"Sčítat se nechci, ale bohužel musím. S trans lidmi formulář nepočítá. Naopak nám elektronická verze podsouvá odpovědi, se kterými nesouhlasíme. Takže zbývá vyplnit papírovou verzi a lhát, ale zase vyplnit tak, jak to cítím. Jaký může být výsledek, pokud se nevejdu do kolonek? A kolik nás takových vlastně je? Tisíce, desetitisíce? Nebylo by fajn to právě sčítáním zjistit?" táže se příslušník LGBT+ minority na sociální síti Instagram pod příspěvkem iniciativy Jsme fér, která usiluje o manželství pro všechny.
Letošní sčítání způsobilo lidem, kteří se identifikují jako transgender nebo nebinární osoby, potíže. Když vyplňovali formulář, nebyli si jistí, které ze dvou nabízených pohlaví (muž/žena) mají zvolit.
Buď tedy museli zaškrtnout pohlaví, které sice mají uvedené v občanském průkazu, ale neodpovídá tomu, kým se cítí, a mnohdy ani vnějšímu vzhledu, nebo to, jak sami sebe identifikují, ačkoliv jejich "úřední pohlaví" je jiné, a tím vlastně statistickému úřadu lhát. Poslední možností bylo vyplnit papírový formulář a nezaškrtnout žádnou z možností, ačkoliv byla tato kolonka povinná.
LGBT+ komunitě se proto nelíbí, že statistický úřad nezahrnul do sčítacího formuláře otázky, které by s nimi počítaly a zároveň by neomezovaly možnosti odpovědí, jako tomu je v případě pohlaví. Podle odborníka na gender Zdeňka Slobody tím stát promeškal šanci, jak data o neheterosexuální populaci získat.
"Máme k dispozici nejrůznější data, ale ta o sexualitě nám chybí. Neexistují žádné statistiky. Kdo jiný by je měl sbírat a kdy jindy než při sčítání lidu? Ve výzkumech se můžete zeptat poměrně opatrně tak, abyste získali informace, které potřebujete a které jsou žádoucí. Nemusí to být nazváno sexuální orientací, ale třeba partnerskou preferencí," vysvětluje Sloboda.
Příliš citlivý údaj
Zda je nějaká informace pro stát žádoucí, není podle mluvčí Sčítání 2021 Jolany Voldánové na rozhodnutí Českého statistického úřadu. "Návrhem se zabývala jednotlivá ministerstva a při jednání ve sněmovně poslanci rozhodli o doplňujících otázkách nad rámec těch povinných. Požadavky na zjišťování sexuální orientace nebo genderové identity se neobjevily," vysvětluje Voldánová.
Demografka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Dagmar Bartoňová si myslí, že pro stát je sice dobré, aby informace o neheterosexuální populaci měl, ale domnívá se, že přidání genderové otázky do sčítacího formuláře není vhodné. Podle ní by mohl být statistický úřad napadnut, že se ptá na příliš soukromé otázky, přestože by vyplnění nebylo povinné.
Také mluvčí sčítání potvrzuje, že se jedná o citlivý údaj, takže i kdyby sněmovna zahrnula otázku sexuální identity do sčítacího formuláře, její vyplnění by bylo skutečně pouze dobrovolné. Podle Bartoňové by ale právě dobrovolnost data podstatně zkreslila.
"Výsledná data o genderu by měla asi takový význam, jako mají data o náboženství nebo národnosti. Jakmile je to volitelné, nezískáte relevantní statistický vzorek. Proto se také ve sčítání nezjišťují například příjmy. Musí se zjišťovat pouze to, co vyplní všichni a nebude to vzbuzovat politické vášně," vysvětluje Bartoňová.
Sloboda ale tvrdí, že data o LGBT+ jednotlivcích v Česku zcela chybí. Statistický úřad sice eviduje počty registrovaných partnerství, ale většina gayů či leseb do registrovaného partnerství nikdy nevstoupí, a to z nejrůznějších důvodů.
Počet registrovaných partnerství v Česku
Podle sociologického ústavu, který data získal od ministerstva vnitra, vstoupilo v Česku od poloviny roku 2006 do konce roku 2019 do registrovaného partnerství celkem 3625 párů. Podle světových odhadů by mohlo být v zemi přibližně čtyři až šest procent neheterosexuálních lidí. Pokud by to platilo i v Česku, znamenalo by to, že z minimálně 400 tisíc lidí vstoupí do registrovaného partnerství pouze 7 tisíc osob.
Psycholog a rodinný poradce Jiří Procházka zastává stejný názor jako Sloboda. Sčítání lidu podle něj neodráží realitu, která v Česku v souvislosti s LGBT+ populací panuje. "Nezjistíme skutečnost, která je důležitá například pro zákony, rodinnou politiku či zdravotní službu, a nutíme určité skupiny osob do výběru, který nerespektuje jejich sebeurčení," domnívá se Procházka.
Podle Slobody by takto získané údaje mohly sloužit například k tomu, že by se vědělo, kde se příslušníci LGBT+ vyskytují. V daném místě by se pak mohlo lépe pracovat na informovanosti úředníků nebo proškolení policistů na možná řešení homofobie či transfobie. Kromě toho by se také získal materiál pro právní úpravy, které se týkají trans lidí.
"Měli bychom podklad a argument pro to, jestli bychom měli jít směrem umožnění úřední změny pohlaví bez nutnosti předchozí chirurgické sterilizace," uvádí Sloboda jeden z příkladů.
Nadměrná zátěž
Statistický úřad se domnívá, že přidání jakékoli další nové otázky by ale bylo obecně hůře přijatelné. Jeho snahou je totiž vyplňování formuláře co nejvíce zjednodušit a minimalizovat tak zátěž, kterou to na lidi vytváří. I z toho důvodu se počet otázek oproti poslednímu sčítání snížil.
Místo přidání genderových otázek do formuláře u sčítání lidu by demografka Bartoňová volila cestu samostatného výběrového šetření nebo využití panelu ve statistických šetřeních, jako je například zjišťování životních podmínek. "Můžeme se inspirovat, jak to dělají v jiných evropských zemích. Pak to bude v pořádku a v období mezi sčítáními seženeme slušný vzorek," vysvětluje Bartoňová.
Například Velká Británie letos otázky na sexuální orientaci nebo gender do sčítání zahrnula. Jejich zodpovězení bylo dobrovolné, tedy nepovinné, podobně jako je to v Česku u náboženství či národnosti. V případě genderové identity si mohou lidé ve Velké Británii vybrat, zdali se označí za muže, ženu, nebo jinou identitu jako například trans.
V Česku se však zjišťuje pouze pohlaví jakožto základní demografický údaj. "Ten mimo jiné vstupuje do populačních prognóz a analýz, ve kterých je podstatné biologické pohlaví, například pro výpočet charakteristik plodnosti," říká ředitel odboru statistiky obyvatelstva Českého statistického úřadu Robert Šanda.
Sloboda ale v souvislosti s charakteristikami plodnosti upozorňuje na český zákon, který podmiňuje úřední změnu pohlaví u trans osob sterilizací, která se v Česku zvykově dělá chirurgicky. Pokud tedy člověk projde oficiální tranzicí, je zbaven reprodukční funkce, ať je to muž, nebo žena. Podobně komplikovaná je situace i u intersexuálních lidí, jejichž pohlaví není biologicky určité, nebo u žen lesbických.
"Může se stát, že někdo má mužské chromozomy, ale hormonální hladinu má ženského pohlaví. Dále jsou tu lesbické ženy, u kterých jsou reprodukční schopnosti značně omezenější než u žen heterosexuálních. Pokud nás tedy zajímají reprodukční statistiky, tak bychom se měli ještě více zabývat sexuální preferencí obyvatel," říká Sloboda.
