Jste občanem Slovenska a expertem na dějiny této země, navíc jste byl v sobotu volit. Proč si myslíte, že Peter Pellegrini nevyhrál první kolo prezidentských voleb, jak mnozí očekávali?
Myslím si, že jeho stálé omílání mantry o tom, že on je kandidátem míru, zatímco Ivan Korčok chce zavléct Slovensko do války, se ukázalo nakonec jako částečně kontraproduktivní. Ivan Korčok dokázal v předvolební kampani klidně a srozumitelně vysvětlit, že to, co navrhuje tandem Fico-Pellegrini, by nebyl skutečný mír, ale kapitulace Ukrajiny. Skutečný mír vyžaduje naopak všestrannou podporu Kyjeva. Korčok také dokázal vysvětlit, že Pellegrini dnes slepě plní příkazy premiéra Roberta Fica, byť s některými zřejmě vnitřně nesouhlasí, a že tato politika vede Slovensko v rámci EU a NATO do izolace. Svou roli asi také u některých lidí sehrála kalkulace, že vůči Ficovi, který kontroluje vládu a parlament, by Ivan Korčok působil jako určitá protiváha.
Myslíte, že Pellegrinimu se podaří dostat v druhém kole k urnám tolik voličů, aby vyhrál? A co by měl teď pro vítězství udělat Korčok?
Vše záleží na tom, zda voliči, kteří v prvním kole hlasovali pro třetího Štefana Harabina, podpoří ve druhém kole Petra Pellegriniho, anebo zůstanou doma. Pro řadu konzervativních voličů může být problém volit Pellegriniho kvůli jeho sexuální orientaci.
Na křtu vaší knihy Dějiny Slovenska mě mimo jiné zaujalo, jak jste hned na začátku upozorňoval, že toho máme se Slováky paradoxně společného hodně málo. Opravdu nejsme až takovými "bratry"?
Nejsme. Češi by neměli podléhat své iluzi, že když máme se Slováky jazykovou blízkost, tak to musí znamenat, že máme i podobné dějiny a podobný pohled na ně. Tak to ale opravdu není. Do vzniku Československa v roce 1918 jsme až na naprosté výjimky neměli společné dějiny.
Mnozí Češi po loňských parlamentních volbách tvrdili, že Slováci volili Roberta Fica proto, že jeho proruský slovník jim byl bližší, než by tomu bylo u nás. Takže nebyli daleko od pravdy?
Jsem přesvědčený, že mnozí Češi bohužel vědí o Slovensku velmi málo, na rozdíl od mnoha Slováků, kteří sledují českou kulturu i celkové dění. Ale zároveň je fakt, že na Slovensku byly rusofilské nálady vždycky silnější než v Česku. Ovšem pozor: intelektuál z Bratislavy nebo z Košic nemá k Vladimiru Putinovi blíž než intelektuál z Prahy či z Brna.
Proč ale mnozí Slováci podléhají fakticky už mnoho desítek let ruskému vidění světa?
Historicky to bylo dáno tím, že slovenské elity byly v 19. století hodně slabé. Slovenská politika se nedokázala v Uhrách prosadit, z čehož potom plynulo, že se snažila najít protektora, který by Slováky "ochránil". Mohl bych jmenovat několik významných Slováků, třeba Ľudovíta Štúra nebo Svetozára Hurbana Vajanského, kteří se obraceli k Rusku.
A někteří Slováci se naopak stavěli proti Rusku.
Ano, kritizovala je mladší generace slovenských politiků, například Milan Hodža či Vavro Šrobár. Nekritické slovenské rusofilství také kritizoval T. G. Masaryk. I u nás byli samozřejmě rusofilové, ale obecně vzato se Češi vždy orientovali převážně na Západ. Velkou roli hrálo i to, že české země byly historicky součástí Svaté říše římské a západní civilizační vlivy tady byly silnější než v Uhrách. Málo se o tom mluví, ale hrálo to důležitou roli.
Co dělá Robert Fico, není v zájmu Česka ani Slovenska
Předpokládám, že moc rád neslyšíte názory některých Slováků i Čechů o tom, jak jsme Slované a jak musíme držet s Ruskem.
Pokud jde o Rusko, nic proti němu nemám, umím rusky dobře, vážím si ruské kultury a svým způsobem mám tuto zemi rád. Avšak Rusko Vladimira Putina není mým Ruskem. Se slovanstvím ať na mě nikdo nechodí. Takový Slovan jako Putin opravdu nejsem. Ano, v kultuře, v jazyku může být slovanská vzájemnost, ale pro politiku je to naprosto irelevantní.
Takže to nelze spojovat?
Nespojujme tyto věci. Nejlépe to věděli Poláci, kteří už na slovanském sjezdu v Praze v roce 1848 prohlásili: Tak to tedy ne, my víme o slovanství s Ruskem své. A zopakovali to na dalších dvou slovanských kongresech. Opět upozorňuji, my jako české země jsme byly součástí úplně jiného prostoru než Rusko a částečně i jiného než Slovensko.
Jestliže tedy Fico neustále vyjadřuje pochopení pro ruskou politiku, má jistotu, že voliče bez problémů najde?
Je třeba říct, že Robert Fico je ve své politice vůči Rusku dlouhodobě konzistentní. Už dávno před volbami říkal "ani náboj na Ukrajinu". Na jednu stranu kvituji, že má jasnou linii, na druhou jsem přesvědčený, že to, co on dělá, není nejen v zájmu Česka, ale ani Slovenska.
Proč to tedy dělá?
Nevím, jestli si uvědomuje, co ve skutečnosti provádí. Jestli to dělá z naivity, nebo zlé vůle. Nikdo mu do hlavy nevidíme. Není ale důležité, co si kdo myslí, ale jaký je výsledek jeho konání. Každý rozumný člověk přece musí vidět, že když se Ukrajině nebudou dodávat zbraně, zatímco zbrojní výroba v Rusku vzrostla více než třikrát, a do toho dováží rakety z Iránu a Severní Koreje, tak Ukrajinu tlačíme ke kapitulaci. Ta ale v žádném případě nezajistí mír. Když nezastavíme Putina dnes, budeme ho muset zastavit v budoucnosti za mnohem obtížnějších podmínek.
Část české společnosti je ale přesvědčena, že když začne jednat Ukrajina s Ruskem o míru, bude to nejlepší řešení.
Dmitrij Medveděv, někdejší ruský prezident a dnes místopředseda rady bezpečnosti Ruské federace, nedávno zveřejnil, jak si představuje uzavření "míru". Ukrajina má nejen zcela kapitulovat a být odzbrojena, ale má také zaplatit Rusku válečné náhrady a nakonec být opět "sjednocena" s Ruskem. Každý snad pochopí, že na takovéto podmínky nemůže žádná vláda v Kyjevě přistoupit. Pokud si klade Moskva takovéto podmínky, je jednání zbytečné.
Český historik, kterého ocenila slovenská prezidentka
Profesor Jan Rychlík sice žije v Česku, ale má i slovenské občanství. "Získal jsem ho, protože tam mám trvalý pobyt a moje manželka je od narození slovenskou občankou. Měla na Slovensku po rodičích dům a počítali jsme s tím, že v důchodu se v něm usadíme trvale," vysvětluje s tím, že vše nakonec dopadlo jinak.
"Slovensko mám procestované od západu na východ a od severu na jih už od dob vysokoškolských studií, ale rád se tam stále vracím," svěřuje se a jmenuje řadu oblíbených míst. Západní Slovensko, kde žil, město Martin, kde na počátku devadesátých let pracoval, a samozřejmě Vysoké Tatry, kam jezdí od mládí.
"Pravidelně také sleduji slovenskou literaturu a slovenský umělecký svět vůbec. Uměleckou literaturu čtu zásadně v originále," říká a dodává, že za mnohé ve svém životě vděčí manželce, která je profesí etnografka a muzejní pracovnice - včetně toho, že se do hloubky seznámil se Slovenskem.
O tomto jeho vztahu svědčí velmi dobře i vysoké státní vyznamenání, které mu udělila letos v lednu prezidentka Zuzana Čaputová. Za celoživotní práci na poli česko-slovenského porozumění a česko-slovenských vztahů získal Řád bílého dvojkříže III. třídy. "Přiznám se, že když mně to prezidentská kancelář v Bratislavě oznámila, byl jsem dojat. Velmi si toho vyznamenání vážím," připouští znalec moderních dějin slovanských národů.
Přesto na Slovensku vítězí politici, kteří mluví o takzvaném míru. Možná to nakonec vyhraje volby i Peteru Pellegrinimu.
Víme z vlastní historie, že lidé byli u nás za socialismu čtyřicet let ohlupováni tím, jak Sovětský svaz a další země východního bloku bojují za mír. Nebyla to pravda. Mimochodem, kousek odtud, kde sedíme, je ulice Milady Horákové, která se dlouho jmenovala Obránců míru. V Praze také jednu dobu sídlila Světová rada míru, jejíž činnost byla placena z Moskvy.
Slováci vidí Husáka jinak než Češi
Ve své knize Dějiny Slovenska podrobně píšete také o tom, jak mnozí Slováci neviděli zdaleka tak kriticky období normalizace v Československu jako Češi. Což může mít asi opět vliv na to, že bývalí komunisté jako Fico a jejich voliči neberou takovou minulost vyloženě negativně.
Fico se stal v roce 1987 členem Komunistické strany Slovenska, která se přejmenovala po pádu socialismu na Stranu demokratické levice. Pro mnohé Slováky ale není normalizace černá díra, protože mimo jiné vznikla federace Čechů a Slováků, byť ve velice omezené podobě. A nepochybně v té době došlo k ekonomickému vzestupu Slovenska, hlavně zaostalých regionů na východě. Toto vědomí se dodnes ve slovenských rodinách udržuje.
Vzpomínám, jak mi nedávno bývalý český premiér Petr Pithart popisoval, že byl zaskočený, když mu jeho protějšek Ján Čarnogurský na začátku devadesátých let oznamoval, že jede na pohřeb Gustáva Husáka. Slováci prostě vidí i Husáka jinak než my.
Rád bych upozornil, že mnozí vnímají Husáka také jako statečného odbojáře, který byl stalinisty v padesátých letech mučený a držený dlouhé roky ve vězení, aniž by kohokoliv udal anebo se "přiznal" k vykonstruovaným obviněním. Zachránil tím několik životů a dočkal se doživotního vězení. Za to si zaslouží velké uznání. Z pohledu Slováků se navíc snažil po návratu do politiky o federaci s Českem. Navíc čistky na Slovensku byly po roce 1968 mnohem mírnější než v Čechách. I na tom měl zásluhu Husák.
Při čtení vaší knihy jsem si také říkal, jestli jsme nebyli ke Slovákům hodně neféroví v tom, že jsme jim toho před vznikem Československa hodně naslibovali, abychom mohli mít vlastní stát, ale potom jsme je brali jen jako toho druhého v řadě. Nemáme mít výčitky?
Jestli máme mít po sto letech výčitky? Takhle bych to nebral. Nikdo z těch, kteří po vzniku Československa rozhodovali, už nejsou mezi námi.
Ale přece jen, své sliby kolem rovnoprávného postavení jsme nedodrželi.
Z dnešního hlediska je to asi irelevantní, ale jinak máte pravdu. Já vždycky studentům říkám, že Slovákům nešlo o to být fakticky součástí českého státu, byť se nazýval Československo. V podstatě to byl český stát rozšířený o Slovensko. Zároveň je ale třeba vidět mnoho pozitivního, co udělali Češi pro rozvoj Slovenska. Přínosy jednoznačně převažují.
To nepochybně. Ale když Masaryk řekl, že Slováci jsou vlastně Češi, kteří jen používají jiný dialekt, muselo je to asi nadzvednout.
Také mu to omlátili o hlavu. Ale zároveň si uvědomte, že Slováci z taktických důvodů tato jeho slova ještě za první světové války nezpochybňovali. Protože se jim hodila. Mnozí nakonec chtěli být součástí Československa, protože se chtěli vymanit z Uher. V Martinské deklaraci spojení s Čechy nezpochybňovali, podepsal ji dokonce Andrej Hlinka.
Co by se stalo, kdyby nešli s námi?
Oni moc jiných alternativ neměli. Maximálně by se dočkali autonomie v rámci Uher. Na to sázeli Maďaři.
Když jsme nyní u Maďarů, zajímalo by mě, jestli se má Slovensko bát, že by Maďarsko mohlo mít zálusk na část jeho území.
Fakt je, že Maďaři nikdy nevydýchali Trianon (Trianonská mírová smlouva z roku 1920 stanovila nové hranice maďarského státu, který přišel mimo jiné o území dnešního Slovenska, pozn. red.). Když maďarští turisté přijedou do Versailles, tak dodnes do paláce Velký Trianon nechodí. To znamená, že v nich pořád pocit příkoří je. Maďaři to pořád považují za otevřenou, nevyřešenou věc. Obavy Slováků jsou proto namístě.
Proč si ale Fico tak rozumí s maďarským premiérem Viktorem Orbánem, který se netají tím, že chce ovládat i mnohé Maďary na Slovensku a dává najevo stesk po Velkém Maďarsku?
Nerozumím, proč to Fico dělá. A nerozumí tomu ani mnoho Slováků.
