Kryštof Kalát pochází z Kladna, kde navštěvoval Základní školu Montessori. Ve dvanácti letech udělal zkoušky na Gymnázium a Hudební školu hlavního města Prahy, kde nyní chodí do sekundy. Kromě klasických gymnaziálních předmětů studuje jako hlavní obor trubku. Každý den dojíždí z Kladna do Prahy a zpět. "Moc volného času nemám, třeba na počítač se přes týden skoro nedostanu," říká.
Na škole byl nepřehlédnutelný díky svým bohatým zlatým kadeřím, sahajícím až po pás. Nechal si je růst od první třídy, tedy šest let.
"Chtěl jsem být indián a žít jinak než ostatní, více přírodně. Začal jsem navštěvovat Ligu lesní moudrosti, tzv. woodcraft," vypráví a vysvětluje, že indiánům dlouhé vlasy pomáhaly při orientaci v terénu. "Přišlo se na to tak, že je běloši zajali, aby jim něco vystopovali. Pak je vzali do armády, jenže když jim tam vlasy ostříhali, bylo po schopnostech."
Asi po třech letech, kdy už mu narostly poměrně dlouhé kadeře, s maminkou došli k závěru, že by je jednou mohl darovat dětem, které o vlasy přišly. Pěstoval je tedy dál a čekal na správný okamžik.
Ten nastal v momentě, kdy začal chodit na hudební gymnázium. Napadlo ho totiž, že by mohl kadeřnický akt spojit s benefičním koncertem. "Chtěl jsem předat to poselství dál - že jde vlasy darovat a že je celkem jednoduché takto pomoci."
Seznámil vedení školy se svým záměrem, setkal se s pozitivní reakcí a všichni mu pomáhali s přípravami. Zároveň hledal, jak jde vlasy věnovat malým onkologickým pacientům, a narazil na salon Dlouhovláska. Ten nabízí kompletní kadeřnické i vlásenkářské služby a jeho doménou je výkup vlasů a tvorba paruk právě pro děti, které vlasy nemají kvůli aktuální nemoci nebo od narození. Prostřednictvím vlastního Nadačního fondu Dlouhovláska pomáhá výrobou a darováním paruk z pravých vlasů. Zdarma je dostaly už dvě stovky malých pacientů.
Kryštof přemýšlel i o dramaturgii celé benefiční akce Dám Ti kus sebe. "Věděl jsem, že to musí mít nějaký hudební podkres, jinak by to bylo o ničem. O hudební program jsem proto požádal školní orchestr Bendík, kde hraju, a kapelu spolužáků Fishbend," líčí.
Den D nastal v listopadu 2018. Na benefičním koncertě v podkroví školy salon daroval paruky dvěma holčičkám s alopecií, což je choroba způsobující vypadávání vlasů. Kryštof zahrál dvě písničky na trubku a pak už si šel sednout dopředu, kde mu kadeřnice z Dlouhovlásky "naculíkovaly" jeho 90 centimetrů dlouhou hřívu do několika pramenů. Byla tak bohatá, že vyšla hned na šest mohutných culíků.
Pokřikovaly na mne Kristýnko
Pak nastal rozhodující okamžik, poslední kontrolní dotaz, zda si nechce svůj razantní krok ještě rozmyslet. Jeho zamítavá odpověď byla zcela rezolutní a šest dlouhých let šlo pod nůžky. "Šest let mého dětství, spousty vzpomínek a zážitků, každodenní večerní rozčesávací rituál s mámou nebo tátou a zaplétání copu na spaní, mytí vlasů v ledové řece na indiánském táboře," vzpomíná Kryštof. "Dlouho se mi děti ve škole i posmívaly a pokřikovaly na mne 'Kristýnko'. Mám ty roky s nimi ale moc rád."
První culík si slavnostně odstřihl sám, zbytek nechal profesionálkám. Své bezprostřední dojmy tehdy popsal slovy: "Nejraději bych skákal radostí." A jak na svůj den vzpomíná po více než půl roce? "Uvnitř jsem se cítil krásně, protože jsem právě někomu pomohl. Přál bych to zažít každému. Také jsem cítil velmi lehkou hlavu," usmívá se. "Byl jsem zvyklý vzadu na závaží, takže když jsem přišel domů, vrazil jsem do kredence."
Na otázku, zda nezapochyboval o svém rozhodnutí ani na chvíli, kdy šly první culíky k zemi, odpovídá: "Ale ony nešly k zemi. Šly Dlouhovlásce a to je velký rozdíl."
Vlasy nyní čekají na některou malou onkologickou pacientku, která se díky Kryštofovu dobrému skutku stane krásnou zlatovláskou. "Se salonem jsem v kontaktu, čekám, až si moje vlasy některá vybere. Jejich předání bych rád spojil s dalším benefičním koncertem, třeba přímo v Motole," plánuje.
V polovině května získal za svůj projekt Dám Ti kus sebe cenu Gratias Tibi pro mladé dobrovolníky v kategorii základních škol.
Akci pořádanou Člověkem v tísni si velmi pochvaluje. "Do světa je vypuštěna řada pěkných příběhů o dobrovolnících a pomoci, které mohou inspirovat další lidi," myslí si.
Jeho mladší bratr Matyáš jde ve stopách svého sourozence. Také má dlouhé vlasy a hraje na dechový nástroj. A také uvažuje o jejich darování. "Ale asi s tím počká, jestli se dostane na gympl, že by to taky spojil s nějakým koncertem," doplňuje Kryštof.
