Než okupanti rozhlas obsadili, redaktoři stihli odvysílat zprávy o okupaci do světa a posluchači doma se dozvěděli, že vedení Komunistické strany Československa (KSČ) invazi odsuzuje. Před druhou hodinou ráno přečetl takzvané Prohlášení předsednictva ÚV KSČ o vstupu vojsk moderátor (tehdy se používal výraz hlasatel) Vladimír Fišer.
Redaktoři po průniku vojáků do budovy dál vysílali z Nuslí, Karlína nebo Karlova náměstí, v prvních dnech se je nepodařilo umlčet. Film Vlny, který sklidil velký úspěch na filmovém festivalu v Karlových Varech, vypráví o novinářích, kteří vysílali mezi valícími se sovětskými tanky a sanitkami odvážejícími zraněné.
"Po druhé hodině ráno jsem dorazil do rozhlasu. Bylo nutné hned začít s vysíláním a sdělit občanům, že jsme byli napadeni. V rekordním čase se nám podařilo uvést redakci do chodu a začalo se vysílat, ale to už se kolem rozhlasu ozývala střelba a hukot přelétávajících vojenských letadel. První kulky se odrazily od budovy, bylo slyšet vysypávající se sklo. Vinohradská třída byla plná tanků (…) Ruští vojáci postupně obsazovali jednotlivá studia a vytlačovali redaktory ven z budovy," vzpomínal na srpnové ráno redaktor Richard Seemann v knize Jsme s vámi, buďte s námi (slogan, který onoho rána zazněl při vysílání).
Co se dělo uvnitř budovy, popsal také redaktor Sláva Volný. "Hukot tanků se blížil k budově rozhlasu. Nikdo ale nepomýšlel na to, že by studio opustil. Naše místo bylo u mikrofonů a pokoušeli jsme se lidem předávat také naději a víru, kterou jsme ale sami neměli. Střelba zněla již v bezprostřední blízkosti. Mnoho oken rozhlasu rozstříleli a lidé, kteří se v budově zdržovali, leželi na chodbách na břiše. Režisér řekl, že Rusové už obsadili přízemí a každou chvíli budou u nás. Pustil připravenou hymnu (…) A pak se stalo to, co jsme všichni napjatě očekávali. Dveře se prudce otevřely a vstoupili dva sovětští vojáci s napřaženou zbraní. Pohyb ruky byl jednoznačný: ven ze studia. Z budovy jsme se dostali východem přes garáž," vzpomínal Volný.
"Da, na Prágu"
Mádlovy Vlny nejsou dokudrama. Je to hraný film, obsahující fiktivní příběhy a dialogy, předlohou k mnoha postavám ale byli skuteční lidé - novináři Československého rozhlasu z Redakce mezinárodního života, kteří se věnovali hlavně zahraničním událostem. Během prvních hodin a dní okupace se ale snažili informovat lidi doma i ve světě o tom, co se děje.
Byli to reportéři, kteří měli za sebou práci na různých místech světa. Redakci vedl od roku 1963 Milan Weiner (ve filmu ho hraje Stanislav Majer). Ta mohla vysílat víceméně svobodně od dubna roku 1968, kdy vedení strany v čele s Alexandrem Dubčekem zrušilo cenzuru. K výrazným osobnostem patřil bývalý zpravodaj v USA Jiří Dienstbier (hraje ho Vojtěch Kotek), bývalý moskevský zpravodaj Jan Petránek (ve filmu Petr Lněnička) nebo Věra Šťovíčková (Táňa Pauhofová), která se zaměřovala na Afriku a před srpnem 1968 působila například v Guineji nebo Libyi. V srpnu 1968 byl zpravodajem rozhlasu v Moskvě Luboš Dobrovský (později kancléř prezidenta Václava Havla a český velvyslanec v Rusku), ve Vlnách ho ztvárnil Martin Hofmann.
"20. srpna jsem měla v rozhlase službu. Pak jsem šla dělat rozhovor pro francouzský rozhlas. Chtěli, aby jim někdo řekl, co se v Praze momentálně děje. A já tehdy pronesla největší pitomost svého života. Řekla jsem, že jsem z hloubi duše přesvědčena, že nás Sovětský svaz nenapadne. Chtěla jsem je uklidnit a v dobré víře jsem spáchala historickou blbost. Před francouzským národem jsem se projevila jako pitomec," řekla k událostem 20. a 21. srpna Věra Šťovíčková.
Za několik hodin už ale s ostatními pracovala na vysílání o okupaci. "Sešlo se nás asi osm redaktorů, seděli jsme ve studiu v prvním patře a vysílali o tom, co se děje. Jirka Dienstbier vstal a otevřel okno, aby prý lidi věděli, jaká je tady atmosféra. Všude kolem rozhlasu se střílelo, ale pořád jsme vysílali. Řekla jsem do mikrofonu: Pořád jsme ještě tady, ale až začne hrát hymna, tak je konec," uvedla ve svých vzpomínkách. Okupační vojáky podle ní do jejich studia navedl jeden rozhlasový technik. Osobně je tam přivedl. "Byla to štěnice, která pracovala pro ně, prásknul nás," řekla k tomu Šťovíčková.
K novinářům, kteří se podíleli na mimořádném zpravodajství, patřil také Karel Wichs. Ten působil ve španělské sekci redakce vysílání do zahraničí. Nebo František Černý, který patřil do německé sekce. "Vojáci procházeli se samopaly v pohotovostní poloze všechny místnosti. Ruský velitel po nás chtěl, ať mu ukážeme na mapě, kde sídlí Československá tisková kancelář (ČTK). Mezitím další dva vojáci přeřezali v místnosti všechny kabely," řekl Wichs.
Černý zažil kuriózní situaci v noci z 20. na 21. srpen, když jel vlakem na dovolenou k moři do Bulharska. "Stáli jsme ve vlaku na maďarských hranicích. Čas jsme si krátili kouřením a sledovali jsme, co se děje venku. Všimli jsme si, že proti nám stojí plně naložený nákladní vlak s maďarskými tanky, u kterých stáli v plné polní maďarští vojáci. Také kouřili a dívali se na nás. Volal jsem na ně ze srandy Na Prágu, na Prágu? Oni se usmáli a odpověděli: Da, na Prágu, na Prágu."
Kdo hraje koho ve filmu Vlny
- Vojtěch Kotek - Jiří Dienstbier
- Stanislav Majer - Milan Weiner
- Martin Hofmann - Luboš Dobrovský
- Táňa Pauhofová - Věra Šťovíčková
- Petr Lněnička - Jan Petránek
- Tomáš Maštalír - ředitel Ústřední správy spojů Karel Hoffmann
Nevyjasněná role Karla Hrabala
Rozhlas 21. srpna ale nebyl jen o lidech, kteří riskovali a neprodali svoji čest, ale také o zrádcích a kolaborantech. Ředitel Ústřední správy spojů Karel Hoffmann - do roku 1967 ředitel rozhlasu - nařídil vypnutí středovlnných vysílačů. První informace se tak zpočátku dostaly ven jen prostřednictvím rozhlasu po drátě. Tak se říkalo systému, kterým se šířil přenos skrze kabely. Signál se rozváděl z centrálního zesilovače kabelovým rozvodem (rozhlas po drátě zanikl v roce 1999). Hoffmann, kterého ve snímku Vlny hraje slovenský herec Tomáš Maštalír, pak až do listopadu 1989 patřil do nejužšího vedení KSČ.
Přímo v rozhlase zradil a kolaboroval ředitel vysílání do zahraničí Karel Hrabal. Dlouho se tvářil, že podporuje reformy a svobodné vysílání, ale 21. srpna všechny přesvědčoval, že Rusové střílejí slepými náboji a nechtějí nikomu ublížit. Pak se účastnil vysílání z náhradních prostor na Karlově náměstí, ukázalo se však, že si zapisoval, kdo co dělá a říká, aby to pak použil proti svým kolegům. "Hrabal zcela otočil a podílel se na vyčištění rozhlasu od takzvaně nepřizpůsobivých redaktorů po roce 1969. Podle mnoha indicií byl agentem KGB a jeho skutečná role nebyla nikdy úplně objasněna," uvedl Richard Seemann. Hrabal pracoval ve vedení rozhlasu až do poloviny osmdesátých let.
Okupanti opustili budovu rozhlasu na Vinohradské až na začátku září. Redaktoři, kteří se tam vrátili, našli spoušť. Shrnul to Richard Seemann: "Neskutečná špína, válející se odpadky a všude vtíravý, nechutný zápach, prostě příšerný smrad. Čekal nás velký úklid redakcí a pach vystřídal ostrý chlór, protože celá budova se musela dezinfikovat."
Video: Měli o nás i strach, klaněli se nám nesmyslně, říkají Kotek a Mádl dvacet let od Snowborďáků (12. 12. 2023)
