako manželství, jen se to jinak jmenuje. Tak to ale není. Jaké jsou ty hlavní rozdíly?
Radka Maxová: Rozdílů je několik. Prvním je samotné uzavření svazku. Registrované partnerství je možno uzavřít pouze na 14 úřadech, a ještě úplně jiným způsobem než manželství.
Zadruhé, když vás partner opustí či zemře, není právně ošetřeno dědictví nebo vyživovací povinnosti směrem k dětem. Není na roveň postavený rodič a opatrovník, jsou tam velké rozdíly.
Váš návrh na uzákonění manželství homosexuálních párů by tedy tyto rozdíly setřel?
Ano, je to tam nastaveno i vzhledem k dětem, které vyrůstají ve stejnopohlavních rodinách. Děti v těchto svazcích návrhem stavíme na stejnou úroveň. Pokud by se nedejbože stalo něco s jedním z partnerů, dítě má právo na výživné, má právo dědit, druhý rodič má právo na informace. To je pro mě hlavní hnací motor - aby děti po rozchodu či úmrtí jednoho z páru nebyly vystaveny právní nejistotě.
Spousta institucí deklaruje, že by dítě v takovém případě neskončilo v ústavní péči. Ale nikdy si tím nejste jisti, protože pokud druhý rodič není biologický, nemá na dítě ze zákona právo. Byť ho vychovává. Úmrtím biologického rodiče se ztrácí veškeré vazby na druhého partnera.
Právům homosexuálů jste se věnovala i v minulém volebním období, kdy jste předkládala návrh, aby si homosexuálové mohli přiosvojit dítě svého partnera. Proč je vám toto téma blízké?
Ve věci osvojení jsem byla oslovena jako předsedkyně Komise pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny skupinou lidí z PROUD (nezisková organizace Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu, pozn. red.). Chvíli jsme o tom diskutovali, já jsem řekla, že si vezmu víkend na rozmyšlenou a poptám se ve svém okolí, jak se na tuto problematiku dívá. Ptala jsem se mladých lidí, například svého syna a jeho přítelkyně. Jejich reakce pro mě byla překvapující, ale pro ně přirozená: No jasně, mami. Proč by neměli mít právo na oba, když je mají rádi?
Když jsem vstupovala do sněmovny, neměla jsem v této otázce jasno. Ale pak i po diskusi s různými skupinami lidí - nejen s těmi z PROUD, ale i sociálními pracovníky, právníky, psychology i věřícími - jsem se rozhodla, že návrh na osvojení předložím. A teď jsem byla velmi ráda, že mě oslovili, abych byla hlavním předkladatelem i této větší novely.
Téma přiosvojení ale nakonec ve sněmovně skončilo na okraji zájmu a nestihlo se ani řádně projednat, natož aby se o něm hlasovalo. Nebojíte se, že to s návrhem na manželství pro všechny dopadne stejně?
V minulém období byla jedním z koaličním partnerů KDU-ČSL, která se stavěla striktně proti. V současné době máme kladné stanovisko vlády. Návrh nepodepsaly tři kluby a může se stát, že budou chtít projednání tohoto bodu blokovat. Nicméně si myslím, že celospolečenská diskuse je potřeba i na půdě sněmovny. Vnímám, že u některých kolegů se z počátečního "ne" stává "možná ano". Nebo "možná vás podpořím tím, že při hlasování vytáhnu kartu a snížím tím kvórum".
Já chci, aby se o tom mluvilo. Máme spoustu nových poslanců, kteří mají jiný pohled, takže si myslím, že šance je poměrně velká.
Souběžně s vaší novelou je předkládán návrh na úpravu Listiny základních práv a svobod, která by zajistila ochranu manželství jako svazku muže a ženy. Nevidíte něco pravdy na tom, že bychom osvědčenou podobu manželství raději neměli měnit?
Je otázka, jak je osvědčená. Když se podíváme na statistiky, vidíme, že se zhruba 50 procent manželství rozvádí. Registrovaných párů se zatím rozešlo jen 14,7 procenta. Společnost je nastavena tak, že už pro ni není prioritní uzavírání manželství, ale především vytvoření zázemí pro výchovu dítěte. Bavme se o tom, jestli vůbec chceme manželství stavět na takovou úroveň, jakou chtějí navrhovatelé změny ústavy, když společnost není takto nastavena.
Zastánci změny Listiny říkají, že když umožníme manželství homosexuálním párům, už dopředu rezignujeme na to, aby děti, které se do takového manželství narodí, žily s oběma svými biologickými rodiči. Podle vás to není špatně?
Důležité je, jestli má dítě okolo sebe lidi, kteří ho mají rádi. Podívejme se na násilí na dětech. Ty statistiky nejsou úplně růžové. A většinou se to děje v heterosexuálních rodinách. Takže si nemyslím, že je důležité mít biologického rodiče, ale spíš takového, který se o mě postará. Mně je jedno, jestli je to muž a žena, dvě ženy, či dva muži.
Je prokázáno různými výzkumy, že děti vyrůstající ve stejnopohlavních párech v sobě mají vyšší míru tolerance. A navíc i ve stejnopohlavních rodinách máme dědečky, babičky, učitele, učitelky. Ten opačný vzor tam je.
To, že se v otázce homosexuálního manželství neshodnete s lidovci, asi není tolik překvapivé. Ale nejtvrdší výrok na adresu homosexuálů teď zazněl od vašeho stranického kolegy Milana Brázdila, který o gayích a lesbách mluvil jako o postižených lidech, kteří nemohou uzavírat manželství ani vychovávat děti. Jak na to reagujete?
S panem doktorem Brázdilem občasně na toto téma mluvím už od minulého volebního období. Snažím se mu vysvětlovat ty praktické věci. Nicméně pan doktor trvá na svém názoru. Mě to velmi mrzí. Nicméně i s jinými kolegy pracujeme na vysvětlování, proč by měl změnit svůj názor. Uvidíme, jestli se nám to podaří. V každém případě chci říct, že s jeho výrokem nesouhlasím.
Pan poslanec je lékař. Neměl by podle vás opatrněji zacházet s pojmy jako postižení?
Samozřejmě si myslím, že by určitým způsobem měl dbát na sílu svého vyjadřování. Ale zase si myslím, že to není úplně ojedinělý názor lékaře ve sněmovně.
Nebylo toto prohlášení už tak za hranou, že budete třeba požadovat omluvu nebo postih pro vašeho kolegu?
Mně se jeho vyjádření nelíbilo. Zaznamenala jsem i vyjádření paní exministryně Šlechtové. Myslím si, že její reakce je správná. Teď bude záležet na panu doktoru Brázdilovi, jak se k tomu postaví. Vyjádření, že postižení nemohou mít děti, není v současné době přijatelné. Víme, že postižení jsou různá a ve společnosti se s nimi dá žít. Myslím si, že by se pan doktor měl nad sebou zamyslet.
Nekazí vám to práci, když zrovna z vašeho hnutí zaznívají takto ostrá vyjádření?
Ne, to si nemyslím. Od začátku vnímám, že v našem hnutí jsou tři proudy. Ti, kdo souhlasí, ti, kdo na základě svého přesvědčení nesouhlasí, a ti, kdo nevědí. S těmi se samozřejmě pracuje.
Cílíte tedy spíš na skupinu, která není rozhodnutá? Přesvědčit někoho, kdo je bytostně proti, je asi dost těžké.
Já si myslím, že i to je možné. Mám v našem poslaneckém klubu takový případ, ale nebudu ho jmenovat, který změnil názor a nějakým způsobem návrh podpoří. Myslím si, že je potřeba mluvit s oběma skupinami, nejenom s tou, která váhá.
