Deset centimetrů. Pro někoho málo, pro někoho moc. U Jiřího z Hanušovic právě tolik centimetrů rozhodlo o tom, že ho nezaplavila vlna, která se městem valila od nedělního rána. O tolik výš oproti původním plánům postavil před lety svůj dům. Tehdy se tak rozhodl při vzpomínkách na povodeň před 27 lety.
"Věděl jsem přesně, kam až se voda dostala. Při stavbě jsem myslel na to, že dům musím udělat tak, aby se do něj velká povodeň nedostala," vyprávěl v neděli po poledni devětašedesátiletý muž. Stále ještě prožíval napětí a strach, ale už věřil, že díky své předvídavosti nad povodní vyhrál.
Voda z koryta Moravy, vzdálená jen několik kroků od jeho domu, sice dál ohrožovala Hanušovice, ale to nejhorší už bylo pryč. Voda se sice dostala na Jiřího zahradu, poničila mohutný betonový plot, ale zastavila se těsně před garáží. Dovnitř nepronikla ani kapka.
"Stále jsem věřil tomu, že nás těch deset centimetrů zachrání. I když jsem v noci chodil s baterkou kolem domu a začínal jsem se bát, že budeme také vyplaveni. Stále jsem byl venku a sledoval koryto řeky," přiznával.
On i další pamětníci byli přesvědčeni, že nedělní povodeň byla jistě větší než ta v roce 1997. Tehdy v celém Česku voda zabila 50 lidí a způsobila škody za více než 60 miliard korun.
Dokládají to například paneláky, které stojí naproti Jiřího domu. Jejich zdi olizovala rozbouřená řeka. To před 27 lety nebylo. Tehdy ještě Jiří bydlel v jednom z bytů v těchto panelácích, který nechal svým dospělým dětem.
"I když byla v noci evakuace, zůstaly tam. Ale už včera nám poslaly vnuka s vnučkou, aby byli u nás v domě v bezpečí," vysvětloval Jiří, kterému dvojice ve školním věku pomáhala před domem s úklidem. Když vnoučata zvedla oči od lopat, viděla přímo do míst, kde právě pobývali jejich rodiče. Kvůli rozvodněné řece se už nemohli dostat ven. "Věříme, že se jim nic nestane. Když panelák nespadl tehdy při povodních, tak snad nespadne ani dnes," věřil vnuk Martin.
Mnozí lidé v Hanušovicích takové štěstí jako Jiří neměli. Zejména ti, kteří bydleli ve Sportovní ulici. Voda strhla hráz z kamení, převalila se přes novou asfaltovou cyklostezku a valila se do ulic i domů. Už v noci bylo záchranářům jasné, že je zle. "Někdy ve tři ráno zvonili a říkali, že musíme okamžitě pryč," popisovala jedna z evakuovaných žen, která zrovna volala své matce. "Ahoj mami, je to tady špatné, všechno máme zaplavené. Prosím tě, ani sem nejezdi. Je to hrozné. Nevím, co budeme dělala," svěřovala se zoufalým hlasem.
Svůj dům viděla jen z dálky, protože dopoledne policisté natáhli pásku a snažili se zaplavenou část obce chránit před možným rabováním. Někteří starousedlíci tak několik hodin žili v nejistotě, jak moc voda poničila jejich domovy. Například další z obyvatel, který se rovněž jmenuje Jiří, bral celé smutné dění s nadhledem. V rukou držel svou jedenáctiletou čivavu jménem Jessie, díval se do dálky. Do míst, kde stál jeho dům.
"Nejdůležitější je zachovat si život. Majetky tak důležité nejsou, to je vedlejší," říkal a byl šťastný, že vzal s sebou také fenku. "To je plnoprávná členka naší rodiny. Neexistuje, že bychom ji nechali doma," ujišťoval a pochvaloval si, jak si místní lidé navzájem pomáhají. Právě díky této vzájemné pomoci měl Jiří s rodinou náhradní dočasné bydlení, stejně jako někteří další místní lidé. "Jsme opravdu šťastní, že máme kde být," svěřoval se.
Ne každý ale v Hanušovicích řešil povodeň. Byla místa, ke kterým se povodeň ani nepřiblížila. Zcela nedotčené zůstaly například budovy Pivovaru Holba i rekonstruovaná budova místního vlakové nádraží. Voda se rovněž zcela vyhnula chátrajícím ubytovnám hned vedle nádraží, ve kterých bydlí spíše lidé v obtížné sociální situaci.
"Zažil jsem povodně už v roce 1997, takže jsem věděl, že můžeme být úplně v klidu. Nás trápí úplně jiné věci, například vysoké nájemné," říkal Jan, který držel v ruce pivo. A s kamarády řešil, jestli majitel večerky otevře svůj podnik.
Video: Jedna z nejhorších povodní. Hydrolog popsal "úplně jiný svět" v přípravě na pohromu
