Předloni vyšla v rámci národního monitoringu duševního zdraví dětí šokující zpráva: více než polovina českých deváťáků vykazuje zhoršené duševní zdraví, 40 procent vykazuje známky střední až těžké deprese a 30 procent úzkosti. Od pandemie přibylo množství sebevražd dětí a roste také počet případů sebepoškozování.
"Nárůst těchto diagnóz je obrovský. Dětí a mladistvých, kteří se dostávají do péče dětského psychiatra, od roku 2010 přibylo o více než 70 procent," komentoval situaci v rozhovoru pro Český rozhlas na konci ledna Michal Goetz, dětský psychiatr a ředitel Dětské psychiatrické nemocnice Opařany.
Česko v tomto ohledu zapadá do globálního trendu, v němž lze sledovat dramatické zhoršování psychického stavu dětí a mladistvých napříč celým světem. Parafrází hitu skupiny The Offspring situaci okomentoval Daniel Keating, profesor psychologie, psychiatrie a pediatrie na Univerzitě v Michiganu: "Děcka nejsou v pohodě."
Nedávno zveřejněná studie Belgičanky Karen Schrijversové a kolegů nabízí nový vhled do problematiky a přináší komplexní obraz duševního zdraví adolescentů a také jeho proměny v posledních třech dekádách. Výzkum představuje vývoj v 41 zemích mezi lety 1994 a 2022 a odhaluje nejen světový rozsah problému, ale také vhled do místních trendů, včetně situace v Česku.
Autoři se zaměřili na širší ukazatele duševního stavu, které se dlouhodobě používají v šetřeních Světové zdravotnické organizace, a sledovali jejich vývoj v čase u patnáctiletých, neboť v tomto věku zažívají mladiství nejvíce psychosomatického stresu. Sledované příznaky byly nejen psychické (špatná nálada, podrážděnost, nervozita, problémy se spánkem a tak dále), ale také spřízněné tělesné obtíže (bolest hlavy, zad, břicha, závratě a tak dále). Studie ukázala, že množství potíží se u mladistvých od devadesátých let více než zdvojnásobilo.
Nárůst to ovšem nebyl postupný. Do roku 2010 byl stav duševního zdraví relativně stabilní, a v některých zemích, například ve Slovinsku, Maďarsku či Portugalsku, byly dokonce obtíže na ústupu.
"Trendy v jednotlivých zemích se velmi lišily, přičemž jsme pozorovali mírně rostoucí a klesající trajektorie, které byly zastoupeny zhruba stejnou měrou. Po roce 2010 se ale počet obtíží začal zvyšovat ve většině zemí," píše v článku z minulého týdne Schrijversová spolu s Thomasem Potrebnym, docentem na Západonorské univerzitě aplikovaných věd a jedním ze spoluautorů studie.
Nárůst duševních obtíží adolescentů v posledních letech bývá často spojován s pandemií covidu-19, která přinesla sociální izolaci, zavírání škol a obecnou nejistotu do života mladistvých. Nicméně data naznačují, že problém začal o více než dekádu dříve a pandemie byla spíše akcelerátorem než prvotní příčinou.
V Česku vývoj kopíruje křivku světového trendu, přičemž tu lze pozorovat nárůst problémů, který výrazně posiluje během pandemie. Významný skok je k vidění především u dívek. V roce 2018 vypovědělo okolo 40 procent z nich, že každý týden trpí mnohočetnými psychickými potížemi. V roce 2022 to bylo už výrazně přes polovinu všech dotazovaných dívek. U chlapců byl nárůst mírnější, ale i zde došlo ke zhoršení.
Zarážející je také rozšířenost pocitu osamělosti mezi mladistvými. Na otázku "Jak často jste se v uplynulém roce cítil/a osaměle?" odpověděla bezmála třetina patnáctiletých dívek v Česku "většinu času nebo vždy". U chlapců to bylo patnáct procent. V tomto ohledu je na tom Česko o trochu hůře než světový průměr, kde je to podle šetření Světové zdravotnické organizace 28 procent u dívek a 13 procent u chlapců.
Tento vývoj je obzvlášť znepokojivý vzhledem ke špatné dostupnosti psychologické a psychiatrické péče pro děti a mladistvé v Česku. Čekací lhůty na dětské psychology a psychiatry se často počítají na měsíce, v některých regionech dokonce na více než rok. Kapacita zdravotnictví je dlouhodobě poddimenzovaná, počet dětských psychiatrů je nedostatečný a specializovaná lůžková péče pro mladistvé s vážnými psychickými obtížemi čelí chronickému nedostatku míst.
Výsledkem je, že mnoho dětí se buď vůbec nedostane k odborné pomoci, nebo ji obdrží příliš pozdě, což může vést k prohlubování jejich problémů a vyššímu riziku vážnějších projevů, jako je sebepoškozování či sebevražedné sklony.
"Situace duševního zdraví adolescentů v Česku je alarmující a vyžaduje systémové změny. V posledních letech sledujeme výrazný nárůst symptomatiky úzkostí, depresí i sebepoškozování u mladých lidí. Naše společnost je rychlá, výkonově orientovaná a mladí lidé v ní často zažívají tlak, kterému nerozumí a se kterým si neumí poradit. Stigmatizace duševních obtíží pak způsobuje, že si mnoho z nich o pomoc vůbec neřekne. Když už se k tomu odhodlají, narážejí na přetížený zdravotnický systém, kde čekací lhůty na odbornou péči trvají měsíce," varuje Barbora Pšenicová, ředitelka organizace Nevypusť duši, která se dlouhodobě věnuje problematice duševního zdraví u nás.
Zakladatelka organizace a členka Národní rady pro duševní zdraví při ministerstvu zdravotnictví Marie Hájek Salomonová zdůrazňuje důležitost systematické prevence na celostátní úrovni a jasně provázané podpory mezi školami, komunitou a zdravotní péčí.
"Jedním z kroků, které by mohly pomoci, je posílení stacionární péče, tedy modelu, který propojí odbornou pomoc s běžným životem dítěte, místo aby ho z něj vytrhával. Takový přístup by mohl zefektivnit léčbu, zkrátit čekací doby a zároveň nabídnout propojení s komunitními službami. Systémově je potřeba také rozšířit kompetence školních psychologů a psycholožek, zajistit stabilní financování preventivních programů a přehodnotit podmínky, za kterých mohou mladí lidé vyhledat odbornou pomoc i bez souhlasu rodičů," dodává.
Podobně naléhavý tón najdeme i v závěru Schrijversové a Potrebnyho, kteří apelují na urychlenou reakci států na dramaticky se zhoršující situaci: "Prudký nárůst duševních problémů adolescentů v posledním desetiletí by měl být budíčkem pro celý svět. Ačkoli se jako národy lišíme, musíme čelit společné realitě, že nynější generace mladých lidí zažívá výrazné problémy v oblasti duševního zdraví, které budou mít zřejmě trvalé důsledky pro jednotlivce, zdravotnictví i společnost. Je zásadní si uvědomit, že se jedná o změnitelné trendy a že ještě můžeme zasáhnout a negativní trajektorie psychického stavu adolescentů obrátit."
