Základní umělecká škola Střezina patří se dvěma tisíci žáků k největším v republice, sídlí uprostřed obrovského hradeckého sídliště Slezské Předměstí. Postupně přebírala další a další objekty Základní školy Jih a od roku 2013 se chystá na rekonstrukci. Ta měla začít před třemi lety, ale zmatky kolem výběrových řízení a projektové dokumentace opravy stále zpomalují a oddalují. Škola tak již řadu let funguje v provizorních a ne příliš vyhovujících podmínkách a koncerty nepořádá jako jiné zušky ve svých koncertních sálech, nýbrž v provizorně upravené tělocvičně.
Možná i proto ji tak jako mnohé jiné zušky nezaskočilo náhlé dlouhodobé přerušení výuky kvůli epidemii koronaviru. Na Střezině dál pokračují ve výuce - na dálku. "Jak se říká, nouze naučila Dalibora housti. Z tohoto pohledu jsou letité provizorní podmínky pro výuku jistě i dobrou průpravou pro zvládnutí mimořádných situací," potvrzuje ředitel školy Karel Šust.
Že je distanční výuka v případě hudebních nástrojů, orchestrů či výtvarného kroužku jen těžko představitelná? Zdejší učitelé jsou velmi vynalézaví a některé žáky jejich současná improvizace baví ještě víc než klasické hodiny.
Hudební výuka on-line může být velice pestrá. Záleží na učitelích, oboru či na věku studentů. Záleží i na tom, zda se žáci vzdělávají individuálně, nebo kolektivně, jako v případě orchestru, kapely, tanečního souboru nebo dramatického či výtvarného oboru. "Učíme se na to reagovat za pochodu," líčí Karel Šust, jenž kromě ředitelování učí i hru na klasickou kytaru.
Na Střezině mají už z doby před karanténou zavedenou elektronickou sborovnu, tedy interní portál pro učitele, která se jim nyní velice hodí. Teď toto virtuální prostředí funguje jako prostor pro sdílení nápadů, jimiž se pak inspirují ostatní kolegové. Učitelé sledují i sociální sítě, například facebookovou skupinu kantorů na zuškách Učím na ZUŠ. I ty jsou v dnešních dnech velkým zdrojem inspirace. Každý pak zvažuje, co je pro konkrétního žáka vhodné.
Většina učitelů podle ředitele Šusta přijala tento nenadálý stav jako výzvu a zajímavý úkol a snažila se najít způsob, jak i nadále vyučovat své umělecké předměty, ale také jak dítě v této době zaujmout, pobavit a poskytnout mu sociální kontakt. A tak začali "skypové" a "whatsappové" hodiny klavíru, kytary a dalších nástrojů, hraní orchestru na dálku či malování kontur v domácnosti.
"Mně pan učitel zadal jednu skladbu a pravidelně zadává menší úkoly, třeba naposlouchat si nějakou písničku a tak. Posledně nám poslal písničku a k ní přiložil pár úkolů, v jakém je taktu, jakým začíná akordem nebo v jaké je tónině. Dalším úkolem bylo napsat na papír její části (sloky, mezihry, refrény) a kolik trvají taktů," líčí například své zážitky z domácí výuky Lukáš Němeček, jenž se učí na baskytaru u Petra Dlaboly. Ten figuruje jako baskytarista a kontrabasista v nejrůznějších seskupeních od jazzového tria přes big band, taneční orchestr, hitparádovou kapelu, scénickou muziku až po komorní orchestr.
