Tělocvičná organizace Sokol, ustavená 16. února 1862, byla od počátku své existence spojena s povznášením českého národa, velké zásluhy měla také na proniknutí tělovýchovné činnosti mezi nejširší vrstvy obyvatel. Na jejím založení měli podíl především dva muži - Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner.
První ze zakladatelů Fügner se narodil do rodiny německého obchodníka. Původně se po vzoru otce zabýval obchodem, později pojišťovnictvím. Věnoval se ale i hudbě, společenským zájmům a sportu. Ovládal několik světových jazyků.
Miroslav Tyrš se též narodil do německojazyčné rodiny. Od šesti let byl ale vychováván svým strýcem, českým vlastencem. Studoval filozofii, zabýval se i výtvarným uměním a estetikou. Ve vlasteneckých kruzích také seznámil s Fügnerem, se kterým začátkem šedesátých let zakládá Sokola.
Podle historiků byl ideovým a organizačním vůdcem Tyrš, který vytvořil například české tělocvičné názvosloví. Fügner zas údajně zavedl v Sokolu tykání a oslovování členů "bratře", rovněž první začal nosit červenou blůzu, která se později stala součástí stejnokroje spolku. Největšího rozmachu organizace se Jindřich Fügner nedočkal. Předčasně zemřel v pouhých 43 letech.
V roce 1889 se lokální české sokolské organizace spojily do České obce sokolské, kterou o dva roky později následovaly i ty moravské a slezské, které tak vytvořily Moravsko-slezskou obec sokolskou. V roce 1904 se pak obě organizace sloučily v jednotnou Českoslovanskou obec sokolskou (ČOS). Ta fungovala i po vypuknutí první světové války, brzy se ale stala vídeňské vládě nepohodlnou a v roce 1915 byl Sokol poprvé - a nikoli naposledy - zakázán.
Sokolové, kteří se podíleli na fungování legií i vzniku Československa, patřili k oporám první republiky a jako takoví vadili také nacistům, kteří organizaci v říjnu 1941 dva týdny po příchodu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha zakázali.
Po válce byl Sokol znovu obnoven a zažil největší vzepětí, když po celém Československu sdružoval více než milion lidí. Fungovat ale mohl pouhých sedm let.
Velkolepý slet v červnu 1948 se stal nejen velkou ukázkou tělocvičné jednoty, ale nadlouho také poslední veřejnou manifestací proti únorovému převzetí vlády v Československu. Komunistická moc nejprve v roce 1949 pod hlavičkou Sokola sjednotila a ovládla veškerou tělovýchovu v zemi.
Reorganizace tělesné výchovy v roce 1952 pak znamenala již třetí zrušení sokolské organizace a z dlouhého, 38 let trvajícího přerušení se Sokol už vzpamatoval jen s obtížemi. Slety byly v té době nahrazeny státem organizovanými masovými spartakiádami, z nichž první se konala v roce 1955 a poslední, sedmá, v roce 1985.
Během uvolnění koncem 60. let se sice objevily pokusy o obnovení Sokola, po srpnu 1968 ale z plánů sešlo. Sokolská obec se obnovila až po listopadu 1989, přitáhnout statisíce, natož pak miliony zájemců o cvičení se jí ale i kvůli skoro čtyřem dekádám nečinnosti již nepodařilo.
Organizace, z jejíchž řad vzešlo mnoho reprezentantů - včetně prvního zlatého olympijského medailisty Bedřicha Šupčíka -, má dnes 160 tisíc členů. Téměř polovina z nich je mladší 18 let. Až po roce 2000 přitom začalo vedení Sokola - vedle tradičního cvičení - klást větší důraz také na podporu sportu.
