Co říkáte volebnímu výsledku KDU-ČSL?
Snažil jsem se ze všech sil vysvětlovat výhody volby demokratické strany - na Facebooku, v rozhovorech, při kontaktní kampani, ale teď musíme nasadit ještě víc a ze všech sil pracovat na tom, aby to nebyl konec demokratické společnosti.
Proč myslíte, že by měl být konec demokratické společnosti?
Připadá mi hrozivé, že 40 procent občanů nepřišlo k volbám. V sousedním Rakousku, které má podobnou historii i počet obyvatel, přišlo o 20 procent voličů víc, tady je něco špatně. Chybí občanská výchova, příslušníci elit musí jít k běžným občanům a vysvětlovat jim to. Neštítit se takové drobné každodenní práce, kterou kdysi dělali venkovští faráři.
Občanská vzdělanost není samozřejmá. V Německu, tedy v té jeho svobodné západní části, si po 13 letech nacistické diktatury dali velkou práci, aby občané rozuměli politickému systému, aby při volbách dokázali rozlišovat mezi demokratickými a extremistickými stranami. Celonárodní občanská obroda se jim povedla. Už máme přes 75 let po skončení druhé světové války, při parlamentních volbách tam dostávají extremistické strany málo, dominují demokratické politické strany. Moje vize je udělat z KDU německou CDU - silnou středovou křesťansko-demokratickou stranu.
Budete chodit mezi lidi a na diskuse i přesto, že jste se nedostal do Poslanecké sněmovny?
Nebazíroval jsem na svém osobním úspěchu. Kdyby mě lidé vykroužkovali, tak bych tu odpovědnost přijal. Když k tomu nedošlo, chci jako běžný občan, jako otec pěti dětí žít a pokračovat dál.
Takže budete chodit na besedy a vysvětlovat?
Ano, to je jedna cesta. Také je ovšem nutná změna smýšlení ve straně samotné. Musíme mít sílu, musíme být pevní sami v sobě, musíme vědět, kam jdeme, co chceme nabídnout. Prezentovat se jako strana, která přináší racionální řešení, dělá kvalitní nepopulistickou politiku, a taková strana, jak ukázaly tyto volby, by byla na naší politické scéně velmi zapotřebí.
Jaké konkrétní změny jsou tedy ve vaší straně potřeba?
Základem je samozřejmě křesťansko-židovská etika, ale zároveň musí být jasně cítit, že jsme tady pro všechny, že nejsme omezeni na úzce církevní, řekněme kostelní hodnoty. Je to otázka trpělivé mravenčí každodenní práce. A já jsem během kampaně měl s touto prací krásnou zkušenost.
Politika se vám zalíbila?
Seznámil jsem se s tolika lidmi, s tolika jsem si potřásl rukou, hovořil s nimi a tolik jich chtělo hovořit se mnou. Byla to zajímavá kapitola mého života, moje děti to sledovaly se zájmem, manželka mě podporovala, takže to upevnilo i naši rodinu.
Když už jste u rodiny, co říkáte na úspěch strany svého bratra, Strany přímé demokracie?
Co se týče mého prostředního bratra Tomia, je nutné rozlišovat rovinu osobní a rovinu politickou. V osobní rovině jsme rodní bratři, to nám nikdo neodpáře, to tak zůstane. Ale k té politické rovině: já jen těžko můžu souhlasit s Tomiovými výroky, se stylem jeho politické kampaně. Když došlo v západní Evropě k teroristickým útokům, rozumný politik občany uklidní a rychle a racionálně přijímá potřebná bezpečností opatření. Tomio ve svých videích na internetu spíše přiléval olej do ohně, podněcoval strach a nejistotu, jako by se sám pasoval do role jediného zachránce a spasitele. Tím chtěl sbírat hlasy voličů.
To se mu dle volebních výsledků podařilo…
Je to takový marketingový úspěch, ale já to vnímám jako lidsky nedůstojné.
Přesto to řadu občanů zaujalo a svěřili mu svou důvěru.
Víte, člověk nežije jenom chlebem. To je v lidské povaze, přirozenosti člověka. Tradičně je to v naší evropské civilizaci náboženská tradice, hlavně ta křesťansko-židovská. Když tato žitá tradice chybí, je tu pak příležitost pro populisty a demagogy. A může to vést až k takovým politickým a společenským katastrofám, jaké zažili Evropané před osmdesáti lety během druhé světové války, kdy se v Německu dostali k moci nacisté a diktátor Hitler. Myslím si, že se musíme mít na pozoru, musíme být opravdu bdělí, my demokraté.
Říkal jste, že Tomio jako rodina a jako politik je rozdíl, v závěru kampaně ale byly vaše vztahy hodně vyostřené. Dokázal byste si představit třeba rodinný oběd s bratrem?
Já jsem to už říkal, já jsem ochoten si s Tomiem sednout nad kávou kdykoli, a prostě si povídat, ať už o politice, nebo o něčem jiném. Ale bratr už dlouhou dobu nemá zájem. Je to na něm.
