Falešné pokoje vytvořené ve studiu pro účely dokumentu, tři dospělé protagonistky nalíčené tak, aby vypadaly jako nezletilé, a jejich falešné profily na sociálních sítích. Tvůrci dokumentu V síti využívají netradiční postupy. Díky nim se jim podařilo skrze sociální sítě propojit s desítkami sexuálních predátorů.
Již v minulosti ale vznikaly dokumenty s podobnou tématikou, které se dnes preventivně pouštějí žákům českých škol. Například snímek z roku 2006 "Seznam se bezpečně" pomohl odhalit jeden z největších případů sexuálního obtěžování dětí v České republice, tzv. kauzu Piškot a Meluzín.
V ní se dva skautští vedoucí na internetu maskovali za to, že jsou dívky a kontaktovali takto své svěřence. Začali je manipulovat, požadovali po nich sexuální materiály, vydírali je a potom je zneužívali i v reálném světě. Tito dva pachatelé sexuálně zneužili celkem 39 dětí, z toho 36 chlapců.
Na policii končí minimum případů
"Děti, které v tomto případě byly zneužívány, to dobrovolně nikomu neřekly. Ve chvíli, kdy jim ale ve třídě v rámci výuky pustili dokument Seznam se bezpečně, ovlivnilo to jednoho z nich. V tom snímku je totiž vysvětleno, co dělat, když dítě zažívá v kyberprostoru sexuálně motivovaný útok," vysvětluje vedoucí projektu E-Bezpečí Univerzity Palackého v Olomouci Kamil Kopecký, který se podílel na výše zmíněných dokumentech a bezpečnosti na internetu se dlouhodobě věnuje.
"Vydíraný chlapec to řekl poté své sestře a teprve tehdy se případ otevřel a začal řešit. Do té chvíle žádné ze zneužívaných dětí samo od sebe nikomu nic neřeklo," dodává. Důsledkem obdobných filmů je i překonání strachu z toho, že se o situaci dítěte někdo dozví, že se mu někdo bude posmívat, nebo že mu to způsobí ještě další újmu.
"Spousta dětských obětí k policii nejde, protože mají strach, jaká bude reakce, třeba necitlivá. To je vidět například u trestného činu znásilnění. Odhaduje se, že pouze sedm procent znásilněných žen najde odvahu s tím zajít na policii, protože mají strach, že jim někdo řekne, že byla vyzývavá nebo šla kudy neměla. A u dětí je to podobné," vysvětluje.
Doc. Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D.
Vysokoškolský pedagog na Univerzitě Palackého v Olomouci, vedoucí Centra prevence rizikové virtuální komunikace. Specializuje se zejména na kyberšikanu, sexting, kybergrooming, rizika sociálních sítí a ochranu osobních údajů v prostředí internetu. Je také vedoucím národního projektu zaměřeného na prevenci rizikového chování v prostředí internetu s názvem "E-Bezpečí".
Sexuálním predátorem z nudy
Problém sexuálního obtěžování dětí na internetu je tady od počátku sociálních sítí, diskuzních fór a takzvaných messengerů, jako byly dříve hojně využívané aplikace ICQ nebo Skype. Masivní nárůst přišel podle Kopeckého v roce 2006, kdy se na českém internetu objevil Facebook:
"Tehdy ho používali převážně mladí uživatelé, dospělí přišli až v následné vlně. Dnes děti Facebook opouštějí a dominují jiné typy sociálních sítí, jako je Instagram, Tik Tok, Tellonym nebo i např. Snapchat. A podobné komunikace se přesouvají tam."
Těmito sítěmi brouzdají tzv. sexuální predátoři, tedy lidé, kteří na internetu z různých důvodů vyhledávají děti za účelem komunikace se sexuálním podtextem. Často bývají nesprávně zaměňováni za pedofily. "Drtivá většina z nich jsou heterosexuálové, mnohdy i tátové od rodin. Kontakt s dítětem neprobíhá z důvodu, že by jim byla diagnostikována pedofilie," upozorňuje expert.
Proč se ale tedy člověk rozhodne oslovit na internetu jedenáctileté dítě? Kopecký zmiňuje několik důvodů. Vedle těch sexuálního charakteru může podle něj jít o snahu získat nad dítětem moc nebo možnost se přes něj dostat k finančnímu zisku. Svou roli může ve velké části případů hrát i nuda.
"S dětmi se lépe manipuluje a jde o osoby, která už mají nějakým způsobem vyvinuty sekundární pohlavní znaky. Běžnou dospělou ženu nedokážete donutit, aby se vám, nějakému neznámému člověku, obnažila na webkameře. U dítěte je to jednodušší," říká. Často dochází k vydírání a zlomku "predátorů" jde také o sexuální kontakt s dítětem v reálném životě.
Když uloví lovce
Trestní zákoník rozlišuje, do jaké fáze se predátor dostal. "Pokud dochází k nějaké komunikaci se sexuálním podtextem, dochází tedy k obnažování, masturbaci a podobně, tak jde o trestný čin navazování nedovolených kontaktů s dítětem. Trestní sazba jsou v tom případě dva roky odnětí svobody," popisuje Kopecký.
Stejná sazba pachateli hrozí za trestný čin ohrožování výchovy dítěte. "To znamená, že dospělý způsobuje nějakou psychologickou ujmu dítěti, které teprve dospívá. Toto jsou v podstatě jediné dva trestné činy, za které lze v této fázi komunikace predátory odsoudit."
Tresty pak narůstají v případech, kdy začne vznikat dětská pornografie nebo dochází k nějakému nátlaku na poskytnutí fotografie či videa. Skautští vedoucí Mertl a Machát (přezdívky Piškot a Meluzín) si například nyní odpykávají desetiletý trest odnětí svobody, mají nařízenou ústavní léčbu a zákaz práce s dětmi.
Obětí může být každé dítě
Ačkoli jsou v dokumentu V síti hlavními aktérkami tři dívky, problém sexuálního obtěžování na internetu se týká i chlapců. Vyplývá to i ze zmíněného případu skautských vedoucích. Kopecký zmiňuje, že v případě komunikace na internetu neexistují ani žádné společné znaky, které by pomohly odhalit, které děti jsou více ohrožené.
Dají se ale podle něj najít u dětí, u kterých dojde až sexuálnímu zneužití: "Dítě často touží po ocenění, které například nenachází v rodině, a hledá někoho, kdo by rodiče v online prostoru zastoupil." Že by šlo hlavně o děti z chudších rodin označuje za mýtus. Stejně tak prý nejde rozlišit, jestli bude obětí spíše introvert, nebo extrovert.
Z velké části jde o děti v pubertě, které začínají komunikovat s ostatními uživateli sítě a také si třeba hledat informace o sexuálním životě. K tomu jim slouží především internet. "Ten naprosto dominuje u chlapců. U dívek je na prvním místě matka, ale hned na druhém místě s velmi malým odstupem nalezneme opět internet," konstatuje Kopecký.
Podle něj se dítě postupem času o sexualitu začne samo stejně zajímat a je tedy dobře, když se s ním rodiče začnou o sexuálním životě bavit co možná nejdříve.
Důležitá je důvěra mezi rodiči a dětmi
S tím souvisí i otázka prevence. Podle zakladatele projektu E- Bezpečí by se mělo s dítětem už od čtyř let řešit, že existují dvě různá pohlaví - muži a ženy.
"Čím je dítě starší, tím více by mu měl rodič začít vysvětlovat, že jednotlivá pohlaví spolu navazují určité vztahy a také kontakty. A začít mu dávat informace i o tom, že existují rizikové formy komunikace," radí Kopecký a říká, že je dítě schopno rodiče poslouchat a nechat se jimi zásadně ovlivnit jen do nástupu puberty. Kolem třináctého roku začnou hrát zásadní roli jeho spolužáci a kamarádi.
Rodiče také mohou svým dětem zablokovat přístup na závadné webové stránky, případně kontrolovat jejich činnost na internetu. U malých dětí je podle odborníka dobré mít nastavený alespoň filtr, který blokuje závadný obsah, ať již extrémistický nebo pornografický, a také limituje čas. Stejně tak by měli mít rodiče žáků prvního stupně základní školy pod kontrolou jednotlivé účty dítěte včetně hesel.
"S přibývajícím věkem dítěte je ale potřeba ty šrouby uvolňovat a budovat tak důvěru a dobrý vztah, který není postaven na omezeních," doplňuje. Takto prý bude potomek rodičům více věřit a dbát i na jeho rady.
Dobrou cestou jsou podle něj také preventivní a edukativní programy na školách, setkání s odborníky nebo vyšetřovateli, do kterých se dítě aktivně zapojí, případně projekce dokumentů jako je V síti nebo Seznam se bezpečně s doprovodnou diskusí. Důležitá podle něj je i osvěta zaměřená na rodiče.
"Výše uvedené dokumenty cílí na emoce, které u dítěte zvyšují uvědomění si problému. Takto se dítě lépe ztotožní s protagonistou, který pak může ovlivnit jeho jednání v budoucím životě. V kritické situaci si uvědomí, že zažívá to, co vidělo ve filmu, a vzpomene si na různé způsoby řešení," říká.
Technologie nejsou původce, jen nástroj
Důležité je zároveň učit žáky rozumnému užívání technologií. Ty Kopecký nepovažuje za původce sexuálního zneužívání dětí, protože jde pouze o nástroj, kterého lze využit k negativním i pozitivním účelům.
"Také v minulosti existovaly případy zneužití dětí dospělými osobami a existovali i sexuální predátoři, ale neexistovaly tak efektivní nástroje. Pokud v minulosti někdo vydíral dítě, tak nešlo zamaskovat identitu, nešlo být anonymní a určitě nešlo oslovit tak velké množství jedinců," říká. Problém vidí především v lidském faktoru. "Není potřeba z tohoto důvodu démonizovat Facebook, Instagram nebo další služby."
Navíc ačkoli se nyní diskutuje převážně o sexuálním zneužívání na internetu, ve skutečnosti představuje jen zlomek. "Děti jsou zneužívány hlavně v rodině, rodinnými přáteli nebo někým jiným ze svého blízkého okruhu, na internetové predátory připadá opravdu jen nízké procento případů," zdůrazňuje Kopecký. Nicméně jde podle něj o velmi rizikovou věc. A to hlavně z důvodu, že rodiče často ani netuší, že něco takového na internetu probíhá.
Dokončovaný snímek V síti od Víta Klusáka a Barbory Chalupové možná rodiče vyděsí, ale hlavně jim má otevřít oči. Sexuální predátoři to přestanou mít takto jednoduché. Už proti sobě nebude mít jen důvěřivé dítě, ale i velmi nedůvěřivého rodiče.
