Norník rudý žije po téměř celé Evropě. Patří mezi nejrozšířenější malé savce u nás, a to i přestože se dožívá pouhých dvou let - je totiž oblíbenou potravou predátorů.
Tento zcela běžný hlodavec ale hraje zásadní roli ve vědeckém výzkumu, který může změnit pohled na to, jak co nejúčinněji chránit naopak ty nejvíce ohrožené druhy. "Má vlastnosti, které nám umožní studovat do podrobnosti jev adaptace na změnu klimatu," vysvětluje Petr Kotlík, evoluční biolog z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd.
Jeho tým spolu s vědci z Oklahomské a Cornellovy univerzity v USA v posledních letech zkoumal populace norníka ve Velké Británii. Tam nejdříve v dobách, kdy byl ostrov ještě propojen s Evropou, připutovala jedna vlna norníků. Tu poté následovala druhá. Obě tyto skupiny ale přimigrovaly z jiných oblastí Evropy a byly přizpůsobené na jiné podmínky.
Vznikl tak genetický mix, díky kterému jsou tamní norníci schopní přežít v rozličných podmínkách. Velmi dobře se přizpůsobili jak konci doby ledové, tak dalším pokračujícím klimatickým změnám, včetně té současné.
Tyto poznatky českých vědců přinášejí podle Kotlíka další důležitý poznatek do debaty, kterou odborníci v posledních letech vedou. Je jasné, že u některých druhů vede malá genetická různorodost k poklesu jejich počtů i vyhynutí. Rodí se tak myšlenka, že některé populace by šlo před novými podmínkami zachránit "přimícháním" genů jiné populace stejného druhu.
"Tradičně se předpokládá, že pokud chceme chránit nějakou populaci ohroženého druhu, je potřeba zajistit její genetickou čistotu. Výsledky našeho výzkumu by mohly přispět ke koncepčnímu posunu. Ukazují, že mísení genů nemusí být vždy nevhodné, naopak někdy může přinášet výhody. A někdy, jako v případě norníka, mohou být i klíčové," říká Kotlík.
V praxi by to mohlo fungovat mechanismem, kterému se říká asistovaná adaptace. Ve zkratce si to lze představit jako cílený přesun jedinců nesoucích určitou genetickou informaci do oblastí, kde zvířatům či rostlinám stejného druhu mohou naopak takové geny chybět.
Uvádí třeba příklad jehličnatých stromů severní Evropy. "Dá se předpokládat, že stromy v těchto oblastech budou v příštích desetiletích vystaveny teplotám, které byly dříve obvyklé v jižních částech Evropy. Přenos genů z jižnějších populací by tak těm severnějším mohl pomoct se na budoucí teplejší klima adaptovat," vysvětluje vědec.
Podobně si to podle něj lze představit i u zvířat. U těch připadá i v úvahu větší snaha o propojení migračních koridorů, které člověk narušil, a zvířata tak přišla o způsob, jak si genetické informace předávat přirozeně.
Kotlík ale upozorňuje, že stále jde o téma, které platí ve vědeckých kruzích za poměrně kontroverzní. "Mísení genů různých populací má svá rizika. Není možné přenést jen geny pro adaptaci na teplejší klima. Přinesete všechny geny, které daný jedinec má. To může způsobit i problémy, třeba snížení reprodukční schopnosti," zmiňuje Kotlík. Dodává ale, že lze předpokládat, že vlivem přirozeného výběru zůstanou v populaci jen výhodné geny.
Zdůrazňuje tak, že než se zavede toto opatření do praxe, budou potřeba ještě roky výzkumu. V tom čeští vědci pokračují. Chystají se znovu zabývat norníkem, ale tentokrát v kontextu celé Evropy. "Zatím si musíme volit tyto modelové druhy, které nám pomohou odhalit mechanismy, jak adaptace v přírodě probíhá. Poté se můžeme snažit výsledky zobecnit," říká.
